Erika Bornová Pořadí knih (chronologicky)

Věrní druzi nemocného císaře Karla IV., Mistr Vítek, pan Bušek a pak Ješek, ve večerních hodinách karlštejnské samoty vypravují císaři milostné příběhy z vlastního osudu i příběhy, které byly tehdy ve světě oblíbené, aby urychlili jeho léčení, a donutí ho, aby také zavzpomínal. Atak vzniká cyklus novel (po vzoru Dekameronu), jejichž nejlepší části jsou básnickou oslavou přírody vnější i přírody lidské, v níž se rozvíjí v mnoha formách láska životodárná, zdravá a nespoutaná.

Výpravná publikace představuje dílo jedné z nejosobitějších současných umělkyň. Sochařka a malířka Erika Bornová vychází ve své tvorbě z autobiografických námětů, avšak nechává diváky na pochybách, kde je hranice mezi skutečností, snem a fantazií. Její práce vynalézavě navazují na tradiční postupy výtvarného umění a svébytným způsobem je rozvíjejí, mnohdy však provokují jak svým obsahem, často s erotickým podtextem, tak ztvárněním, když autorka používá velmi netradiční materiály a jejich překvapivé kombinace.

Když chtěla Halina prožít klidnou dovolenou, skončila bez pádel na voru uprostřed moře, když uspořádala piknik, její přítel dostal hysterický záchvat, když měla rande s nově nalezeným spolužákem, spadly jí kalhoty uprostřed rušné křižovatky. A když si myslela, že už jí v životě nic hezkého nečeká, dostala nabídku k sňatku. Manuál zralé ženy je veselou knihou povídek o rodině, lásce a o ženách, které umí žít navzdory tomu všemu blbému, co je potká. A upřímně řečeno - je fuk, jestli jim dvacet anebo osmdesát!

Tahle příšerná historka se mi stala před víc než dvaceti lety. Bylo to na silvestra. Nosila jsem tehdy dlouhé sametové šaty a stylizovala jsem se do obrazů dekadentních šlechtičen. Měla jsem vlasy vyčesané vzhůru, pořád jsem říkala "pardon" a milovala jsem Jendu. Milovala jsem Jendu tak náruživě, že i když jsem měla hnisavou angínu, rozhodla jsem se jet za ním do hor...

Humorné příběhy autora, vyprávěné v první osobě. O své rodině, zvířátkách a humoru.

Tohle měl být původně dlouhý příběh o tom, jak nesnáším ženy, co si stěžují na muže, jak nesouhlasí, když naříkají, že ten jejich nevytírá podlahu, že chodí jen do hospody, že není schopen zorganizovat dovolenou a že nepostaví ani dům, ani nezasadí strom a ani nezplodí syna. já totiž po mužích nic nechci. Ať jsou chudí, ať pijí pivo, ať se dívají na fotbal a diskutují o nekonkrétních principech. Já chci po mužích jen jedno. Aby mne milovali. Moc. Hrozně. Šíleně. Aby tou láskou zešíleli!