Zdeněk Zapletal Knihy

Kniha vznikala v době, kdy u nás ještě neexistovaly supermarkety, komerční rádia, AIDS, sex shopy, billboardy, leasing, casting, fucking a snad ani slovo nicméně. Zato existoval brainwashing, NDR a svépomocná výstavba bytů. Všichni měli zhruba stejně, tedy skoro nic. Nebo taky úplně všechno. Namaso a jižní ovoce se stálo ve frontách. Na auta byly pořadníky, na cesty do zahraničí výjezdní doložky, na západní zboží bony a tuzexy. Na území státu neoperovala ruská mafie, ale Střední skupina sovětských vojsk s arsenálem jaderných raket. Nesměle a pozvolna začínala éra joggingu a v českých zemích žilo tehdy 150.000 evidovaných a 10.000.000 neevidovaných alkoholiků. Půlnoční běžci jsou jeden z nejlepších českých románů té divné doby.

Román je volným pokračováním autorova bestselleru Půlnoční běžci. Hrdinům knihy je o patnáct roků víc. Kdysi na konci osmdesátých let možná našli sami sebe, ale všechno kolem nich se tak radikálně změnilo, že to, co objevili, zase někde poztráceli. Hledají znovu. Něco, sebe… Kniha je zprávou o stavu života středních vrstev na konci století, tisíciletí, na konci světa.... celý text

V edici maladé prózy vychází triptych příběhů ze života dospívajících a mladých lidí. Obsahuje: Kdy v noci svítí moře / Magda Burgrová (Mühlenkampová) -- Prázdniny s Jackem Londonem / Ladislav Szalai -- Proč se nás srny bojí / Zdeněk Zapletal

Popík je Spolčení hlupců po česku. Společný pro obě knihy je typ humoru, satira, sarkasmus, ironie, nadsázka, absurdita. Oba texty napsali autoři, podléhající často depresi. Stejná je zhruba i doba, která uplynula od napsání obou knih po jejich vydání. Na rozdíl od J. K. Toola se autor Popíku ještě nezabil. Na rozdíl od Ignácia Reillyho, hlavní postava Popíku, Normal Majer, zkrachovalý spisovatel, pracovat chce. Bral by cokoliv, ale všude chtějí jen obchodníky s cennými papíry a tesaře. Náhodou a možná omylem se stane manažerem a "osobním bohem" vycházející popové hvězdy Maxima Flexy, známého z vystupování v televizní reality show. Normal Majer se ocitá ve světě, kde i sebevětší, náhodou řečený nesmysl, může měnit životy a osudy lidí. Ve světě, kde je normalita nenormální. Kniha Popík je tichý škleb nad popovou kulturou nekulturní společnosti.

Český turista se snaží pomocí cestování po USA vymanit z životního stereotypu, po návratu těžce onemocní a začne si všímat jiných životních hodnot.

Nebo taky ZNOVU NA CESTĚ... Kerouacovská poetika, jemný humor, čtivě napsané vyprávění o cestě, kterou podnikl autor se svým přítelem hercem a moderátorem zlínského Radia Publikum Michalem Žáčkem. Vydali se na cestu úplně bez peněz, bez zásob a bez plánu, kam pojedou. Jedním z důvodů, proč to udělali, byla snaha vyzkoušet, zda se dá bez finančních prostředků přežít ve světě, kde se peníze staly klíčníky srdcí mnoha lidí. O těch dalších důvodech, proč se vydali na cestu, o tom, jak to dopadlo, co všechno prožili, kam se dostali, čím se živili, o lidech, se kterými se setkali, o tom všem a o mnoha dalších souvislostech vypráví Zdeněk Zapletal svým narativním stylem.

"Člověk by si měl nejdřív udělat jasno sám v sobě, aby mohl pochopit ty druhé." Platnost tohoto zdánlivě samozřejmého konstatování dokazuje Zdeněk Zapletal ve svém novém románu příhodného názvu Křehké zboží. Po Půlnočních běžcích, obsáhlé kritické analýze naší současnosti, přichází autor s příběhem komornějším. Snažil se v něm prohloubit intenzitu svého pohledu na lidský charakter, a tak vedle maratónce Martina, spisovatele Libora, sprintérky Táni a dalších vznikla princezna Lenka, jedna z dosu nejvýraznějších Zapletalových postav. Základní dějovou linii románu tvoří dva velmi rozdílné osudy, spojené motivem náhodného setkání po letech, v době, kdy oba hrdinové dospívají k rozhodnutí změnit způsob života. Dějiště dramatického sledu obrazů a událostí umístil autor do Prahy, Brna, fiktivního Mlína a do autentického prostředí běžeckých závodů. Křehké zboží je román o hledání lásky, o nesamozřejmosti štěstí a o bolestném, ale nutném poznávání hranic vlastních sil a schopností.

Pohledný čtyřicátník Adam Klos je občanskoprávní soudce. Vlastně ani nemohl být ničím jiným, do právnické rodiny se narodil – otec je ústavní soudce, matka soukromá advokátka. Adama ale jeho práce příliš nenaplňuje, je empatický a introvertní, nedávno jej opustila dlouholetá partnerka a on si trochu neví se životem rady. Třináct příběhů, každý věnován jiné kauze, je vyprávěno zajímavou optikou vnitřního monologu. Čtenář má jedinečnou možnost být sám soudcem, pozorovat nejen rozhodování o životech jiných lidí, ale také pochybnosti, které mohou pronesení rozsudku provázet. To příběhům dodává notnou dávku dramatického napětí. „Každý rozsudek je křehký jako lidský život. Toho se nikdy nezbavím, ani nechci. Protože soudce je spravedlnost, ale taky svědomí.“ (Adam Klos) I soudce postupem praxe zjistí, že pravda a spravedlnost ne vždy stojí na straně zákona. Popisované spory nejsou krvavé vraždy ani světové případy, jsou to spory z každodenního života – co o nich soudí ten, který je soudí? „Rozumného člověka u soudu nenajdeš, rozumný člověk se domluví.“ (otec Klos) Specifikace

Životopisný román o autorovi, jeho rodině a práci v období od listopadu 89 do prvních let samostatné České republiky.