Věra Soukupová Pořadí knih

Pokusy opustit lidskou perspektivu mají v humanitních vědách a zejména v literární, kulturní a historické antropologii dlouhou tradici. Medievistika v pojetí historika Martina Nejedlého je charakteristická napětím mezi pozorováním okrajového a ústředního, mezi zaměřením na touhy lidské a nelidské, rostlinné i zvířecí. Příspěvky jeho francouzských a českých kolegyň a kolegů narušují hranici mezi středověkým a moderním i historickým a fikčním a zaměřují se na mimo-lidské aktérky a aktéry, charakteristické pro Nejedlého dílo. Autoři a autorky příspěvků: Vojtěch Bažant, Jan Biederman, Marie Bláhová, Estelle Doudet, Jan Dienstbier, Stéphane Durand, Olivier Chaline, Matouš Jaluška, Jakub Jauernig, Olivier Marin, Arthur Perodeau, Jakub Rákosník, Anne Reltgen-Tallon, Nicolas Richard, Bertrand Schnerb, Pavel Soukup, Věra Soukupová, Jaroslav Svátek, Martin Šorm, Laurent Vissiere, Václav Žůrek.

Kristina Pisánská (1364–1430), která se díky svému otci lékaři pohybovala několik let na pařížském francouzském královském dvoře, patří k prvním ženským intelektuálkám, jež ve svých literárních textech reflektovaly problematiku života žen v dominantním mužském světě středověku. Vznik díla byl podmíněn zcela konkrétním historickým kontextem: počátkem 15. století se na dvoře Karla VI. vášnivě debatovalo o tom, zda je Román o růži vůči ženám spravedlivý. Do výměny názorů se kromě Kristiny Pisánské zapojily tak význačné teologické a právnické osobnosti své doby jako Jean Gerson nebo Jean de Montreuil. V reakci na tuto disputaci Kristina své dílo koncipovala do dvou odlišných rovin: jedna zaznamenává základní aspekty dobového misogynního diskurzu a předkládá protiargumenty; druhá, podstatně obsáhlejší, uvádí po vzoru Boccacciova spisu O slavných ženách medailony exemplárních žen, jejichž úspěchy mají doložit, že ženy jsou schopny vyniknout ve všech oblastech lidské činnosti právě tak jako muži. Kniha o městě dam (Le Livre de la Cité des dames) je významný spis, který nejenom odráží středověkou tradici diskuzí o ženských schopnostech a ctnostech, ale současně zahajuje již renesanční rozkvět podobně zaměřených textů. Překlad je doplněn vysvětlivkami, komentářem a úvodní studií.

Podtitul: 15 nejčastějších otázek o plenách + návody na skládání a šití moderních plen. Problematika látkových a jednorázových plen v otázkách a odpovědích, s důrazem na ekologické aspekty obou variant.

Křesťanské metodické listy-návody pro ekologickou práci s dětmi

Jaroslav Čermák má v českém malířství 19.století vyjímečné místo. Na rozdíl od mnohých současníků měl již v mládí, v prostředí domova příležitost systematicky se vzdělávat v kresbě a malbě; studia na pražské Akademii a u Louise Gallaita v Belgii byla jen logickým pokračováním této cesty. Přes orientaci především na francouzskou malbu, přes četné cesty do Belgie, Holandska a Francie, zůstává Čermák malířem českým, věrným tematice z české historie, zejména z doby husitské, jíž v době svého uměleckého dozrávání věnuje mnoho intenzivního zájmu.