Fundovaná a přitom čtenářsky přístupná analýza forem a struktur nejstarší církve. Na základě bohatých známějších i málo známých dokladů z církevní i "pohanské" literatury, ale i z papyrů, nápisů a archeologických nálezů Markschies rekonstruuje život prvních čtyř staletí jako život "mezi dvěma světy" - světem římské pozdní antiky na jedné straně, a "nebeským královstvím" na straně druhé. S hermeneutickou pokorou a smyslem pro detail vykresluje neobyčejně živý obraz utváření jedné tradice v celé složitosti, mnohovrstevnatosti a pluralitě forem. Odkrývá přitom meze historiografických klišé typu Doddsova "věku úzkosti" či schematických periodizací církevních dějin.
