Knihobot

Michail Ščigol

    26. srpen 1945 – 20. červenec 2022
    Michail Ščigol
    Modlitebník
    Michail Ščigol - Malby / Paintings 1997 - 2006 – Ohlížení na budoucno / Looking Back to the Future
    Hoří déšť, aneb, Zpráva o "Akci K", noci ze 13. na 14. dubna 1950, kdy měl být internován Bůh
    Hoří déšť aneb Zpráva o "Akci K", noci ze 13. na 14. dubna 1950, kdy měl být internován Bůh
    A.V.E. Valdštejn
    Ščigol. Nekončící příběh malby. Endless the Story of Painting

    Michail Ščigol se narodil 26. srpna 1945 v Čeljabinsku Ruské federaci ukrajinským rodičům. Vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě. Už v té době se soustavně věnoval architektuře, sochařství a malbě.

    Od roku 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění v mnoha státech světa (Ukrajina, Československo, Česká republika, Německo, Slovenská republika, USA, Rakousko, Italie, Belgie). Celkem měl okolo 90 samostatných výstav, z nichž nejvýznamnější se konaly v sídle Evropského parlamentu v Bruselu v roce 2008, v muzeu Andyho Warhola v letech 1991 a 2005, v Parlamentu České republiky v roce 2004, v muzeum Moderního umění Ukrajiny v Kyjevě v roce 2011, Art-centru Oděssa v roce 2011 či v Katedrále Sv. Víta v Praze v roce 2011.

    V roce 1970 se stal členem Svazu architektů Ukrajiny. V roce 1993 je přijat do Unie výtvarných umělců ČR a je členem International Association of Art UNESCO.

    Na jaře roku 1990 přijíždí do Československa, kde se sbližuje s významnými českými umělci – malíři Vladimirem Komárkem, Karlem Valtrem a sochařem Viktorem Koněčným. Jeho první výstava v Československu se uskutečnila v muzeu města Železnice v létě 1990. V roce 1999 mu bylo uděleno české státní občanství.

    Od roku 1988 se umělec věnoval výhradně malbě. Vytvořil rozsáhlé cykly: Velká třešňová loupež (1990–1995), Noci v Železnici (1990–2006), Tristan a Isolda (1993), Ateliér, z černobílého soukromí (1995–2011), Skicák strýčka Tea (1997), Jsem Tančící dům (1997–2000), Biblické náměty (1991–2001), Povodňová zátiší (1998–2003), Se Šporkem a Braunem (1999–2003), A.V.E. Valdštejn (1999–2005), Jen krátká návštěva potěší (2003–2005), Kalvárie XX století (2009), Křižova cesta pro kostel Sv. Bartoloměje (obec Brada,2010), Deníky Franze Kafky (2013) a další celkem víc než 500 obrazů. Pro jeho malované příběhy jsou typické nadsázka, prvky grotesky a jemná sebeironie.

    Michail Ščigol patřil k výrazným osobnostem české výtvarné scény. Ve svém díle vycházel z evropského expresionismu. Spojoval moderní umění západu s byzantskou kulturou východních Slovanů.

    jicinsky.denik.cz