První kniha, která chce českému čtenáři přiblížit svět dítěte v období novověku. Chce ukázat, v čem je toto období významné v otázce chápání osobnosti dítěte, co všechno předcházelo 20. století - století kultu dítěte, kde hledat onen zlom, kdy dítě přestalo být nehotovým dospělým a stalo se osobností a kdy začalo být chápáno jako specifická, první, základní a rozhodující fáze vývoje člověka.
Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2
Publikace řeší otázku problematiky autonomie škol i učitelů v kontextu evropského vzdělávacího systému.
Montessoriovská škola je mateřská nebo základní škola založená na zásadách italské lékařky a pedagožky Marie Montessori. Ta byla první ženou v Itálii, která studovala medicínu, a po otevření prvního Dětského domu pro děti z chudých rodin v roce 1907 si uvědomila, jak děti přirozeně absorbují znalosti z okolí a učí se od sebe navzájem. Její přístup k výchově vychází z potřeb malého dítěte a chápe ji jako realizaci jeho svobody, čímž podporuje spontánní rozvoj. Hodnocení probíhá bez známek a tempo výuky se přizpůsobuje individuálním možnostem dítěte. Učitel by měl respektovat dítě a jednat s ním jako s rovnocenným partnerem, nebránit mu ve zkušenostech a zaměřovat se na pozitivní vlastnosti. Dítě si určuje tempo výuky a učitel mu poskytuje volnost, ale také pomoc a radu v případě nerozhodnosti. Maximální svobodu udílí dítěti, když je schopno převzít zodpovědnost, a zasahuje, pokud se nudí nebo porušuje pravidla. Tento přístup postupně utváří v dítěti vlastní zodpovědnost.
Daltonský plán jako výzva - metody a formy práce na 2. stupni ZŠ a na středních školách.
Monografie je věnována svéráznému českému mysliteli, filozofovi a pedagogovi druhé poloviny 19. století F. Tilšerovi.
