Hans Urs von Balthasar Pořadí knih

První svazek rozměrné trilogie, která v předvečer druhé světové války (1937–1939) přinesla syntetizující pohled na vývoj moderní německé literatury a filozofie z hlediska proměn eschatologického myšlení. První díl se soustředí na epochu osvícenství a romantismu a jako jejich hlavní rys vykládá posuny křesťanské eschatologie směrem k „prométheovskému principu“, k imanentizujícímu a subjektivizujícímu pojetí vztahu mezi lidským duchem, přírodou, dějinami a božstvím. Spis má navzdory tematické šíři (od Lessinga či Herdera přes romantiky a idealisty až po Wagnera a Nietzscheho) sevřenou interpretační povahu a představuje vyrovnání s moderním německým myšlením, jak se rozvíjelo ne v teologických spisech, nýbrž v poezii a filozofii.

Knížka Klarstellungen, kterou jsme v češtině nazvali Cesty k ujasnění, dovoluje nahlédnout do světa génia, kterému je vlastní intelektuální poctivost a zápas o hledání oné pravdy, jíž autor zasvětil svůj život. Závěrečný esej Proč zůstávám v církvi je možné považovat za klasické dílo křesťanského myšlení naší doby. Již druhé české vydání této knihy přibližuje čtenářům životní dílo autora, jehož myšlenkový záběr připomíná velikány typu Órigena, svatého Augustina či Tomáše Akvinského.

Na čem by měl stát život dnešních kněží? Co je podstatou kněžského poslání? Odpovědi na tyto otázky nás vedou k apoštolům a jejich povolání Kristem. Apoštolové přijímají nový život a účast na jeho kněžství, což je pokračováním poslání prvních apoštolů a samotného Ježíše. Osoba Krista je základem kněžské spirituality. Hans Urs von Balthasar, významná postava katolické teologie 20. století, ovlivnil mnohé, včetně Pavla VI. a Benedikta XVI. V této studii se zaměřuje na různá pojetí kněžství, jedinečnost novozákonního kněžství, modlitbu v životě kněze a církevní obce a posláním Panny Marie. Texty přecházejí do autorovy osobní meditace, nabízející solidní odpovědi na otázky spojené se současným nedostatkem kněžských povolání. Vojtěch Brož napsal úvod k českému vydání. Balthasar (1905–1988) byl švýcarský katolický kněz a teolog, který studoval germanistiku a filosofii a vstoupil do jezuitského noviciátu. Vysvěcen na kněze v roce 1936, později založil sekulární institut Janovo společenství a nakladatelství Johannes Verlag. Po 2. vatikánském koncilu spoluzaložil mezinárodní katolickou revue Communio. Před smrtí přijal jmenování kardinálem od Jana Pavla II. Jeho nejznámější dílo zahrnuje trilogii Herrlichkeit, Theodramatik a Theologik, přičemž v češtině vyšly pouze drobnější studie.

Meditace a zamyšlení velkého teologa dvacátého století nad tím, jak hledat a nalézat v modlitbě a meditaci pravého Boha. Autor nabízí několik cest k pochopení meditace jako jednoho z pilířů duchovního života.

Švýcarský teolog, dominantní postava římskokatolické církve tohoto století, vysvětluje v této knize základní „pravdy“ víry: vtělení, trojiční nauku, společenství svatých, princip autority a mnohé další. Poslední kapitolu tvoří jeho známá programová esej Proč zůstávám v církvi; publikace je doplněna biografickou studií.

Tématem této dnes již klasické teologické knihy je aktuální otázka, zda historicky vzniklé vnitřní protiklady všeobecného křesťanského společenství lze ještě spojit v přehlédnutelné jednotě. Je ekumenismus pouze naším lidským problémem, který se netýká Boží svobody a moci? Jak je možno nalézt silnou střední cestu mezi příznačnými slabostmi krajního institucionalismu a krajního liberalismu? Spočívá řešení problémů moderní křesťanské existence skutečně v pouze částečné identifikaci s církví a vírou?

Spiritualita svaté Terezie z Lisieux / Sborník k stému výročí úmrtí sv. Terezie z Lisieux Články známých autorů (H. Urs von Balthasar, G. Gaucher, E. Richer) přibližují život a duchovní cestu učitelky "malé cesty".

Růžencová rozjímání jednoho z nejhlubších teologů 20. století kardinála Hanse Urs von Balthasara jsou příspěvkem k jeho nedožitým devadesátinám. Četba Balthasarova díla předpokládá určité filozofické a teologické vzdělání. Účel těchto krátkých úvah je čtenáři zřejmý: osvobodit růženec z úzkoprsosti, cizí Mariinu duchu (to snadno vede k jednotvárnosti) a podle jejího ducha nasytit růženec plností spásných myšlenek a činů pro spásu světa. Podstatou a působením Marie při tom je zprostředkování: mezi Bohem a světem, Kristem a církví, duchem a tělem, mezi obojím způsobem církevního života, mezi světem svatých a světem hříšníků. Maria stojí na všech křižovatkách a ukazuje cestu. Modlitba k prostřednici má ale smysl, jen když to, co má být zprostředkováno, je v zorném poli prosebníka: spása světa Kristem, Synem Božím, naším Pánem, kterého nám Otec daruje a který spolu s Otcem nám vylévá do srdce Ducha svatého.

Eschatologie. Kniha se zabývá posledními věcmi člověka, posmrtným životem.