Knihobot

Alberts Bels

    6. říjen 1938 – 11. červen 2024

    Alberts Bels se věnuje psaní od roku 1963 a jeho dílo se vyznačuje hlubokým vhledem do lidské psychiky a složitosti života. Ve své tvorbě často zkoumá etické dilemata a morální volby, které formují lidské osudy. Jeho styl je charakteristický pronikavou introspekcí a schopností vykreslit postavy s neobyčejnou realističností. Autorův přístup k psaní je založen na pečlivém pozorování společnosti a lidského chování, což mu umožňuje vytvářet díla s trvalou rezonancí.

    Alberts Bels
    The Voice of the Herald
    Klec
    Střelnice
    Vyšetřovatel
    Nespavost
    Hlas volajícího
    • 2006

      Román Nespavost je po tematické stránce nejodvážnějším a po stránce výrazové nejpozoruhodnějším dílem Albertse Belse. Publikace románu byla zakázána, s cenzurními úpravami mohl román vyjít v roce 1986 a v původní podobě až roku 2003. Nespavost připomíná koláž, je tvořena sedmi kapitolami, z nichž každá sestává ze sedmi textových fragmentů. Děj se odehrává ve třech časových rovinách: První rovinu tvoří události jedné noci, které prožije nespavostí sužovaný Eduards Dárziňš; druhou jsou Dárziňšovy vzpomínky na válečné dětství a třetí je boj Lotyšů s Řádem německých rytířů ve 13. století, do nehož je zapojen i Dárziňšův „dvojník“ z minulosti. Mezi těmito časovými rovinami probíhají syžetové i asociativní přesahy, často jen pomocí jediné fráze, čímž román připomíná časový labyrint. V podtextu zaznívá zvláště výmluvná paralela sovětské okupace s podrobou Lotyšska ve 13. století i s okupací nacistickou. V závěru autor objasňuje osudy románu a připojuje negativní posudek sovětské cenzury.

      Nespavost
    • 1981

      Soubor povídek (Nedokončená etuda, Velitel ponorky, Jak naložit s bláznem? Nespravedlnost, Jízdní kolo a soudek, Vyšší matematika) lotyšského spisovatele vrcholí historickým románem (Hlas volajícího), zasazeným do let 1905-1906 a líčícím dramatický příběh mladého lotyšského sociálnědemokratického revolucionáře Adolfa Karlsona.

      Hlas volajícího
    • 1981

      Ústrednou témou oboch noviel alebo „minirománov" Klietka a Strelnica je hľadanie odpovede na najzložitejšie otázky ľudského bytia. Názov románov je v oboch prípadoch symbolický — Klietka je nielen skutočná klietka, do ktorej uväznia známeho architekta Berza, ale aj symbol egoizmu. Ešte väčší významový dosah má názov druhého románu — Strelnica. Je to miesto, na ktorom vojaci v zálohe cvičia cez manévre, a aj modifikácia štadiónu. V Klietke, ktorá má pomerne napínavý, takmer detektívny dej, môžeme badať dve výrazne od seba oddelené časti. V prvej nečakane a záhadne zmizne architekt Edmund Berz, v druhej časti uväznený Berz za krajne vypätých podmienok bojuje o holý život v klietke s hrubými mrežami, do ktorej ho z pomsty či zo žiarlivosti uvrhol zlodej áut Dindan. Aj v druhej novele Strelnica, ktorej rámec tvoria manévre, sú ľudia vytrhnutí z automatizmu každodenného života a dostávajú sa do situácií, ktoré vyžadujú vypätie všetkých duševných i telesných síl. Táto atmosféra zákonite vedie k tomu, že sa človek hlbšie zamýšľa nad svojím doterajším životom, ako to robí hlavná postava, športový novinár Kokzar, ktorý tu spomína nielen na čistý a vzrušujúci príbeh svojej lásky, ale prehodnocuje aj svoj život. Preklad: Viera Mikulášová-Škridľová (Klietka) a Magda Takáčová (Strelnica). Preložené z ruského prekladu (Kletka a Poligon) lotyšských originálov Būris (1972) a Poligons (1977).

      Klietka; Strelnica
    • 1981

      Ve všech třech novelách (Vyšetřovatel, Klec, Střelnice) vytváří autor modelové situace, kdy se hrdina ocitá v osamění sám se sebou a sám proti sobě... Ve Vyšetřovateli rozvíjí pátrání po neznámém pachateli, který zničil plastiky sochaře Rigerse, v Kleci se zase hledá záhadně zmizelýarchitekt Bérz a ve Střelnici je východiskem pro autorovy myšlenkové konstrukce vojenské cvičení, na které je povolán sportovní novinář Kokzars. (Text ze záložky)

      Střelnice
    • 1976

      Architekt Edmund Bérz si ve volném čase rád zalenoší. Dokáže proležet na pohovce třeba celou neděli. Když bývá v takových chvílích vyrušen, podrážděně odmítá vstávat. Své počínání odůvodňuje teorií, že člověk, který dělá tvůrčí práci, je touto činností natolik pohlcován, že se nemůže věnovat malicherným všedním starostem. Ironií osudu se náš zpohodlnělý současník ocitne v drastické situaci, kdy - odříznut od jakékoliv lidské pomoci - musí ze všech sil zápasit o každý další den svého bytí. Jak si poradí v minimálním životním prostoru a čím napínavá robinsonáda vyvrcholí, poutavě líčí tento sympatický příběh z Pobaltí.

      Klec
    • 1970

      Autor v románě zachycuje lidské a společenské osudy mladého sochaře. Příběh má na začátku a na konci formu výslechu. Vyšetřovatel zde pátrá a nakonec odhaluje, kdo tupým kovovým předmětem rozbil sochy a vyházel je z ateliéru.Čtenář v závěru chápe, že Vyšetřovatelem je zde druhé sochařovo já, které klade znepokojivé otázky a odhaluje sochařův složitý tvůrčí zápas o dokonalé umělecké dílo.

      Vyšetřovatel