Konec karnevalu

Román Konec karnevalu líčí formou zasněných vnitřních úvah i dialogů okouzlení fyzickou i duchovní láskou, jen zdánlivě věčnou. Mladý hrdina Pedro se nemůže smířit se zradou své životní lásky, a ve snaze znovu nalézt sám sebe a svou duchovní rovnováhu a zapomenout na vnitřní trápení se vydává za strýcem Jorgem. Tento vzdělaný malíř a filozof, bratr Pedrova zesnulého otce, žije na ostrově věčného jara mezi Kanárskými ostrovy, v Santa Cruz na Tenerife, místě, kde právě probíhá každoroční karneval. Autor se ve svém textu vydává nejen do magického světa uvolněné erotiky bez svazujících tabu, ale i do prostoru milostného okouzlení duchovního. Meditativní text přemýšlí o smyslu života, o fascinaci tvůrčí snahou, ale logicky se dotýká i strachu ze smrti a touhy pochopit magickou konstrukci nám známého makrokosmu. „Ty, ty… vzdechla…“ když pronikl jejím tělem, a on si navzdory naprosté vážnosti chvíle vybavil jako pokračování jejího zasténání slova Vladimira Nabokova, kterými popsal první milování Franze a Marty, ta přeci právě tak „zavzdychala, něžně ho svírajíc mezi koleny s každým vzdechem, a vlhkýma očima provázela stíny andělů, mávajících hedvábnými šátky na stropě, který se vzdaloval stále rychleji a rychleji…“ Milovali se snad ještě o několik úderů jejich rozbušelých srdcí dřív než okamžitě, ono jejich okamžitě však bylo příliš pozdě na to, že se potkali až nyní, měla ho potkat daleko dřív… již tehdy mu měla svými vlhkými rty říci: „Ano, jednoho dne se potkáme a prožiješ se mnou neskutečno…“