Tento laureát Nobelovy ceny za literaturu oslavuje ve své poezii osvobozující obraz nezlomného ducha a všestrannosti člověka. Jeho verše vynikají svěžestí a bohatou invencí. Prostřednictvím své tvorby autor odhaluje hlubokou vnitřní sílu a přizpůsobivost lidské povahy. Jeho dílo je poctou vytrvalosti a rozmanitosti lidského prožívání.
Autorův láskyplný pohled přibližuje dnešnímu čtenáři neopakovatelnou atmosféru Prahy jako města umělců, oživuje osobní portréty jeho přátel a známých, vesměs významných osobností české kultury 20. století. Seifertovy vzpomínky jsou plné moudrých a vyrovnaných úvah o životě a smrti, umění a literatuře i o ceně přátelství a lásky v životě člověka. Vydání 3., první přepracované.
Lidová říkadla, bajky, autorovy vzpomínky na dětství strávené v malebné středočeské vesničce Hrusice, které doplňují verše J. Seiferta a F. Hrubína. A především spousta kouzelných Ladových obrázků s neopakovatelnou atmosférou. Uspořádal a doslov napsal Jan Vrána a D. M. Pavlíček.Graficky upravil Jan Žbánek. 80000 výt.
Výbor básní našeho předního básníka, v nichž se vyznává z lásky k hlavnímu městu, ke svému městu, které nahlíží okouzlenýma očima dítěte, zamilovaného mladíka i starce, který hledí zpět do svého dětství a mládí a do historie města, Praha nahlížená očima básníka. Každá báseň je doplněna o osobité obrazy Ivana Svatoše, který své město miloval neméně, než básník. Paralela mezi slovy a obrazem nechá čtenáře nahlédnout do města umělců a je pobídkou k tomu, aby každý začal objevovat tu svou Prahu, Prahu, kde na koni projížděli králové, Prahu, odkud vládli císaři i Prahu, kde nevšímavě chodíme ulicemi a navzdory mnoha krásám kolem sebe vidíme jenom únavnou šeď všednosti. Tu Prahu, kde vždy na jaře voní šeříky a kde můžeme z mostů číst budoucnost z vltavské hladiny.
Kniha obsahuje 284 uměleckých fotografických pohledů na Prahu, celkových i detailních, zachycených širokoúhlým objektivem.
Herec v netradičnej úlohe spoluautora knihy - korešpondencia Ladislava Chudíka s básnikom Jaroslavom Seifertom ...
Cyklus deseti básní, které vyjadřují smuteční náladu dní od onoho kalného rána 14. září 1937, kdy zemřel T. G. Masaryk, do dne pohřbu, kdy bylo jeho tělo vezeno Prahou na dělové lafetě.
Výbor z veršů Jaroslava Seiferta, oproti prvnímu vydání rozšířený, uspořádal a doslov napsal Karel Šiktanc.
Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu (roku 1984), je naším básníkem nejčtenějším a nejmilovanějším. Jeho tématy byla láska, adorace matky, vztah ke krajině, oslava Prahy, úcta k národní tradici. Tvořil cykly inspirované Němcovou, miloval Nerudu, Hálka, Vrchlického. Ani ve volném verši neopustil metodický ráz ryzí češtiny, v níž celý život zpíval své radosti a strasti i sílu lásky.
Slovenské pohádky a pověsti B. Němcové vypravuje Jaroslav Seifert.
Básník ve svých memoárových textech říká, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené do malých příhod a příběhů, které jsou většinou rozmarné, ale i teskné a pochmurné. Soubor krátkých próz je složen z desítek takových příběhů, jež pokrývají široké spektrum – od rodného Žižkova, přes milovanou Prahu, Kralupy nad Vltavou, až po lidi známé od dětství a umělce, s nimiž se básník setkal. Kniha má za sebou složitou cestu, začala v sedmdesátých letech, kdy fotograf Oldřich Rakovec požádal básníka o doprovodné texty k jeho snímkům. Původně plánovaná publikace byla brzy vyřazena z edičního plánu, avšak básník pokračoval v psaní, což vedlo k vytvoření tří verzí, které se lišily názvem, tématem a rozsahem. Kniha se v sedmdesátých letech nemohla vydat, ale rukopis byl opisován a některé kapitoly byly představeny v Bytovém divadle. Další části vyšly v samizdatových edicích. V letech 1983 a 1985 vyšla kniha s cenzurními zásahy, necenzurované a doplněné vydání přišlo až v letech 1993 a 1999. Současné vydání obsahuje rozšířené texty a doplněné verze, které dosud nebyly publikovány. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a dalších institucí.
