Naděžda Pelcová Pořadí knih

Sborník se zaměřuje na klíčový motiv evropského myšlení, logos. Úvodní studie profesorky Anny Hogenové navazuje na Patočkovy úvahy o moderantní civilizaci a zdůrazňuje, že manažer, jako organizátor, postrádá eschaton a konečný účel, čímž se stává multiplikátorem nihilismu. Moderantismus, jako znak doby, reflektuje karteziánské myšlení a jeho důsledky, kde certitudo a potřeba jistoty odrážejí neschopnost unést neurčitost lidských životů. Tato situace je výsledkem supremacy sukcesivní logiky a kauzality, která dominuje nad ostatními duševními aspekty, jako jsou city a paměť. Karteziánský člověk se stává okleštěnou verzí celostního renesančního člověka, což vede k absenci osobností jako Michelangelo či Leonardo da Vinci. Sborník, editovaný doc. Naděždou Pelcovou a prof. Annou Hogenovou, je rozdělen do tří částí: filosofické, pedagogické a společensko-vědní. Čtenář tak získává komplexnější přehled o výše uvedených tématech a jejich vzájemných souvislostech.

Co je to nahodilost? Je možné nahodilost ovládnout pomocí plánování a řízení společenských a přírodních procesů, nebo je tato představa, na níž je ostatně založena celá moderní společnost, scestná a přivede nás k nevyhnutelné zkáze? Tyto otázky se netýkají pouze speciálních vědeckých oborů, ale celku života moderního člověka. A dokáže vůbec ještě moderní člověk, kontrolovaný a disciplinovaný plánovacími a řídícími systémy, vpustit nahodilost do svého života? Urgence této otázky se ještě zesílí, uvědomíme-li si, že vše opravdu bytostné v našem životě, láska, přátelství, objevy, nápady a podobné fenomény naší existence, v sobě nutně obsahuje charakter nahodilosti. Sborník ve svém celku přináší interdisciplinární zamyšlení nad problémem nahodilosti. K fenoménu nahodilosti je přistupováno z různých jeho aspektů a z různých metodických rámců. Nad problémem se sešli pedagogové, historici, politologové, sociologové, ekonomové i filosofové v mezinárodním zastoupení. Tak si může čtenář porovnat nejenom to, co je viditelné v optice jednotlivých humanitních věd, ale též samotné vědecké přístupy a perspektivy v jejich různorodosti. Sborník editorsky připravily k vydání doc. Naděžda Pelcová a prof. Anna Hogenová.

Monografie se zabývá povahou výchovy jako specifického lidského jednání. Z hermeneutických pozic zkoumá ontologická východiska výchovného vztahu jako vztahu ke světu, ke společenství a k sobě samému. Ukazuje kontexty, z nichž se výchova rodí, a podmínky, v nichž je možno ji rozvinout (solidarita generací, pedagogický étos, svoboda člověka, rozvoj lidské přirozenosti, specifická povaha lidské starosti a péče, vztah k druhému, setkání). Autorky sledují nutné proměny výchovného vztahu a vymezují základní rozdíly mezi výchovou a činnostmi, které sice také ovlivňují a formují osobnost člověka, ale s dobrou výchovou nemají nic společného (vedení, školení, výcvik, drezura, manipulace, ovlivňování). Promýšlejí výchovu jakožto jednání, jehož smyslem je zachovat kontinuitu (lidského rodu, kultury, hodnot), které však zároveň umožňuje diskontinuitu (tedy potenciálně nový počátek). V neposlední řadě zkoumají problematiku výchovy a vzdělávání v diferentním světě a poukazují na podstatné souvislosti výchovy a vzdělávání se smysluplným spolubytím.