Erika Bornová Pořadí knih (chronologicky)

Nemocný král Karel IV se zotavuje na Karlštejně ve společnosti svých přátel. Každý večer si vyprávějí příběhy. Všechny jsou o ženách, některé humorné, některé tragické a smutné. Nejznámější asi je příběh "Alena", známý z filmového zpracování.

Výpravná publikace představuje dílo jedné z nejosobitějších současných umělkyň. Sochařka a malířka Erika Bornová vychází ve své tvorbě z autobiografických námětů, avšak nechává diváky na pochybách, kde je hranice mezi skutečností, snem a fantazií. Její práce vynalézavě navazují na tradiční postupy výtvarného umění a svébytným způsobem je rozvíjejí, mnohdy však provokují jak svým obsahem, často s erotickým podtextem, tak ztvárněním, když autorka používá velmi netradiční materiály a jejich překvapivé kombinace.

Halina Pawlowská tvrdí, že když slyší slovo „zralá“, vybaví se jí sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Zároveň ale říká, že zralost je báječná! Buď z toho důvodu, že si můžete gratulovat, že jste se dožili už pěkného počtu let, anebo proto, že jste sice ještě velice mladí, ale jste jedinci s moudrým pohledem na svět. Zralost má, bohužel, ale i negativní stránku. Zralost totiž nikoho nepřitahuje. Zralý muž nevzbuzuje takovou chuť jako zralý meloun a zralá padesátnice prostě není broskev k nakousnutí. A jestliže jste to ale nezabalili a chcete vzbuzovat touhu, jak z toho? Stačí se držet Halininých zásadních rad. Pak vám bude jasné, jak zvládnout své šikanující děti, zvětšující se tělo, jak znovu najít lásku a jak se smát všemu blbému, co vás potká. A o to přece vždycky jde!

Povídky plné laskavého humoru od všestranné autorky a populární moderátorky „Tahle příšerná historka se mi stala před víc než dvaceti lety. Bylo to na silvestra. Milovala jsem Jendu tak náruživě, že i když jsem měla hnisavou angínu, rozhodla jsem se jet za ním do hor...“

Humorné příběhy autora, vyprávěné v první osobě. O své rodině, zvířátkách a humoru.

Populární sbírka fejetonů na věčné téma. Osobité postřehy dokáže autorka líčit s neopakovatelným vtipem a ironií. Tohle měl být původně dlouhý příběh o tom, jak nesnáším ženy, co si stěžují na muže, jak nesouhlasím, když naříkají, že ten jejich nevytírá podlahu, že chodí jen do hospody, že není schopen zorganizovat dovolenou a že nepostaví ani dům, ani nezasadí strom a ani nezplodí syna. Já totiž po mužích nic nechci. Ať jsou chudí, ať pijí pivo, ať se dívají na fotbal a diskutují o nekonkrétních principech. Já chci po mužích jen jedno. Aby mne milovali. Moc. Hrozně. Šíleně. ABY TOU LÁSKOU ZEŠÍLELI!