Flann O. Brien Knihy

Podtitul: mizerný příběh jednoho krušného osudu. Nejlepší humoristický román napsaný v moderní irštině. Satira na přístup městských intelektuálů a úředníků k irsky mluvícímu venkovu, která paroduje mimo jiné autobiografické romány irských venkovanů (které se dají přirovnat k roli Babičky v osnovách našich škol). Nevysmívá se však jejich autorům, ale idealizování těchto textů a stereotypu, který na jejich základě vznikl. Knihu autor napsal irsky, pod pseudonymem Myles na gCopaleen; do angličtiny byla přeložena roku 1973.

Posmrtně vydaný román klasika irské literatury. Bezejmenný vypravěč zavraždí starého lakomce Matherse, aby získal peníze na vydání definitivního komentáře k dílu neobyčejného "fyzika, balistika, filosofa a psychologa" de Selbyho. Zanedlouho po svém činu se ocitá v bizarním a zcela nepochopitelném světě, kde ho čekají mnohá překvapení, ale především tři strážníci, kteří tento podivný svět střeží a řídí. Neplatí zde žádná ověřená vysvětlení přírodních jevů, smysly vypravěče šálí a paměť mu vypovídá službu. Vypravěč tímto světem-nesvětem poněkud nedobrovolně putuje a na konci této pouti ho čeká zasloužený cíl.

Román U ptáků plavavých (1939) je dnes řazen mezi nejvýznamnější prózy 20. století a jeho autor je všeobecně považován za nejvýznamnějšího irského spisovatele po Jamesi Joyceovi a Samuelu Beckettovi. Graham Greene text postavil po bok Sternova Tristrama Shandyho a Joyceova Odyssea, J. L. Borges jej označil za „nejsložitější slovní labyrint“, který zná, a James Joyce autora prohlásil za „skutečného spisovatele“, obdařeného „pravým komickým duchem“. Text obratně splétající různé komické, satirické a parodické proudy je mimo jiné fikcí o fikci a názorně ukazuje, že spisovateli provozované vytváření nových bytostí má svá nezanedbatelná rizika.

A collection of the best pieces from the first five years of Flann O'Brien's "Cruiskeen Lawn" column, the column he wrote for "The Irish Times" from 1940-66 under the name of Myles na Gopaleen.

Übersetzt und hrsg. von Rowohlt, Harry 226 S.

Hailed as "the best comic fantasy since Tristram Shandy " upon its publication in 1964, The Dalkey Archive is Flann O'Brien's fifth and final novel; or rather (as O'Brien wrote to his editor), "The book is not meant to be a novel or anything of the kind but a study in derision, various writers with their styles, and sundry modes, attitudes and cults being the rats in the cage." Among the targets of O'Brien's derision are religiosity, intellectual abstractions, J. W. Dunne's and Albert Einstein's views on time and relativity, and the lives and works of Saint Augustine and James Joyce, both of whom have speaking parts in the novel. Bewildering? Yes, but as O'Brien insists, "a measure of bewilderment is part of the job of literature."

The greatest satirical Irish writer of the twentieth-century turns his attention to the garrulous Irish and vividly captures the wit, extravagance and glory of their talk.