Dietmar Langer Pořadí knih

Třetí sbírka poezie Dietmara Langera pokračuje v linii autorova charakteristického básnění, v němž převládají reflexe mnohdy křehké, jindy ovšem zjitřené a zdrsnělé intimity. Básník, „pohlcen láskou a něhou", spurtuje s neúnavnou přímočarostí od příběhu k příběhu, v nichž naráží na intimní inspirace, vášně i citová vzepětí. V jeho poezii se střídá křehkost a něha s touhou po mučivé trýzni, víra v průzračný vztah s živočišným vzrušením. Základním motivem sbírky se tak stávají intenzivní emoce, jež dokážou na jedné straně s pochopením a pokorou vnímat smysl lásky i vyšší cíle života, na druhé jsou avšak neustále zraňovány „démony temnoty", kteří pronikají do lidských duší a vnášejí do nich rozčarování, bolest a smutek.

Básnický počin Dietmara Langera spočívá tentokrát ve snaze porozumět co nejvíce světu, v němž žije a jenž ho obklopuje. I když jeho rozjímání usiluje opět o definování intimních dojmů a pocitů, přece jen se oproti jeho prvotině touto sbírkou vine poněkud temnější nit, spočívající v jakýchsi nedořečených či naplno nevyslovených obavách a úzkosti. V Langrově poezii se totiž často ozývají temné a hluboké tóny, pocity zoufalství a nevíry v život, nejistota i neklid duše. Je tu i smrt, bolest a utrpení, černí andělé, vnitřní démoni, a to vše se stává předpokladem k finálnímu přesvědčení, které lze vyložit jako poznání, v němž je lidská existence odsouzena ke krachu...

Samotný autor v úvodu této útlé sbírky přiznává, že jeho verše přibližují především období mládí a dospívání. Je to čas "prvních lásek, nevinností a zklamání", který na vnímavého člověka hluboce zapůsobí. "Je to takový průřez v poznávání, pohledem dospívajícího chlapce, psaný ve formě básní," poznamenává dále Langer a dodává, že jeho verše jsou vlastně jakýmsi pokusem o zachycení křehkých a intimních pocitů, dojmů a prožitků. Langerovy básně jsou napsány poměrně jednoduchým stylem, který autor se pokouší někdy zvýraznit pravidelným rýmovým uspořádáním.