Ludvík Kundera Pořadí knih

Poezie obtížně uchopitelného básníka Paula Celana nás přímo uvádí do pradávných, nehmatatelných končin stvoření světa i lidských bytostí, kde si rozhodně nevystačíme s pouhou slovní archeologií. Poezie Paula Celana je cestou, která po jedinci vyžaduje zapojení vlastní intuice, bez předsudků a obecně zavedených představ. Éterická slova, která naplňují pouze vlastním vyprázdněním, nám nenabízejí nic jiného než se nechat volně unášet v jejich proudění a vnímat tento nehmotný stav čiré přítomnosti. Kniha obsahuje veškeré dostupné Kunderovy překlady básní Paula Celana -- tedy celý rukopisný svazek Písek z uren, který je doplněn o dalších přibližně dvacet básní, naopak publikovaných pouze v knize Sněžný part. Ve srovnání s odeonským vydáním Celanovy poezie Sněžný part obsahuje kniha i rukopis navíc přibližně dalších šedesát přeložených básní, které nebyly dosud knižně publikovány. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Die Geschichten in Berlin und Konstantinopolis aus dem Jahr 1944 schildern das surreale Geschehen gegen Kriegsende. In Berlin erleidet Jiří, ein junger Tscheche, während seiner Zwangsarbeit traumatische Erlebnisse. In Konstantinopolis entfaltet sich eine Dreiecksgeschichte zwischen zwei Frauen und einem Mann auf der Flucht. Eduard Schreiber reflektiert seine Freundschaft mit Ludvik Kundera.

Univerzita bez vlastního nakladatelství je jako katedrála bez varhan: planá a němá. Masarykova univerzita své nakladatelství má, počtem vydaných publikací dokonce patří k největším ve střední Evropě. Neúnavně šíří univerzitní vědění a étos nejen prostřednictvím knih, ale na všech dnes myslitelných nosičích. Barevné panoráma činnosti Nakladatelství Munipress i historické ohlédnutí přináší tato jubilejní publikace. Je věnována stému výročí založení Masarykovy univerzity a všem umlčovaným autorům v jejích dějinách.

Poprvé v nakladatelství Artur vychází slavná divadelní hra, jejíž původní celý název „Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade“ napovídá, že v této hře na principu „divadla na divadle“ dramatické příběhy Francouzské revoluce a osudy jejích protagonistů interpretují chovanci blázince, které vede další chovanec ústavu, kontroverzní markýz de Sade.

Kniha zpřístupňuje některé studie Ludvíka Kundery, publikované v normalizačním čase i pod jinými jmény v programových bulletinech různých divadelních inscenací Mahenovy činohry, Divadla pracujících v Gottwaldově, Divadla na provázku a Divadla bratří Mrštíků na nichž se podílel jako překladatel, úpravce nebo utajený dramaturg. Různorodost studií svědčí o neobyčejném rozhledu a erudici Ludvíka Kundery a o jeho schopnosti dramatické předlohy nejen analyzovat, ale také dramaturgicky domýšlet a dotvářet, nabízet podněty a otázky režisérům i hercům. Vybrané studie jsou doplněny úvodníky a texty Ludvíka Kundery z časopisu Meandr, který vycházel v Mahenově činohře od září 1968 do ledna 1970 (celkem 14 čísel) a z něhož byl odvozen i název publikace.

Podle slov autorova syna spisovatele Milana Kundery není zajímavým ani tak text sám, ale okolnosti, za nichž se zrodil. Bylo to za první světové války někde na ruském východě blízko bojiště. Vznikla tam tehdy malá armáda, složená z českých zajatců, takzvané české legie, odhodlané bít se proti Rakousku za českou samostatnost. Z malé části zajatců byl složen orchestr, nečekaný orchestr, který měl tehdy v různých ruských městech své zvědavé publikum, které o nějakých Češích nemohlo nic vědět. Tento text to měl napravit. Nakreslit pro ně stručný portrét české hudby a spolu s ním i portrét jejího národa. „Jsem dnes dojat, že se tu nečekaně setkávám s tatínkovými slovy, ale i s kusem české historie zapomenuté jako je ostatně odsouzeno k zapomnění všechno – i my“, dodává Milan Kundera. Doplněno o kopii původního ruského vydání.

Proslovy čestných doktorů JAMU z oblasti divadelní a dramatické tvorby (1997-2010) Od roku 1997 do roku 2010 udělila JAMU na návrh umělecké rady Divadelní fakulty šest čestných doktorátů významným osobnostem domácího i zahraničního divadelního světa. Na první pohled se zdá, že titul „doctor honoris causa“ je poctou významným umělcům. Ale já jsem to vždycky chápal opačně: že přijetím naší nabídky Ludvík Kundera, Václav Havel, Jiří Suchý, Ivan Vyskočil, sir Tom Stoppard a Emília Vášáryová poctili Janáčkovu akademii, pečlivě si připravili přednášku, přijeli a pronesli ji před zaplněným auditoriem. Tyto úvahy, které by jinak sotva vznikly, považuji za vzácné a mimořádné. Bylo by škoda nechat si je pro sebe.

Deníkové zápisky, úvahy a vzpomínky literárního teoretika a kritika, básníka, publicisty a editora doc. PhDr. Františka Valoucha, který byl spojen s Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Autorovy deníky z let 2000-2008 mají kromě faktografické hodnoty i obrazný přesah, je v nich hojně využíváno nadsázky, ironie i anekdoty. Je to originální pokus o deník v jiném žánru.