V helénistické době, od 4. století př. Kr., vznikla v egyptské Alexandrii početná židovská kolonie, kde se rozvinulo překladatelské dílo, které přeneslo hebrejské texty do řečtiny. Tento proces umožnil, aby duchovní poklad Židů našel nový život v kulturně odlišném prostředí, které ohrožovalo jejich náboženskou identitu. Překlad určený pro bohoslužebné užití měl být co nejpřesnější, aby věrně odrážel dědictví otců a chránil se před helénistickými vlivy. Vznikl tak kanonický soubor textů, který zahrnoval i deuterokanonické spisy, jež jsou v křesťanském kontextu označovány jako „apokryfy“. Raný judaismus a křesťanství se tak pohybovaly mezi různými definicemi kánonu. Moderní biblistika se sice zaměřuje na užší vymezení, avšak v posledních desetiletích vzrostl zájem o deuterokanonické knihy. Tento zájem je shrnut v monografii uznávaného německého biblisty Otty Kaisera, emeritního profesora Starého zákona v Marburgu. Český čtenář nyní může obohatit svou literaturu ke studiu bible, k níž přispěli i český novozákoník Petr Pokorný a německý starozákoník Rolf Rendtorff. 1. vydání.
