"Kniha demlovsko-weinerovské snovosti" (Bedřich Fučík) rozšířená o prózy a fragmenty próz z pozůstalosti. K vydání připravili a ediční poznámky napsali Robert Krumphanzl a Marcel Kabát. Doslov Eva Formánková. Výtvarný doprovod Adriena Šimotová. Typografie Vladimír Nárožník.
Souborné vydání povídek L. Dvořáka, vydané více než patnáct let po jeho smrti, představuje dílo nevšední básnické i lidské intenzity, jehož soudržnost nápadně kontrastuje s trhavým pohybem českých kulturně-politických dějin, na jehož vrub lze přičíst namnoze vnějškovou dataci tří souborů povídek, vznikajících prakticky po celou dobu spisovatelova tvůrčího života. Kniha obsahuje tyto soubory povídek: Ledňáček neodlétá, Nelidský kůň, Šavle meče a Dodatky.
Před patnácti lety přečetl Ivan Matoušek na pokračování svůj obsáhlý román Spas. U příležitosti této události vychází nahrávka s úplným záznamem tehdejšího Matouškova přednesu, doprovozená brožurou, která obsahuje deníkové záznamy Ivana Matouška, vzpomínky účastníků a fotodokumentaci.
Kniha Otevřené možnosti je autorským výborem esejů, recenzí, studií a příležitostných textů z čtvrtstoletí rámovaného léty 1997 a 2022. Robert Krumphanzl se v nich soustředí na vybrané autory české literatury, jejichž dílo vznikalo a vzniká v posledních zhruba sto letech ve specifickém jazykovém a kulturním prostoru nadlouho poznamenaném kromě jiného dvěma totalitními režimy.
Jiří Němec (19322001) patřil od konce padesátých do první poloviny osmdesátých let k nejvýraznějším postavám kulturního a intelektuálního života. V roce 1976 patřil k nejužšímu kruhu iniciátorů a organizátorů Charty 77 a bezprostředně se podílel na formulaci jejího prohlášení, byl rovněž mezi prvními členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Je autorem desítek studií a článků z oblasti filozofie, literatury a psychologie (jejich souborné vydání se připravuje). První verze této bibliografie, již uveřejnil před necelým čtvrtstoletím časopis Kritický sborník (roč. 18, 1999, č. 4, s. 63–94), obsahovala celkem 306 položek. Nynější soupis je oproti tehdejšímu více než dvojnásobně rozšířen. Značnou část textů uvedených v bibliografii tvoří publikace samizdatových vydavatelství, dílen či edic, soukromé tisky či jiná „inedita“.
Soubor fotografických portrétů P. Havlíka vznikal v letech 2005-2008. Obsahuje snímky básníků a spisovatelů Vladimíra Binara, Petra Fidelia, Gertrudy Goepfertové, Zbyňka Hejdy, Pavla Kolmačky, Ivana Matouška, Eriky Olahové, Elišky Vlasákové, Jaromíra Zelenky, historika Jana Tesaře a filosofa a esejisty Zdeňka Vašíčka. Záměr vytvořit souvislou sérii portrétů nebyl podřízen žádným dalším kritériím, která by práci omezovala a musela být dodržena. A jakkoli ani okruh portrétovaných autorů nebyl na počátku zcela zřejmý, výsledek nepůsobí jako náhodný. Podobně jako v nakladatelské práci Triády, kde příležitost k setkání s autorem, již představuje vydání jeho knihy, bývá součástí často dost nevyzpytatelných okolností i náhod. Avšak kdy jde a kdy nejde o náhody, vidíme-li z odstupu času některá taková setkání jako bezmála osudová a blízkost tak samozřejmou, že by existovala snad i tehdy, kdyby k setkání v čase a prostoru bývalo nedošlo?
Cyklus krátkých próz autora narozeného v roce 1973 přináší příběhy postav, které se v bezútěšném prostředí panelového sídliště potýkají se starostmi, bolestmi a chudobou. Tyto postavy se s „podivínskou“ vážností opírají o svérázné modlitby a rituály, čímž vytvářejí zvláštní útulnost i v těžkých tématech. Příběhy se neomezují jen na místní prostředí, ale sahají až do Afghánistánu, Íránu a dalších míst, jako jsou Lodž nebo Bohnice. Čtení je silně jímavé a doprovázené působivými linoryty, které umocňují Krumphanzlovu úspornou, avšak hluboce poetickou formu. Autor, inspirován dílem Leona Bloye, přetváří své myšlenky do textů, které vyvolávají otázky o duchovním putování. Viktor Karlík vnímá Krumphanzlovo dílo jako autentický artefakt, jehož síla je citlivě prožita. Vážnost autorovy tvorby je výjimečná, neboť se ponořuje do tortury vlastního vyjádření. Krumphanzl se možná obává poddat svému tragickému ladění, ale jeho psaní má potenciál zasáhnout čtenáře. Autor se zdá být na cestě k románu, jehož věnování „těm, kteří se vydávají“ naznačuje, že klíčové jsou minutové vzdálenosti překonávané láskou a porozuměním.
Svazek přináší autorovu původní básnickou tvorbu; zahrnuje všechny knižně publikované básně a v širokém, autorizovaném výboru též básně vydané v časopisech a sbornících i dosud neuveřejněné. J. Zelenka dosud vydal čtyři sbírky: jako soukromý tisk vyšlo Spoutání (1984, s básněmi z desetiletí předcházejícího roku vydání), knižně byly publikovány Přepadání (1994 [ve skutečnosti 1995], obsahující výbor ze sbírky Spoutání, rozšířený o nové básně z období 1991–1994, a o prózu Sníh z léta 1987), Objetiny (1997, s básněmi datovanými 1994–1997) a Kostelík (2003, s vročením 2001). Mimo vyjmenované edice zůstaly další autorovy básně a básnické cykly, které napsal od poloviny 60. let 20. století až do současnosti, většina z nich dosud existovala pouze v rukopisech, pouze několik jich bylo otištěno časopisecky a ve sbornících. Uspořádali, k vydání připravili, ediční poznámku a komentáře napsali Lucie Bartoňová a Robert Krumphanzl.
Čtrnáct elegií ve verších a jedna elegická próza. Spisovatel, nakladatel a editor Robert Krumphanzl (1973) vybral ze svých starších i nových textů a sestavil nerozsáhlý, ale provázaný celek, v němž propátrává své místo a čas, jejich prchavost i nezvratnost, jejich (nejen vzájemné) souvislosti a souvztažnosti.
Biografie jednoho roku (2017) v jedné větě určené na každý den.
