Lou Andreas-Salomé
12. únor 1861 – 5. únor 1937
Lou Andreas-Salomé byla autorkou s rozmanitými intelektuálními zájmy, jejíž život a dílo se prolínaly s mnoha osobnostmi své doby. Jako spisovatelka se věnovala románům, esejím i divadelním hrám a proslula jako jedna z prvních žen, které se zabývaly ženskou sexualitou a psychoanalýzou. Její autobiografické dílo, napsané ke konci života, reflektuje její zkušenosti jako osvobozené ženy. Její myšlenky a přístup k životu inspirovaly a ovlivnily i některé z nejvýznamnějších myslitelů a umělců její generace.
Lou Andreas-Salomé, vlastním jménem Luiza Gustavovna fon Salome (rusky: Луиза Густавовна фон Саломе) (12. únor 1861 v Petrohradu – 5. únor 1937 v Göttingenu) byla rusko-německá spisovatelka a psycholožka.
Byla dcerou ruského generála Gustava von Salomé (1804-1879), jehož předkové pocházeli z francouzské protestantské rodiny, a Louisy von Salomé, rozené Wilm (1823-1913). Měla pět bratrů.
V roce 1880, po soukromých studiích v Rusku, začala v Curychu studovat teologii, filosofii a dějiny umění. Při následné cestě po Itálii se Lou v Římě seznámila se spisovatelem Paulem Rée, který ji zanedlouho spřátelil s německým filosofem Friedrichem Nietzschem. Jejich společné cesty ukončilo až Nietzscheho vyznání lásky a žádost o ruku Lou, která jeho cit neopětovala a rozešla se s ním. Stejně tak odmítla později návrh Rainera Maria Rilka. Lou, odpůrkyně manželského stavu, se nakonec provdala za německého lingvistu Carla Friedricha Andrease. Přestože udržovala blízké přátelství i s jinými muži, jako právě s Rilkem, kterého blízce seznámila s ruskou kulturou, s Andreasem zůstali manželé až do jeho smrti v roce 1930. V Berlíně, kde manželé žili, se stýkala s předními evropskými kulturními osobnostmi, jako byli Gerhart Hauptmann, August Strindberg nebo Arthur Schnitzler. Při svých četných cestách po Evropě se seznámila s mnohými dalšími, jako např. s Frankem Wedekindem.
V roce 1911 začala u Sigmunda Freuda studovat psychoanalýzu, načež si v Göttingenu otevřela vlastní psychoanalytickou praxi. Její úspěšná terapeutická kariéra trvala přes dvacet let.
Krom vědecké práce a společenského života se věnovala i literární činnosti, napsala patnáct románů a řadu literárně-vědeckých či psychologických prací (např. studii o ženských postavách v Ibsenových dramatech nebo o lásce Die Erotik. Napsala knihu o Friedrichu Nietzschem. Psala německy.
V češtině vyšla knižně její korespondence s Rainerem Maria Rilkem.