François Mauriac Knihy

Soubor děl Francoise Mauriaca obsahuje tyto prózy: Polibek malomocnému; Genitrix; Pustina lásky; Tereza Desqueyrouxová; Klubko zmijí; Cesty k moři

Francouzský spisovatel F. Mauriac (1885-1970) byl nositelem Velké ceny Francouzské akademie, v roce 1952 mu byla udělena Nobelova cena. Román Černí andělé je jedním z jeho velmi úspěšných děl, kladně přijímaných čtenáři i kritikou. V tomto baladickém příběhu je odvěký svár mezi hříchem a milostí vyhrocen do krajních poloh ve střetu mistrně vytvořené ústřední postavy, temné duše Gabriela Gradera, a jeho protihráče, Alaina Forcase, bolestně vítězícího v podivuhodné nevinnosti a čistotě srdce, odevzdávajícího se spoluvykupitelskému poslání Kristova kněžství. Dnes můžeme říci, že Mauriacovo dílo žije po jeho smrti svým vlastním, skrytým životem: mnoho hledajících srdcí zde v cestě jednotlivých postav k vnitřnímu obrácení nalézá odpověď na trýznivé otázky naší doby.

Nový překlad životopisu Ježíše Krista, který patří ke zlatému fondu světové literatury 20. století. Díla francouzského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Françoise Mauriaca (1885–1970) čtenáři dodnes vyhledávají pro jeho schopnost popsat nejjemnější hnutí lidské duše, v níž spolu zápasí síly dobra a zla. „Přestože autor zpodobil Krista příliš podle svého, dobře ví, že jeho kniha šťastně znepokojila uspaná svědomí. Když máme co do činění s tímto světem, za který Kristus odepřel se modlit, pociťujeme takový stud, když o Něm mluvíme, že se musíme v myšlenkách zastavit před touto prověřenou moudrostí: vše se děje, jako by každý křesťan měl předem stanovený podíl na Otcově poli, který má být zorán a oset. Selžeme-li, podstatná část našeho úkolu se přesto naplní skrze nás a proti naší vůli. Milost nás totiž přesto použije k dosažení cíle, který nás přesahuje: jako by autor dramatu napovídal špatnému herci slova role, kterou herec hraje jen rty a nerad; jako by se autor nakonec, aniž by si toho diváci všimli, sám postavil na jeho místo. Dosažený úspěch zdaleka není takový, jaký by byl, kdyby byl herec neselhal, ale koneckonců se to dotkne těch srdcí, jichž se to mělo dotknout.“

Román patří k nejlepším autorovým dílům. Dějovou osu románu tvoří vyprávění starce, kterému se v posledních okamžicích jeho života vybavují ve vzpomínkách jeho dětství a mládí, všechno, co kdysi prožil. A toto vyprávění jako celek tvoří obraz života jednoho rodu, kde vztahy mezijednotlivými jeho členy i všechny jejich činy byly určovány touhou po penězích a vzájemnou nenávistí. zdroj: mlp.cz

Psychologický román, jehož hrdinou je dospívající chlapec, jenž se chce osvobodit od rodinného lpění na majetku, touží po volnosti a lásce a po osudových ranách mládí nalézá cestu v literární tvorbě.

V tragických osudech rodiny zámožného notáře, který zpronevěřil svěřené peníze a vyhnul se odpovědnosti sebevraždou, zobrazil autor s drsnou pravdivostí obludnou úlohu peněz v měšťácké společnosti.

Příběh ze světa bohatého francouzského provinčního měšťanstva meziválečné doby, rozvíjející historii erotického vztahu ztroskotávajícího na nemožnosti fyzického sblížení.

Román s výraznými autobiografickými rysy, řeší problém Zla v člověku a je skvělým svědectvím Božího zápasu o člověka.

Téma knihy je stejné jako u jiných Mauriacových děl: osamocený a úzkostný pocit jedince ve světě pokleslých hodnot, pokrytectví, sobectví a sterilní konvence. Ze střetu tohoto světa a světa mravní čistoty, lásky a obětavosti, jehož symbolem je v Beránkovi mladý Xavier, dochází k dramatu,jež v několika dnech vrcholí v tragédii.

Příběh malého chlapce, kterého si matka oškliví. Je jí připomínkou nenáviděné rodiny, do které se přivdala.

Souborné vydání několika románů Françoise Mauriaca. Jsou zde obsaženy tyto romány: Polibek malomocnému (1922), Genitrix (1923), Pustina lásky (1925), Tereza Desqueyrouxová (1927), Klubko zmijí (1932). V polibku malomocnému se obětuje rodinným zájmům mladá žena. Genitrix vypráví o matce, která svého syna milovala tak, až způsobila smrt jeho ženy. V Pustině lásky se otec i syn zamilují do ženy pochybné pověsti. Klubko zmijí je nejvyzrálejší studií postav mučených sžíravou nenávistí k okolí. Doslov Jiří Pechar.

Psychologický román, odehrávající se v okolí města Bordeaux popisuje historii smyslového vzplanutí, které nedokáže prolomit izolaci duší a vysvobodit je z jejich vyprahlé prázdnoty. Konflikt duše a těla, hledání Boha a smyslu života.

Román zobrazující do vlastní křesťanské dobroty zahleděnou Brigitu Pianovou, která je manipulátorkou osudů dalších postav a svůj údudek o nich nadřazuje jejich skutečnému dobru.

Jevištěm příběhu je městečko Dorthe v jihozápadní Francii, v kraji Mauriacem již tak často jinde vykresleným v mnoha variantách. Hlavní hrdinka knihy, Agata de Camblanes, je ze silného, útočného rodu žen, jak je známe z jiných Mauriacových knih. Její duševní profil připomíná MauriacoviEleonoru Dori, zvanou Galigai, důvěrnici Marie Medicejské, neboť stejně jako tato žena pozdní italské renesance využívá i maloměstská intrikánka Agata své neubývající průrazné vůle k ovládnutí osob. Její obětí je Nicolas Plassac, u něhož rovněž shledáváme duševní spříznění s některými Mauriacovými mladými muži, slabými a bloudícími. V rozhodné chvíli však Nicolas nalezne sílu ke vzpouře, vymkne se z moci ženy, přesvědčené o všemocné nadvládě vůle ve všem, dokonce i v lásce. Také v této knize proniká Mauriac až do hlubin lidské duše, úzkostlivě střeženým, i zde se setkáváme s nedobrými, potměšilými činy, které lidská spravedlnost nezaznamenává a netrestá, a také tentokrát přistupuje k svým chybujícím lidem a touhou odhalit v jejich srdcích stopy poničeného lidství.

Náboženské reflexe vyjádřené v rozhovoru dvou přátel, katolíka a protestanta, během pouti do Lurd.

Romány a novely F. Mauriaca, držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1952, jsou u nás dobře známy z řady překladů. Zato soubor tří esejů nazvaný Utrpení a štěstí křesťana vychází v roce 1993 česky poprvé. Přitom jde o dílo z celé jeho tvorby nejkontroverznější, které vyvolalo celou řadu prudkých reakcí. Jednotlivé eseje vznikaly na ploše mnoha let a čtenář tak může sledovat, jak se Mauriacův původní názor pomalu proměňoval.

Autobiografické svědectví známého myslitele, nositele Nobelovy ceny míru za rok 1986. Příběh Židů deportovaných z autorovy rodné vesnice - rumunského Sighetu - do Osvětimi.

Il semble que François Mauriac ait mis le meilleur de son art dans cette cruelle peinture d'une famille de hobereaux du Sud-Ouest dont l'héritier, un pauvre homme dégénéré, s'est mésallié en épousant une jeune fille qui n'a pu résister au désir de quitter son milieu bourgeois et de devenir baronne. De cette union mal assortie est né un fils, Guillou. Nous suivons le calvaire de cet enfant, si disgracié physiquement, si sale, si arriéré que sa mère ne l'appelle que le Sagouin. Nous le verrons tout près peut-être du salut parce qu'enfin quelqu'un, l'instituteur du village, le traite en être humain, mais cet homme bon et secourable renonce à s'occuper de l'enfant du « château » et la tragédie se précipite. Victime de la haine de sa mère à qui il ne rappelle que d'odieux souvenirs, victime des préjugés du village, la pauvre Guillou entraînera son faible père dans la tragédie. Cette « sombre et parfaite nouvelle » - le mot est de Robert Kemp - est un récit d'une grande intensité qui évoque un monde de haine et de souffrance avec une remarquable sobriété de moyens et un art achevé.

"Dans son appartement parisien, Thérèse Desqueyroux s'apprête à affronter la solitude d'un samedi soir. Sa fille Marie, âgée de dix-sept ans, qu'elle n'a pas vue depuis trois ans surgit de façon inopinée.Marie, qui est partie sans prévenir sa famille, évoque avec ironie les difficultés financières des Desqueyroux : Bernard son père, et sa grand-mère, subissent le contrecoup de la débâcle de la résine.Puis elle exprime sa révolte par rapport à l'univers étouffant de son entourage et manifeste sa solidarité avec sa mère qui a su tout quitter. "«Je n'ai pas voulu donner dans La Fin de la nuit une suite à Thérèse Desqueyroux, mais le portrait d'une femme à son déclin, que j'avais peinte déjà du temps de sa jeunesse criminelle. Il n'est aucunement nécessaire d'avoir connu la première Thérèse pour s'intéresser à celle dont je raconte ici le dernier amour. » François Mauriac.

«Vivir, pero como un cadáver entre las manos de los que la aborrecen. Intentar no ver más allá». Thérèse Desqueyroux, acusada de haber intentado envenenar a su marido, Bernard, ha sido absuelta. Todo el mundo está convencido de que es culpable, pero, para evitar el escándalo y la mancha que supondría para el buen nombre de la familia Desqueyroux, se decide enterrar el caso. ¿Pero quién es Thérèse, esa mujer menuda que sale cabizbaja del juzgado, observada con temor, conmoción y vergüenza por los circunstantes? ¿Qué secretos esconde? ¿Por qué se casó con Bernard? ¿Lo quiso matar? ¿Por qué? Inspirada en un caso real, Thérèse Desqueyroux (1927) es la obra maestra de François Mauriac, Premio Nobel de Literatura de 1952. Su inquietante y turbadora protagonista, una mujer incomprendida, sola, atrapada en las convenciones provincianas y las ambiciones de los hombres, ha fascinado a generaciones de lectores.

Nella provincia francese, un celebre avvocato consuma la propria vita nel disprezzo per la religione e nell'odio per il prossimo. Abbandonato da tutti, il vecchio, in una lettera aperta alla moglie, ricorda con sarcasmo le tappe fondamentali della sua «brillante» esistenza: successi professionali, ricchezza, evasioni extraconiugali. In realtà quello che doveva essere un atto d'accusa è una confessione che rivela nell'uomo ormai stanco e ammalato una vittima, illusa nella prima giovinezza di trovare sincera corrispondenza di affetti nelle persone che più gli erano vicine. Per vendicarsi, egli costruisce giorno per giorno un piano sottilmente malvagio: diseredare quella coalizione avida di figli e nipoti dai quali non è mai venuta una parola di comprensione a sciogliere il «groviglio di vipere» del suo cuore. Ma all'odio subentra gradatamente una stanca condiscendenza, quasi un barlume di amore per quegli esseri che, in ultima analisi, hanno sofferto con lui.

-Thérèse Desqueyroux-Thérèse en Casa del Doctor-Thérèse en el Hotel-El Nudo de Víboras-El Misterio Frontenac-La Farisea-El Cordero

Prawdopodobnie jest to jedyna książka o Eucharystii, której autorem jest noblista.

Therése Desqueyrouxová vedie pomýlený život ženy, poznačený prostredím a dobou. Chce byť sama sebou v prostredí posvätných rodinných predsudkov. Chce roztrhnúť putá bezcitnosti, zvíťaziť nad meštiackym farizejstvom a pokrytectvom.

Mauriacovo bohaté literárne dielo celé desaťročia vzrušovalo francúzskych čitateľov aj čitateľov mnohých európskych národov. Tento Francúz, pochádzajúci z katolíckeho prostredia buržoáznej juhofrancúzskej rodiny, ako spisovateľ sa stal kritikom tohto prostredia, tejto triedy. Svojou skvelou psychológiou a znalosťou prostredia sa stal jej nemilosrdným sudcom. Z jeho diel najslávnejší a najotrasnejší román „Klbko vreteníc“ predkladáme po dlhoročnom odstupe opäť našim čitateľom, aby znova prežili tú otrasnú drámu jedincov, tak veľmi si podobných vo svojej nenávisti a túžbe po majetku. Niet hádam horšej osamelosti, než je osamelosť ľudí zviazaných pevne najužšími príbuzenskými zväzkami, ktoré sa stanú zväzkami pokrytectva, nenávisti a chladnej vypočítavosti. V románe „Klbko vreteníc“ sa stretáme s takýmito vzťahmi v rodine bohatého juhofrancúzskeho advokáta. Zo silných, vyostrujúcich sa obrazov vytvára autor psychologickú drámu o osamelých sebe samým napospas vydaných jedincoch, ktorí nikdy neboli k sebe ľudskí, lebo všetko ľudské sa u nich premenilo na zlo a zhmotňovalo sa vždy len na otázky majetku a peňazí. Táto dráma je silným odrazom úpadku falošnej meštiackej morálky.

Un passionnant recueil de poèmes de François Mauriac, publié en 1949.

Luis, un anciano avaro, descreído, cínico, egoísta y ateo, al presentir su pronta muerte, redacta una extensa carta, llena de reproches hacia Isa, su esposa, católica y tradicional, en la que hace balance del fracaso de su relación matrimonial, y hace patente el desprecio que sienten en todo momento hacia su persona, el resto de la familia, hijos, nueras, yernos y nietos, que desean que muera lo antes posible para heredar.