Alberts Bels Životopis
6. říjen 1938 – 11. červen 2024
Alberts Bels se věnuje psaní od roku 1963 a jeho dílo se vyznačuje hlubokým vhledem do lidské psychiky a složitosti života. Ve své tvorbě často zkoumá etické dilemata a morální volby, které formují lidské osudy. Jeho styl je charakteristický pronikavou introspekcí a schopností vykreslit postavy s neobyčejnou realističností. Autorův přístup k psaní je založen na pečlivém pozorování společnosti a lidského chování, což mu umožňuje vytvářet díla s trvalou rezonancí.
Albets Bels, vlastním jménem Jānis Cīrulis (6. 10. 1938 Ropaži - dodnes) je lotyšský spisovatel, který je průkopníkem postmoderní lotyšské literatury, hlavně co se týče žánru „konceptuální román“ (malý rozsah, děj soustředěný, většinou detektivní zápletka, filosofický podtext, hrátky s časem a zaměření na nějaký konkrétní problém). Literatuře se plně věnuje od roku 1964 a uznání si získal hned svým prvním dílem z roku 1967 Vyšetřovatel (Izmeklētājs), který byl u nás vydán roku 1970 a 1981. Následoval román Nespavost (Bezmiegs, 1967, ale vyšel až 1986 s cenzurními úpravami), Klec (Būris, 1972, česky 1976 a 1981), Hlas volajícího (Saucēja balss, 1973, česky 1981), Střelnice (Poligons, 1977, česky 1981 spolu s Vyšetřovatelem a klecí), Kořeny (Saknes, 1982), Skrýš (Slēptuve, 1986) a Úder teletinou (Sitiens an Telādu, 1987). Následuje jeden z vrcholů Belsovy tvorby a to historický román Lidé ve člunech (Cilvēki laivās, 1987), který se odehrává v 19. století a popisuje poslední příslušníky Kurů a jejich život na Kurské kose. I v 90. letech se Bels vrací k románům o národní historii jako např. Ponořeni do slunce (Saulē mērktie, 1995), Černé znamení (Melnā zīme, 1996). O současné době píše Bels v románech Lotyšský labyrint (Latviešu labirints, 1998), Odlesky ohně na vaječných skořápkách (Uguns atspīdumi uz olu čaumalām, 2000) a Samota na masových akcích (Vientulība masu sarīkojumos, 2005).