François Mauriac Pořadí knih

Francouzský spisovatel F. Mauriac (1885-1970) byl nositelem Velké ceny Francouzské akademie, v roce 1952 mu byla udělena Nobelova cena. Román Černí andělé je jedním z jeho velmi úspěšných děl, kladně přijímaných čtenáři i kritikou. V tomto baladickém příběhu je odvěký svár mezi hříchem a milostí vyhrocen do krajních poloh ve střetu mistrně vytvořené ústřední postavy, temné duše Gabriela Gradera, a jeho protihráče, Alaina Forcase, bolestně vítězícího v podivuhodné nevinnosti a čistotě srdce, odevzdávajícího se spoluvykupitelskému poslání Kristova kněžství. Dnes můžeme říci, že Mauriacovo dílo žije po jeho smrti svým vlastním, skrytým životem: mnoho hledajících srdcí zde v cestě jednotlivých postav k vnitřnímu obrácení nalézá odpověď na trýznivé otázky naší doby.

Romány a novely F. Mauriaca, držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1952, jsou u nás dobře známy z řady překladů. Zato soubor tří esejů nazvaný Utrpení a štěstí křesťana vychází v roce 1993 česky poprvé. Přitom jde o dílo z celé jeho tvorby nejkontroverznější, které vyvolalo celou řadu prudkých reakcí. Jednotlivé eseje vznikaly na ploše mnoha let a čtenář tak může sledovat, jak se Mauriacův původní názor pomalu proměňoval.

Román s výraznými autobiografickými rysy, řeší problém Zla v člověku a je skvělým svědectvím Božího zápasu o člověka.

Příběh malého chlapce, kterého si matka oškliví. Je jí připomínkou nenáviděné rodiny, do které se přivdala.

Jevištěm příběhu je městečko Dorthe v jihozápadní Francii, v kraji Mauriacem již tak často jinde vykresleným v mnoha variantách. Hlavní hrdinka knihy, Agata de Camblanes, je ze silného, útočného rodu žen, jak je známe z jiných Mauriacových knih. Její duševní profil připomíná MauriacoviEleonoru Dori, zvanou Galigai, důvěrnici Marie Medicejské, neboť stejně jako tato žena pozdní italské renesance využívá i maloměstská intrikánka Agata své neubývající průrazné vůle k ovládnutí osob. Její obětí je Nicolas Plassac, u něhož rovněž shledáváme duševní spříznění s některými Mauriacovými mladými muži, slabými a bloudícími. V rozhodné chvíli však Nicolas nalezne sílu ke vzpouře, vymkne se z moci ženy, přesvědčené o všemocné nadvládě vůle ve všem, dokonce i v lásce. Také v této knize proniká Mauriac až do hlubin lidské duše, úzkostlivě střeženým, i zde se setkáváme s nedobrými, potměšilými činy, které lidská spravedlnost nezaznamenává a netrestá, a také tentokrát přistupuje k svým chybujícím lidem a touhou odhalit v jejich srdcích stopy poničeného lidství.

Soubor děl Francoise Mauriaca obsahuje tyto prózy: Polibek malomocnému; Genitrix; Pustina lásky; Tereza Desqueyrouxová; Klubko zmijí; Cesty k moři

Téma knihy je stejné jako u jiných Mauriacových děl: osamocený a úzkostný pocit jedince ve světě pokleslých hodnot, pokrytectví, sobectví a sterilní konvence. Ze střetu tohoto světa a světa mravní čistoty, lásky a obětavosti, jehož symbolem je v Beránkovi mladý Xavier, dochází k dramatu,jež v několika dnech vrcholí v tragédii.

Psychologický román, jehož hrdinou je dospívající chlapec, jenž se chce osvobodit od rodinného lpění na majetku, touží po volnosti a lásce a po osudových ranách mládí nalézá cestu v literární tvorbě.

Souborné vydání několika románů Françoise Mauriaca. Jsou zde obsaženy tyto romány: Polibek malomocnému (1922), Genitrix (1923), Pustina lásky (1925), Tereza Desqueyrouxová (1927), Klubko zmijí (1932). V polibku malomocnému se obětuje rodinným zájmům mladá žena. Genitrix vypráví o matce, která svého syna milovala tak, až způsobila smrt jeho ženy. V Pustině lásky se otec i syn zamilují do ženy pochybné pověsti. Klubko zmijí je nejvyzrálejší studií postav mučených sžíravou nenávistí k okolí. Doslov Jiří Pechar.