Tento laureát Nobelovy ceny za literaturu oslavuje ve své poezii osvobozující obraz nezlomného ducha a všestrannosti člověka. Jeho verše vynikají svěžestí a bohatou invencí. Prostřednictvím své tvorby autor odhaluje hlubokou vnitřní sílu a přizpůsobivost lidské povahy. Jeho dílo je poctou vytrvalosti a rozmanitosti lidského prožívání.
Lidová říkadla, bajky, autorovy vzpomínky na dětství strávené v malebné středočeské vesničce Hrusice, které doplňují verše J. Seiferta a F. Hrubína. A především spousta kouzelných Ladových obrázků s neopakovatelnou atmosférou. Uspořádal a doslov napsal Jan Vrána a D. M. Pavlíček.Graficky upravil Jan Žbánek. 80000 výt.
Básník ve svých memoárových textech říká, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené do malých příhod a příběhů, které jsou většinou rozmarné, ale i teskné a pochmurné. Soubor krátkých próz je složen z desítek takových příběhů, jež pokrývají široké spektrum – od rodného Žižkova, přes milovanou Prahu, Kralupy nad Vltavou, až po lidi známé od dětství a umělce, s nimiž se básník setkal. Kniha má za sebou složitou cestu, začala v sedmdesátých letech, kdy fotograf Oldřich Rakovec požádal básníka o doprovodné texty k jeho snímkům. Původně plánovaná publikace byla brzy vyřazena z edičního plánu, avšak básník pokračoval v psaní, což vedlo k vytvoření tří verzí, které se lišily názvem, tématem a rozsahem. Kniha se v sedmdesátých letech nemohla vydat, ale rukopis byl opisován a některé kapitoly byly představeny v Bytovém divadle. Další části vyšly v samizdatových edicích. V letech 1983 a 1985 vyšla kniha s cenzurními zásahy, necenzurované a doplněné vydání přišlo až v letech 1993 a 1999. Současné vydání obsahuje rozšířené texty a doplněné verze, které dosud nebyly publikovány. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a dalších institucí.
Závěrečný svazek v rámci DJS asi nejpřekvapivějších knih – knih Seifertovy publicistiky – přináší tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky, omezenou a problematickou tvorbu válečnou (redaktor Národní práce) a následně z krátkého období poválečného, kdy Jaroslav Seifert pracuje i jako editor (časopis Kytice). Období po Únoru 1948 již básníkovu dlouholetou spolupráci s denním tiskem fakticky ukončuje, po letech odmlčení se teprve od druhé poloviny 50. let objevují nečetné veřejné projevy, jako např. vystoupení na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956). Významná je činnost v rehabilitační svazové komisi na konci let šedesátých, 1969 je Seifert zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů. Normalizační léta ovšem opět znamenají oficiální odmlčení, Seifert je jedním ze signatářů Charty 77. Ostudou vládnoucího režimu zůstává, že i přes básníkovu čtenářskou popularitu a udělení Nobelovy ceny za literaturu (1984), umožňuje publikování jeho textů jen v omezené (např. nákladem) či rovnou cenzurované podobě. Svazek přináší i všechny příležitostné texty jako úvody ke knihám, novoročenky, otevřené dopisy. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou.
Milostná báseň všech dob. Krása veršů, která k nám doléhá ze vzdálených časů, umocněná nepřekonatelným překladem Jaroslava Seiferta, promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů se stejnou nádherou a tajemností, jak to činí již stovky let. Svatební písně o lásce a vášni, jejichž melodie už nikdo nezná, ale jejichž třpytivý půvab neztratil na své svěžesti a barevnosti.
Čtvrtý svazek Díla Jaroslava Seiferta přináší poezii věrnou svému názvu – jde o verše, které Jaroslav Seifert po vyloučení z KSČ (1929) zpravidla jako nepodepsané publikoval ve druhé polovině třicátých let v sociálnědemokratickém denním tisku (Ranní noviny, Právo lidu, Večerník Práva lidu ad.). V pravidelné rubrice Pondělních ranních novin, tzv. Pondělních slokách, Seifert reaguje na aktuální dění nejrůznějšího druhu, od rozmarů počasí přes sportovní výsledky nedělních derby, politické a kulturní aféry první republiky (aktivity Jiřího Stříbrného, polemika s J. S. Macharem) či světovou situaci (nástup a vzmach hitlerovského Německa, španělskou občanskou válku) až po nadčasovější a cyklická témata jako je začátek školního roku či svátek Prvního máje, což umožňuje sledovat vývoj Seifertových básnických motivů. Některé z těchto veršů ilustrované významným karikaturistou Františkem Bidlem Jaroslav Seifert shrnul do několikrát vydané satirické sbírky Zpíváno do rotačky, část těchto veršů obsahuje Dílo Jaroslava Seiferta editované A. M. Píšou (1957). Svazek tak přináší knižně dosud nepublikovaný pandán k samostatným sbírkám Jaroslava Seiferta i jeho publicistice z daného období. Obsahuje rovněž několik drobných překladů z té doby, obvyklé různočtení, vysvětlivky a jmenný rejstřík – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond, Města Kralupy nad Vltavou a Nadace Charty 77.
Pátý svazek Díla Jaroslava Seiferta přináší nová vydání sbírek Jaro, sbohem (1937) a Přilba hlíny (1945), poprvé s kritickým aparátem, který dokumentuje historii jednotlivých textů. Obě sbírky, klíčové pro autorovu tvorbu druhé poloviny 30. let a následující dekády, představují dva protilehlé póly Seifertovy poezie. Jaro, sbohem, podtržené podtitulem Básně, verše a říkánky, se vyznačuje žánrovou pestrostí a tematicky se zaměřuje na jaro, lásku a přírodu, přičemž kontrastuje s reminiscencemi na dětství a politickými událostmi té doby. Naopak Přilba hlíny odhaluje elegické tóny panychidy za T. G. Masarykem a verše reagující na ohrožení vlasti, které byly nejprve publikovány ve sbírce Zhasněte světla (1938) a později v časopisech během války. Součástí sbírky jsou také básně z prvních měsíců po osvobození a v oddíle Dodatků z let 1939–1948 čtenáři naleznou verše, které Seifert později vyřadil, a další básně mimo autorovy knižní celky. Dodatky uzavírá překlad Nizámího epického díla Hřích a pokání. Svazek je doplněn ilustracemi Františka Bidla a Josefa Čapka z prvních vydání Seifertových knih. Vydání podpořilo Ministerstvo kultury ČR a další instituce. Editor svazku je Jiří Flaišman.
Životní příběh nositele Nobelovy cerny za literaturu Jaroslava Seiferta se opírá o vzpomínky jeho dcery Jany a některých přátel. Autor František Cinger nám ve své knize představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality.
Druhý svazek Seifertovy publicistiky přináší rozmanitou škálu drobných textů, včetně fejetonů, sloupků, glos, vzpomínek, úvah, scénářů a dalších příspěvků z let 1933–1938. Tyto texty, publikované převážně v kulturní rubrice sociálnědemokratického deníku Ranní noviny, reflektují Seifertovu širokou činnost a jeho přispění do dalších periodik. Obsahuje básnické portréty, úvahy o básnickém údělu a vzpomínky na pražské lokality, spolu s intenzivní reflexí domácí divadelní scény. V této době Seifert čelil šokujícím událostem, jako je nástup nacismu v Německu, občanská válka ve Španělsku, úmrtí významných osobností a projevy nacionalismu v české kultuře, což vedlo k otázkám národního bytí. Svazek zahrnuje také oddíl Dubií a Společná prohlášení, k nimž se Seifert přihlásil svým podpisem. Součástí jsou dobové ilustrace a jmenný rejstřík.
