August Strindberg Knihy

Povídky představující široké panorama scén ze světové historie – počínaje nalezením Mojžíše jako dítěte plovoucího po řece a konče posledním dnem Velké francouzské revoluce.

Výbor z Modré knihy (Blå böckerna) - deníkové texty z let 1907 - 1912.

Druhý svazek výboru ze Strindbergova díla se zaměřuje na dramatikovo pozdní, expresionistické období. Svazek bude obsahovat vesměs zcela nové překlady her Do Damašku I, II, Tanec smrti I, II, Velikonoce, Hra snů, Holanďan, Bouřka, Spáleniště, Sonáta příšer, Toten-Insel, Pelikán. Doslov Strindbergova post-infernální dramatická tvorba napsal přímo pro toto české vydání švédský spisovatel a znalec dramatikova díla Hans-Gőran Ekman.

Nejčastěji uváděné Strindbergovo historické drama nám představuje vládu švédské královny Kristiny za pohnutých časů třicetileté války. Mocná královna, která se povyšuje nad své poddané, nebere vážně majestát a city, neorientuje se ve věcech financí, končí opuštěná bývalými přáteli. V překladu Jaroslava Vohryzka vychází jako 147. svazek edice D.

První část výboru z her klasika švédské moderní literatury. Prvním svazek výboru se soustřeďuje na ranější Strindbergovu tvorbu ovlivněnou naturalismem a na dramata historická. Jmenovitě jde o hry: Otec — Slečna Julie — Věřitelé — Ta silnější — Hra s ohněm — Mistr Olof — Gustav Vasa — Erik XIV. — Karel XII. — Kristina.

Syn služky je autobiografický román jednoho z nejvýznamnějších představitelů severské literatury, Švéda Augusta Strindberga. Je to bezprostřední až naturalistní obraz člověka zmítaného vnitřním neklidem, jež vyplýval z jeho „parijského“ původu. Člověka snažícího se překonat tíhu vzpomínek a rodových omezení a dosáhnout společenské nezávislosti.

Strindberg si byl dozajista vědom toho, že tu volně fabuluje, třebaže se opírá o pozoruhodné znalosti historie nabité pikantními, drastickými či jinak poutavými detaily. Sotva existuje v naší literatuře něco, co by se podobnou lehkostí, vzletem fantazie a bohatstvím nápadů vyrovnalo těmto věčně aktuálním povídkám, a neznám ani dílo v literatuře zahraniční, které by bylo s tímto mistrovským dílem srovnatelné — říká o Strindbergových povídkách současný švédský spisovatel Sven Stolpe. August Strindberg vstoupil do literatury v poslední čtvrtině 19. století, a to způsobem, který vyvolal nemalý rozruch, neboť švédský kulturní život na takového nepoddajného a nepřizpůsobivého jedince nebyl připraven. Proto také byl zpočátku více uznáván za hranicemi své země než doma. Silně ovlivnil následující generaci modernistických autorů. V povídkách, které přinášíme, Strindberg ukazuje své spisovatelské umění, pro které se stal světově uznávaným, vysoce ceněným a čteným autorem.

Soudničky 1939 - 1940. Slavnou rubriku soudniček v Lidových novinách převzal na čas Jan Drda po Karlu Poláčkovi- když ten se nejprve obával chodit k soudu, pak už jako žid nesměl zůstat ani v redakci. Z dnešních novin soudničky vymizely- až při přečtení Drdova souboru napadne čtenáře, jaká je to škoda. Drobné vtipné črty, připomínající Čapkovy "kapesní" povídky, jenže ze skutečného života, z jednání konkrétního pražského soudu konkrétního dne. Inu, hříšní lidé z města pražského a jejich osudy, půvabné i nostalgií jiného času, kdy jako by se žilo pomaleji a mírněji, kradlo, mordovalo a podvádělo nějak laskavěji a lidštěji.

Kniha povídek - Strindberg zde satirickým stylem brojí proti manželství i proti ženské emancipaci (otázka Strindberg a ženská práva je nejednoznačná, srovnej. část předmluvy nazvanou Ženina práva). Známá je např. povídka Dům loutek, parodie Ibsenovy Nory, či novela Musel, o kapitulaci starého mládence před manželstvím. Největší rozruch ovšem způsobila povídka Odměna cnosti, popisující problémy puberty a sexuálního vývoje, kvůli které byl Strindberg i obžalován. Přestože nebyl odsouzen, proces posílil jeho paranoiu. Celkově sbírka nebyla společností přijata, přestože obsahuje brilantní povídky (cs.wikipedia.org).

Glajcha a Obětní kozel jsou dvě poprvé do češtiny přeložené novely tohoto věčného rebela, provokatéra, ale především zakladatele moderní švédské literatury, které sice tematicky těží z instituce manželství a ženské otázky, nicméně míra autentičnosti je v nich podstatně menší. Autor je napsal v r. 1906 pod dojmem rozchodu se svou třetí ženou, kdy manželské soužití vnímal jako neustálý souboj partnerů o nadvládu.... celý text