Georgi Gospodinov Knihy

Gospodinov je postmoderním autorem, jehož verše jsou komponovány na malém prostoru a vyznačují se ironickým pohledem na svět i snahou pro zachycení protikladů. Jeho výbor je však zahájen pro něho poněkud netypickými třemi delšími básněmi, v nichž se zabývá způsoby různého vnímání literárního textu i samotným procesem tvorby. Od tohoto tématu pak Gospodinov zcela souvisle a zákonitě přechází k samotnému vymezení pojmu poezie, klade si otázky po smyslu tohoto žánru a dochází k názoru, že ho můžeme nalézt a objevit nejen téměř v každém psaném slově, ale i ve skutečnosti, v níž žijeme.

Gospodinovovu Fyziku smutku je možné zařadit k již etablovaným postmoderním románům. Ovšem kromě intelektuální hry, jež se projevuje například v mnohavrstevnatých odkazech na antickou mytologii či bulharské reálie, vykazuje také prvky lyrické prózy. Sice i v tomto případě Gospodinov tematizuje žánr románu a jeho hranice či principy, ale současně se snaží rehabilitovat klasické vyprávění. Mezi tyto snahy by se dala řadit i jedna z hlavních linií románu, jež nejen rekonstruuje mýtus o Mínótaurovi, ale zároveň se ho snaží nově nahlédnout a přehodnotit. Fyziku smutku je možné číst jako zprávu o složité románové kompozici a jejích stavebních principech, ale zároveň je možné v ní sledovat napínavé příběhy jednotlivých vypravěčů, jejichž osudy se proplétají napříč prostorem i časem.

Debut Lapidárium dnes už uznávaného a světově respektovaného bulharského autora Georgi Gospodinova, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, je lapidární jako text tesaný do kamene – krátký a zdánlivě prostý. V několika málo verších jsou řečeny nejen všeobecně uznávané pravdy, ale básně často skrývají i druhou rovinu, která je však určena jen pozornému čtenáři. Gospodinov tak dává každému čtenáři právo zapojit se do jeho poezie, protože většinu jeho básní lze pochopit více způsoby. Rád využívá mnohoznačnost jednotlivých výrazů, které nechává promlouvat v neobvyklých metaforách, experimentuje s jazykem ve všech formách, ale důležitá je pro něj i grafická podoba básní.V knize se prolíná milostná poezie s filozofickou rovinou i s hříčkami se slovy.

Osobitý román úspěšného bulharského autora je originální mozaikou jednotlivých mikropříběhů bez výrazného spojovacího tématu. Malé střídající se příběhy obsahují fragmenty vzpomínek a výpovědí tří hrdinů, z nichž vystupuje zejména tragikomický popis zániku jednoho manželství. Tyto útržky osudů jsou však neustále rozmělňovány dalšími variantami úvah a myšlenek, což nakonec vytváří pestrý sled téměř "neomezených kombinací" různých alternativ stylů a vyprávění - od nostalgie přes nechutnost až k něze. Autor, uznávaný představitel bulharské postmoderní literatury, se inspiroval mnohoznačností a nepostižitelností dnešního světa. Jeho kniha je náročnou, avšak inspirující výzvou pro všechny, kteří chtějí proniknout do nevšedního obsahu tohoto "stroje na příběhy".

V románu využívá autor fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocíminulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň. „Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán – copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.“ Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.

A collection of short stories, which includes a tongue-in-cheek crime/horror story or the Christmas story of a pig, a language game leading to an unexpected epiphany or an inward-looking tale built on the complexity of a puzzle box, and more.

'Some smuggle cigarettes, others alcohol - or weapons.Our contraband, being invisible, is more dangerous.Our contraband is undetectable by scanners.What we carry as concealed excess baggage is stories.'In this exquisite literary gem, Georgi Gospodinov, winner of the International Booker Prize, invites the reader on a winding journey through his own memories.He shows us a childhood under Communism, a particularly Bulgarian variety of melancholy, the freedom and thrills found in reading and writing, and the coming of age of one extraordinary writer.Ultimately, this profound, playful and deeply moving autobiographical text offers resounding proof of the power and importance of storytelling.TRANSLATED FROM THE BULGARIAN BY KRISTINA KOVACHEVA AND DAN GUNN

Menschenliebe, Schlitzohrigkeit und Weltuntergang: neue Erzählungen des bulgarischen Melancholikers: In Georgi Gospodinovs Erzählungen begegnen wir hinterwäldlerischen Dorfbewohnern auf dem südlichen Balkan, einem Kind, das nacheinander verschiedene Väter adoptiert, einem Autor, der ganz Lissabon nach einer unbekannten Schönen absucht, und zahlreichen simplen oder auch raffinierten Ehebrüchen; einige Geschichten werfen Blicke in die kommunistische Vergangenheit des Landes und andere in die Zukunft der Menschheit. Wie in der Titelgeschichte die Zeit, die das Licht von der Sonne zur Erde braucht, gerade das bisschen Zeit ist, die der Autor dem Leser zur Lektüre des Textes einräumt, so lauern in vielen Texten Gospodinovs Weltuntergangsgedanken, Sorgen und Trauer um die Unzuverlässigkeit der Menschen. Verspielt, elegant und mit allen Wassern der Postmoderne gewaschen, breitet Gospodinov eine Welt vor uns aus, wie wir sie aus seinen beiden Romanen schon kennen – eine Welt, die zwar detailgenau und oft sehr komisch diesseitig ist, aber dennoch mehr den Einfällen und Eskapaden der Phantasie als den Gesetzen der Realität folgt.

Georgi Gospodinov ist Bulgariens bedeutendster Lyriker, dessen erster deutscher Auswahlband Gedichte aus seinen bisherigen Werken versammelt, darunter auch unveröffentlichte Texte. Seine Lyrik thematisiert die Kreatürlichkeit und Hinfälligkeit der Existenz, mischt Humor mit Ernst und reflektiert über Vergänglichkeit, Geschichte und Liebe.