Zdeněk Zapletal Pořadí knih

Pohledný čtyřicátník Adam Klos je občanskoprávní soudce. Vlastně ani nemohl být ničím jiným, do právnické rodiny se narodil – otec je ústavní soudce, matka soukromá advokátka. Adama ale jeho práce příliš nenaplňuje, je empatický a introvertní, nedávno jej opustila dlouholetá partnerka a on si trochu neví se životem rady. Třináct příběhů, každý věnován jiné kauze, je vyprávěno zajímavou optikou vnitřního monologu. Čtenář má jedinečnou možnost být sám soudcem, pozorovat nejen rozhodování o životech jiných lidí, ale také pochybnosti, které mohou pronesení rozsudku provázet. To příběhům dodává notnou dávku dramatického napětí. „Každý rozsudek je křehký jako lidský život. Toho se nikdy nezbavím, ani nechci. Protože soudce je spravedlnost, ale taky svědomí.“ (Adam Klos) I soudce postupem praxe zjistí, že pravda a spravedlnost ne vždy stojí na straně zákona. Popisované spory nejsou krvavé vraždy ani světové případy, jsou to spory z každodenního života – co o nich soudí ten, který je soudí? „Rozumného člověka u soudu nenajdeš, rozumný člověk se domluví.“ (otec Klos) Specifikace

Popík je Spolčení hlupců po česku. Společný pro obě knihy je typ humoru, satira, sarkasmus, ironie, nadsázka, absurdita. Oba texty napsali autoři, podléhající často depresi. Stejná je zhruba i doba, která uplynula od napsání obou knih po jejich vydání. Na rozdíl od J. K. Toola se autor Popíku ještě nezabil. Na rozdíl od Ignácia Reillyho, hlavní postava Popíku, Normal Majer, zkrachovalý spisovatel, pracovat chce. Bral by cokoliv, ale všude chtějí jen obchodníky s cennými papíry a tesaře. Náhodou a možná omylem se stane manažerem a "osobním bohem" vycházející popové hvězdy Maxima Flexy, známého z vystupování v televizní reality show. Normal Majer se ocitá ve světě, kde i sebevětší, náhodou řečený nesmysl, může měnit životy a osudy lidí. Ve světě, kde je normalita nenormální. Kniha Popík je tichý škleb nad popovou kulturou nekulturní společnosti.

Prózy Zdeňka Zapletala (1951) seřazené do tohoto svazku přinášejí odpověď těm, kdo se ptají, co se to s nimi za posledních zhruba třicet let v naší společnosti vlastně stalo. Sen na konci rána vyšel sice v roce 1988, ale na konci textu čteme datum a místo vzniku: 1981 Gottwaldov. Letargickou atmosféru bezradnosti, ve které odcházel reálný socialismus, pociťoval autor velmi intenzivně a dokázal zachytit, jak se v ní rozkládaly lidské vztahy a slova ztrácela význam. Kobova garáž z roku 1992 vypráví o tom, jak obyčejní lidé prožívali čas, kdy se z Gottwaldova stával zase Zlín. Zapletal však nepíše žádnou obecní kroniku, splétá osudy svých hrdinů v román o erotických kolapsech, zalidněných náměstích, cizích bytech k milování, pasťácích a sirých ubytovnách pro osamělce. Zobrazuje sílu lidské slabosti žít. Andělé a Démoni (1996) se vydávají do otevřeného světa a svěřují se s tím, jak si v něm autorova generace mohla konečně začít plnit mladické sny a čím za to zaplatila. Jaké to bylo ocitnout se najednou v San Francisku od mládí vyhlíženém? Jak to vypadá, když na vás zničehonic sáhne smrt? Jde tu o autobiografičnost málo skrývanou, snad proto že příliš hořkou.

Román je volným pokračováním autorova bestselleru Půlnoční běžci. Hrdinům knihy je o patnáct roků víc. Kdysi na konci osmdesátých let možná našli sami sebe, ale všechno kolem nich se tak radikálně změnilo, že to, co objevili, zase někde poztráceli. Hledají znovu. Něco, sebe… Kniha je zprávou o stavu života středních vrstev na konci století, tisíciletí, na konci světa.... celý text

Kniha fotografií s novelou Zdeňka Zapletala. Prosté přímé funkční tvary budov z červených cihel a světle šedého betonu, všudypřítomná zeleň parků, zahrad a stromořadí – takový je Zlín. Více jak 135 barevných fotografií je rozděleno do 9 samostatných kapitol. Publikaci doplňují: novela Zdeňka Zapletala: „Láska ve Zlíně” a „Stručný přehled historie Zlína” PhDr. Zdeňka Pokludy.

Český turista se snaží pomocí cestování po USA vymanit z životního stereotypu, po návratu těžce onemocní a začne si všímat jiných životních hodnot.

Nebo taky ZNOVU NA CESTĚ... Kerouacovská poetika, jemný humor, čtivě napsané vyprávění o cestě, kterou podnikl autor se svým přítelem hercem a moderátorem zlínského Radia Publikum Michalem Žáčkem. Vydali se na cestu úplně bez peněz, bez zásob a bez plánu, kam pojedou. Jedním z důvodů, proč to udělali, byla snaha vyzkoušet, zda se dá bez finančních prostředků přežít ve světě, kde se peníze staly klíčníky srdcí mnoha lidí. O těch dalších důvodech, proč se vydali na cestu, o tom, jak to dopadlo, co všechno prožili, kam se dostali, čím se živili, o lidech, se kterými se setkali, o tom všem a o mnoha dalších souvislostech vypráví Zdeněk Zapletal svým narativním stylem.

Životopisný román o autorovi, jeho rodině a práci v období od listopadu 89 do prvních let samostatné České republiky.