Alexandra Pflimpflová Knihy

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V povídce Maigret a rejdař rozplétá komisař složité vztahy v rodině bohatého despoty a záletníka Ducraua. Příběh zasazený do působivé atmosféry světa pařížských loďařů korunuje výjimečný epilog – nečekaně otevřené pachatelovo přiznání. V podzemí hotelu Majestic je nalezena mrtvola uškrcené ženy, manželky bohatého Američana, která přicestovala do Francie se svým synem. Pátrání po vrahovi a motivech jeho činu znesnadňují Maigretovi nejasnosti kolem otcovství chlapce, záměna osob a vydírání.

V první novele rozplétá Maigret složité předivo manželského trojúhelníku poté, co byl přivolán k mrtvole Felixe Nahura, nezvedeného syna bohatého libanonského bankéře. Vraždila jeho manželka, její milenec nebo někdo z Nahurova služebnictva? Týž večer navštívila Maigretova přítele doktora Pardona neznámá dvojice – muž a žena zraněná kulkou, jejíž popis dokonale odpovídá paní Evelině Nahurové. Druhý příběh začíná ve chvíli, kdy pošta doručí na nábřeží Zlatníků podivný dopis . Jeho pisatel oznamuje, že v nejbližší době zřejmě dojde k vraždě, podrobnosti však nesdělí. Rutinní pátrání dovádí Maigreta do přepychového bytu ve čtvrti těch nejzámožnějších – do prostředí, jež je mu cizí a v němž se jen obtížně orientuje. Tady se nikdy neříká pravda, protože to nepatří k bontonu. Proto Maigret prohrává – a i když pak vypátrá pachatele vraždy, nedočká se potřebného zadostiučinění.

Maigret u koronera – Jak zemřela mladičká Bessy, jejíž znetvořené tělo se našlo na železniční trati nedaleko arizonského Tucsonu? Maigret, toho času na studijní misi u kolegů z FBI, se v této pozoruhodné próze, jež se vymyká klasickým „maigretovkám“, stává často překvapeným a občas i kritickým pozorovatelem vyšetřovacích metod amerických kriminalistů. Před koronerem vypovídá pět podezřelých. Vyjde pravda najevo dřív, než Maigret odjede do Los Angeles, další zastávky na jeho cestě? Maigretovy paměti – Slavného vyšetřovatele navštíví novinář Georges Sim toužící poznat jeho práci, aby mohl napsat román. Jak to funguje na nábřeží Zlatníků? Co je realita a co její zjednodušení v literárním zpracování? Jaký je rozdíl mezi tvůrčím přístupem a pravdou? Poté co Georges Sim (později Simenon) vydá knihu s hlavním hrdinou nápadně podobným Maigretovi, rozhodne se komisař raději sepsat své paměti sám: vzpomínky na dětství, na seznámení s budoucí paní Maigretovou, na své kolegy a především na vyřešené i nevyřešené zločiny.

Antoine de Saint-Exupéry napsal Malého prince v New Yorku během druhé světové války, krátce předtím, než se vrátil do Evropy k jednotce amerického letectva, působící na základně v Sardinii a na Korsice. Jednatřicátého července 1944 Saint-Exupéry zmizel při svém posledním průzkumném letu nad jižní Francií. V listopadu 1993 Pierpont-Morganova knihovna v New Yorku vystavila Saint-Exupéryho kresby k americkému vydání Malého prince. Právě při této příležitosti se Jean-Pierre de Villers setkal s Wilhelmem von Stadde, bývalým pilotem luftwaffe. Von Stadde střežil oblast v den, kdy Saint-Exupéry zmizel. Kniha Poslední let Malého Prince je napsána podle vlastního, trochu fantastického vyprávění Wilhelma von Stadde o tom, co se stalo nad nádhernou francouzskou krajinou onoho 31. července 1944. Je to příběh o vzácném přátelství, které překročilo nepřátelské hranice.

U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.

V příběhu Maigret se svěřuje se komisař přizná přátelům k případu z dávné minulosti, který mu nedá spát, protože v něm neuspěl. Všechno vypadalo tak jednoznačně: žena Adriena Josseta je nalezena mrtvá, její muž měl milenku a teď je na útěku s manželčinými penězi. Pak si však vše rozmyslí a vylíčí Maigretovi pravdu. Je nevinen, ale vše hovoří proti němu a komisař mu nedokáže pomoci. Po mnoha letech se objeví dopis a v něm příběh člověka, který se chlubí, že se mu podařilo přelstít i Maigreta. Příběh Maigret na dovolené nás zavádí do malého francouzského letoviska. Komisař si od zdejšího pobytu slibuje především odpočinek, ale brzy se ukáže, že kde je Maigret, tam je i zločin, a tak Simenonův hrdina najednou stane tváří v tvář snad nejtragičtějšímu případu své kariéry. Vše začalo podivným vzkazem, který nalezl komisař v kapse poté, co se vrátil z nemocnice, kde museli narychlo hospitalizovat paní Maigretovou: Pro smilování boží požádejte o návštěvu u pacientky na čísle 15. Než stihne komisař přání vyhovět, dívka z patnáctky umírá.

Při příležitosti 100. výročí narození Salvadora Dalího (11. května 1904 - 23. ledna 1989) vychází výpravná publikace obsahující jak pozoruhodné texty-dopisy, tak dosud většinou nepublikované kresby a skici. Osobnost S. Dalího snad ani není třeba představovat, dopisy však pootvírají neznámou, intimní sféru - důvěrná korespondence ukazuje pisatele i adresáta jakoby v novém světle. Objevují se tu se surrealismem pevně spjatá jména, jako André Breton, Paul Éluard, René Magritte, Benjamin Péret, Luis Buňuel, ale také např. Jean Cocteau, Federico García Lorca, Man Ray, Joan Miró, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli nebo Stefan Zweig. Obrazová část obsahuje na 70 vyobrazení - kresby, skici ilustrací ke knihám a filmům, návrhy inzerátů, portréty Publikace představuje Dalího a jeho současníky jinak, než jsme byli dosud zvyklí, a zprostředkovává nám důvěrný pohled na jeho život i fascinující dílo.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětový ohlas. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V Maigretově gangsterské partii se komisař potýká nejen s horlivým inspektorem Lognonem a jeho churavou chotí, ale především s triem amerických gangsterů, kteří si v Paříži počínají jako v ulicích Chicaga. V příběhu Maigret a bláznivá stařenka pak stojí před případem vraždy staré paní, jež se mu pár dní předtím svěřila s podezřením, že je někým sledována. Motiv tohoto činu mu zůstává dlouho utajen…

Kniha o výchově psa a zvládání jeho výchovných problémů.

Komisař Maigret má jen pár let do důchodu, ale není mu příliš do zpěvu. Novoty v Justičním paláci ho netěší, a tak jen s nechutí stahuje smyčku kolem pachatelů loupežného přepadení. Náladu mu vylepšuje, že tak trochu „na zapřenou“ řeší i jiný problém: vraždu recidivisty, nenápadného lupiče-kliďase s osobitými metodami. Jenomže se ukáže, že ve hře jsou vysoce postavené osoby… Druhá novela nás zavádí na Montmartre, proslavený umělci a bohémy. Avšak žijí zde i „podnikatelé“, jejichž zájem o starožitnosti je více než podezřelý. Kromě Maigretových pátracích schopností tu tentokrát hraje hlavní roli i figurka zhrzeného policejního informátora.