Jiří Kostelecký Knihy

Angela a David Wilsonovi jsou oba lékaři. Jejich život v Bostonu je plný stresu, neustálých honiček v práci a stísněných poměrů doma. Není divu, že když dostanou nabídku z hezkého novoanglického městečka Bartletu, láká je to z chaosu velkoměsta pryč. Bartletská nemocnice navíc nabízí lepší plat, pěknou přírodu okolo, výhodnou půjčku na koupi domu… je tedy rozhodnuto. Po čase se ale ukáže, že všechno není tak idylické, jak doufali. Davidovi pacienti nevysvětlitelně a zdánlivě bez příčiny umírají, nový systém financování zdravotnictví jde navíc leckdy proti zájmům nemocných, z Angelina šéfa se nakonec vyklube mnohem méně sympatická postava, než to na počátku vypadalo… To ale není nic proti tomu, co začnou tušit později - že v pozadí záhadných úmrtí nemusí stát neznámý virus, ale něčí úmysl. Wilsonovi si s hrůzou uvědomí, že za poklidnou sousedskou atmosférou maloměsta je tiché spiklenectví, ne-li spoluvina. A když se po hlavě vrhnou do vyšetřování případu, zjistí, že mají proti sobě i místní policii. Přesto v pátrání pokračují…

Tato publikace je pozoruhodným literárním dílem, poodhalujícím tajemství největší rukopisné knihy světa, známé jako Ďáblova bible, Codex gigas, Liber pergrandis či Gigas librorum. Byla vytvořena v Čechách počátkem 13. století, první zmínky pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že rukopis je o více než padesát let starší. Malý benediktinský klášter v Podlažicích u Chrudimi jej vlastnil nejspíše už kolem roku 1229, odkud ji do svých sbírek získal císař Rudolf II. Z nich se nakonec dostala do majetku švédské královny Kristýny I.. O vzniku rukopisu, autorovi či důvodu sepsání se však nedochovaly žádné doklady. Parametry knihy jsou skutečně úctyhodné, není divu, že již ve středověku byla přirovnávána k sedmi divům světa. Všechny texty jsou dodnes dobře čitelné. Vše nasvědčuje tomu, že byla dílem jediné osoby. Historici odhadují, že se takové monumentální práci musel dotyčný písař věnovat až dvacet let života.. S jistotou dnes víme snad jen to, že kodex není dílem hříšného mnicha, který jej ze strachu před trestem s pomocí ďábla napsal za jedinou noc, jak se tvrdí v pověstech. I tak zůstává kolem Ďáblovy bible spousta nevyřešených tajemství, která tajemstvími nejspíš navždy zůstanou.

Blíží se konec milénia, doba, kdy v naší republice po několika málo letech naděje zlo minulosti opět začíná zapouštět své kořeny. Vypravěč, konečně svobodný a volný, odjíždí na dobrodružnou cestu po Africe, která ho má zavést až do daleké Keni, cestu plnou vášně, erotických zážitků a nezapomenutelných setkání. Přichází čas vzpomínání a bilancování, čas přemýšlení a filozofických diskusí. Vypravěč se nikdy nezaprodal, ale přesto v něm zůstává neznatelná pachuť z toho, kam se mohl jeho život ubírat, kdyby žil ve svobodném světě, a ne pod dohledem mocné StB. A všechna ta vítězství i prohry, strach i drobné triumfy najednou začínají dostávat jiný význam. Přichází čas zúčtování se zlem minulosti, ale i čas smíření…

Edward Armstrong působí jako úspěšný vědec a neurochemik na Harvardu. Tady poznává zdravotní sestru Kim Stewartovou, potomka bohaté salemské rodiny, jejíž vzdálená příbuzná Elizabeth byla na konci 17. století při nechvalně známých procesech upálena jako čarodějnice. Edward je přívržencem teorie, že "ďábelské projevy" v Salemu způsobila otrava námelem, který parazituje na žitě, a tím se dostal do chleba. Ve starém domě, v němž kdysi bydlela Elizabeth a který teď patří Kim, objeví houbu podobnou námelu. Halucinogenní alkaloid, který z ní izoluje, se stane základem psychofarmaka nové generace, jež působí nejen proti depresím, ale dokáže pozitivně měnit i charakter osobnosti. Aby mohl být preparát co nejdříve schválen, zkoušejí ho členové Edwardova týmu přímo na sobě. Vystavují se tím nesmírnému nebezpečí, neboť Ultra, jak lék nazvali, má neblahé, přímo ďábelské vedlejší účinky, o nichž nemá zatím nikdo ani tušení…

Co by se bylo tenkrát stalo, kdyby… se Churchillovi podařilo zviklidovat Stalina? Tuto otázku si klade známý americký autor science fiction Ben Bova ve svém románu Triumf. Duben 1945. Druhá světová válka se blíží ke svému konci, v Berlíně řídí Hitler poslední boje ze svého bunkru. Nejvyšší představitelé Sovětského svazu, USA a Velké Británie studují ve svých operačních centrech strategické mapy Evropy. Spojenečtí generálové – Eisenhower, Patton, Montgomery, Žukov a Koněv – čekají na svůj závěrečný triumf. Jde o vavřínový věnec vítěze vítězů – jde o Berlín… A pak je zde Stalingradský meč – dar anglického krále od britského národa, který J. V. Stalin převzal na Teheránské schůzce v roce 1943… To je ta chvíle, kdy vše se změní v drama, neboť v režii Ben Bovy se tento symbolický meč stane skutečnou vražednou zbraní. Ale ne tak, jak by Vás napadlo. Vše mohlo být i jinak…... celý text

Román Konec karnevalu líčí okouzlení fyzickou i duchovní láskou, která se zdá být věčná. Mladý hrdina Pedro se vyrovnává se zradou své životní lásky a snaží se najít sám sebe a svou duchovní rovnováhu. Vydává se za strýcem Jorgem, vzdělaným malířem a filozofem, který žije na ostrově věčného jara, v Santa Cruz na Tenerife, kde se koná každoroční karneval. Autor se v textu ponořuje do magického světa erotiky bez tabu a zároveň zkoumá duchovní milostné okouzlení. Meditativní úvahy se dotýkají smyslu života, fascinace tvůrčí činností, strachu ze smrti a touhy porozumět magické konstrukci makrokosmu. V jednom z intimních okamžiků Pedro prožívá spojení s ženou, která ho svírá mezi koleny, a vzpomíná na slova Vladimira Nabokova o prvním milování. Jejich okamžik je naplněn touhou a melancholií, přičemž Pedro cítí, že se měli potkat mnohem dříve. Jejich láska je spojena s pocitem, že by měli prožít něco neskutečného, co je přesahuje a spojuje je v čase a prostoru.