Erika Bornová Knihy

Báje, legendy a pohádková vyprávění vztahující se k historickým objektům a lokalitám v Pošumaví.

Humorné příběhy autora, vyprávěné v první osobě. O své rodině, zvířátkách a humoru.

Věrní druzi nemocného císaře Karla IV., Mistr Vítek, pan Bušek a pak Ješek, ve večerních hodinách karlštejnské samoty vypravují císaři milostné příběhy z vlastního osudu i příběhy, které byly tehdy ve světě oblíbené, aby urychlili jeho léčení, a donutí ho, aby také zavzpomínal. Atak vzniká cyklus novel (po vzoru Dekameronu), jejichž nejlepší části jsou básnickou oslavou přírody vnější i přírody lidské, v níž se rozvíjí v mnoha formách láska životodárná, zdravá a nespoutaná.

Když chtěla Halina prožít klidnou dovolenou, skončila bez pádel na voru uprostřed moře, když uspořádala piknik, její přítel dostal hysterický záchvat, když měla rande s nově nalezeným spolužákem, spadly jí kalhoty uprostřed rušné křižovatky. A když si myslela, že už jí v životě nic hezkého nečeká, dostala nabídku k sňatku. Manuál zralé ženy je veselou knihou povídek o rodině, lásce a o ženách, které umí žít navzdory tomu všemu blbému, co je potká. A upřímně řečeno - je fuk, jestli jim dvacet anebo osmdesát!

O čem bude má knížka? O tom, že není nic krásnějšího, než když i slonům dojetím nad vaší láskou padají choboty, a taky o tom, že není nic směšnějšího, než když se v Africe vášnivě zamiluje zralá, velká, bílá žena… A taky o tom, že i lovec se může stát kořistí!

Tahle příšerná historka se mi stala před víc než dvaceti lety. Bylo to na silvestra. Nosila jsem tehdy dlouhé sametové šaty a stylizovala jsem se do obrazů dekadentních šlechtičen. Měla jsem vlasy vyčesané vzhůru, pořád jsem říkala "pardon" a milovala jsem Jendu. Milovala jsem Jendu tak náruživě, že i když jsem měla hnisavou angínu, rozhodla jsem se jet za ním do hor...

Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád).

Máte rádi humor a postřehy Haliny Pawlowské? Nakladatelství MOTTO znovu vydává její sbírku fejetonů na věčné téma. Osobité postřehy dokáže autorka líčit s neopakovatelným vtipem a ironií.

S inteligentním humorem a nelíčenou sebeironií vypráví hrdinka příběhu o ženské touze po lásce, kvalitním partnerském vztahu a uspokojivém rodinném životě.

Já Václava milovala! Vůbec jsem si neuměla představit, že bych chodila s někým jiným, a kdybych byla jen trochu víc religiózně vychovaná, tak bych každý večer zvedla hlavu k nebi a děkovala bych Bohu, že mi seslal tak dokonalého muže. Dokonalý byl proto, že vůbec existoval! Že byl zdravý, měřil víc než metr osmdesát, měl vlasy, měl zuby, nešišlal a chtěl mě! To bylo nejdůležitější - chtěl mě! Kdyby slintal, bylo by mi to nakonec asi fuk… i když…