Osamu Dazai byl japonský autor, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších prozaiků 20. století v Japonsku. Jeho díla, často psaná v polobiografickém stylu s otevřeností do osobního života, čtenáře zaujmou. Jeho příběhy také upozorňují na důležitá témata, jako je lidská přirozenost, duševní choroby, společenské vztahy a Japonsko po válce. Jeho díla jsou v Japonsku považována za moderní klasiky.
Na první pohled může Cugaru spisovatele Osamu Dazaie působit „jen" jako laskavý a přívětivý cestopis. Mladý muž se po deseti letech vrací z Tokia do rodného kraje, aby čtenáře provedl krajinou nejsevernější části ostrova Honšú. Jak je však u Dazaiových děl zvykem, i zde se skrývají hlubší témata, která jsou pro autora typická: hraní rolí v nefunkční rodině, pocit vykořeněnosti, rozpolcenost a celková životní bezútěšnost.
Odepsaný Józó, hlavní hrdina románu Odepsaný, vypráví o svém na první pohled běžném a víceméně normálním životě, přestože se sám cítí neschopen porozumět lidským bytostem. Pokusy o smíření se s okolním světem začínají v raném dětství, pokračují na střední škole, kde se pro své okolí stává klaunem, aby zamaskoval odcizení, až nakonec vedou v dospělosti k pokusu o sebevraždu. Autor románu, japonský spisovatel Osamu Dazai, bez sentimentu zaznamenává náhodné krutosti života a prchavé okamžiky lidské pospolitosti, porozumění a něhy. Jeden z nejprodávanějších japonských románů je důkazem toho, že významné literární dílo nemusí během let ztratit nic ze své nadčasové aktuálnosti. Zapadající slunce Román Zapadající slunce nahlíží na společenský a morální úpadek vládnoucí japonské vrstvy, hlavně aristokracie. Křehkost, emoční síla a poetičnost textu zajistila dílu, podobně jako autorův román Odepsaný, nadčasovost, a výraz „třída zapadajícího slunce“ se dokonce ujal i v hovorové japonštině.
Józó, hlavní hrdina románu Odepsaný, vypráví o svém na první pohled běžném a víceméně normálním životě, přestože se sám cítí neschopen porozumět lidským bytostem. Pokusy o smíření se s okolním světem začínají v raném dětství, pokračují na střední škole, kde se pro své okolí stává klaunem, aby zamaskoval odcizení, až nakonec vedou v dospělosti k pokusu o sebevraždu. Autor románu, japonský spisovatel Osamu Dazai, bez sentimentu zaznamenává náhodné krutosti života a prchavé okamžiky lidské pospolitosti, porozumění a něhy. Jeden z nejprodávanějších japonských románů je důkazem toho, že významné literární dílo nemusí během let ztratit nic ze své nadčasové aktuálnosti.
Výbor z rozsáhlého díla japonského spisovatele přináší tři různorodé, přitom však navzájem propojené texty: životopisné Vzpomínky (1933), románový cestopis z autorova rodného kraje Cugaru (1944) a román Selhání (1948).
Román Zapadající slunce nahlíží na společenský a morální úpadek vládnoucí japonské vrstvy, hlavně aristokracie. Křehkost, emoční síla a poetičnost textu zajistila dílu, podobně jako autorův román Odepsaný, nadčasovost, a výraz „třída zapadajícího slunce“ se dokonce ujal i v hovorové japonštině.