Aksel Sandemose (1899–1965) se narodil na malém městě v dánském Jutsku norské matce a dánskému otci. Mládí prožil na moři a obě tyto skutečnosti výrazně ovlivnily jeho tvorbu. Jeho dosud jediná kniha přeložená do češtiny čerpá z námořnické zkušenosti (Vzpoura na plachetnici Zuidersee, Odeon 1966) a kritikové ji přirovnávají k románům Josepha Conrada. Motiv dávné viny a kořenů, z nichž viník vyrostl, rozvádí autor ve svém zřetelně autobiografickém a nejzávažnějším románu Uprchlík kříží svou stopu. Hlavní hrdina Espen Arnakke se v mládí dopustil vraždy a neustále se k ní vrací. Autor pln pochopení Espenovo dávné provinění analyzuje a hlavní vinu spatřuje v úzkoprsosti maloměstského prostředí.
Aksel Sandemose Pořadí knih (chronologicky)
Aksel Sandemose, dánsko-norský spisovatel, je známý svým osobním stylem psaní v norštině, který se blíží spisovné formě bokmål. Jeho dílo, ovlivněné dětstvím v Dánsku a námořnickou minulostí, často zkoumá témata útlaku a společenských pravidel. Je autorem konceptu Jantelov. Jeho významná díla jako „Uprchlík kříží svou stopu“ a „Minulost je sen“ ho řadí mezi světové autory, přičemž „Varulv“ byl kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu.
De weerwolf
- 529 stránek
- 19 hodin čtení
Der Werwolf ist ein Roman über die Tyrannei der Liebe über Männer und Frauen und die unendlichen Kräftekämpfe zwischen Gut und Böse in der menschlichen Natur. Seine Hauptfiguren sind von heroischer Größe, aber tief flawed und bewegen sich vor dem Hintergrund der norwegischen Gesellschaft von den Weltkriegen bis in die 1960er Jahre. Über dem Roman schwebt das Symbol des Werwolfs, das für Sandemose alle Kräfte repräsentiert, die einem vollen, freien Leben feindlich gesinnt sind - der Durst nach Macht über das Leben anderer, die Lust, das zu zerstören, was nicht besessen oder kontrolliert werden kann. In ihren privaten Begegnungen mit dem Werwolf können nur wenige von einem totalen Sieg sprechen. Sandemoses Figuren tragen alle die Narben verlorener Kämpfe.
Hlavným motívom diela je zápas človeka so silami zla, premietnutý v tomto románe do čias fašistickej okupácie Nórska a druhej svetovej vojny. Autor tu symbolizuje démonické sily v ľudskom vnútri vlkolakom, zvieracou postavou z germánskej mytológie, ktorá stelesňuje najvyššiu mieru zla. Hlavnépostavy, manželia Venhaugovci, ich rodinný priateľ Erling a iní, sa tu vyjadrujú v úvahách a spoločných rozhovoroch k základným etickým problémom svojej doby. Pomedzi debaty a spomienky sa prediera dej, jednotlivé udalosti sa dopĺňajú a v závere diela tvoria jednoliaty celok.
Dobrodružný román norského spisovatele je příběhem dvou mužů a jedné ženy, viděným především z hlediska psychologického, a má řadu přitažlivých prvků. Je tu záhadná vzpoura na plachetnici plující z Islandu, ztroskotání lodi na kanadských březích, život v dřevařských táborech naostrově New Foundlandu, nová plavba po moři a rozluštění příběhu na pevnině Austrálie.
