Alexandra Pflimpflová Pořadí knih (chronologicky)

U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.

Román Podle skutečného příběhu známé francouzské autorky Delphine de Vigan, který zpočátku líčí zdánlivě přátelský vztah dvou současných žen, se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., jež razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však - jak se odhalí později – „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. Nejen hrdinka, ale i čtenář nevědomky vpadne do neúprosného soukolí otázek: kde začínají a končí hranice mezi realitou a fikcí, mezi autorem a postavou, mezi literaturou a čtenářem… Pro hrdinku se však tohle soukolí nečekaně změní spíš v hodně nebezpečné mlýnské kolo - jde už totiž o život.

V thrillerově laděném románu Delphine de Vigan Děti nade vše nahlédneme do dvou odlišných světů. V prvním kralují hvězdy internetu a mezi nimi hrdinka příběhu Mélanie, kterou vidina slávy a zisku pomalu vzdaluje od jejích nejbližších a reality vůbec. Ve druhém žije její protiklad Clara, dříč kriminalistického týmu, která je znepokojená zneužíváním dětí v digitálním prostoru. Sledujeme poutavý příběh, v němž hrají roli moderní fenomény doby, sociální sítě, virtuální realita, otisky každého z nás, a s jeho postavami s neklidem zjišťujeme, že se za ně platí vysoká cena. Autorka překvapivě zavede čtenáře i do nedaleké budoucnosti po roce 2030. Jaká asi bude?

Román úspěšné francouzské autorky, nominantky několika literárních cen, je zdrcujícím pohledem na vztahy dvou zcela odlišných lidí, které jsou determinovány rodinnými a společenskými poměry. Padesátiletý Clément je úspěšný bankéř, žijící s pocitem nemilovaného dítěte. Jediný, koho má opravdu rád a pro koho je ochoten se obětovat, je jeho pes. Aby popudil svou matku, říká mu Taťka. Čtyřicetiletá Laura - spořádaná profesorka, manželka a matka, která dělá věci tak, jak se má. Ve skutečnosti ale touží po velkých citech. Oba žijí v jakési ulitě kompromisu a pohodlnosti. V kulisách současného rozjitřeného a nepředvídatelného světa rozehrají sebevražednou hru neukojené vášně, nenaplněné touhy, frustrace a mezigeneračního nepochopení.

S vypravěčem Paulem a jeho blízkými nahlédneme do odlišných prostředí a míst světa. Francie, Dánsko, Kanada, kostel, rezidenční komplex, hráčské doupě nebo vězení – všude rezonuje kvas doby, zasahující do osudů každého z nich. Paulův otec – dánský pastor, matka – podnikavá krasavice, napůl Indiánka a pilotka, spoluvězeň Patrik – rabiátský Hells Angel… Takové nevšední postavy tvoří důvěrný svět hrdiny, který s nimi zažije okamžiky štěstí i pády, dramata i bezpráví, aniž ho přitom opustí jemný ironický humor. Strhující, dějově i emotivně bohatý a inteligentní román ukazuje svět a lidi, jací jsou: nikdo a nic není jen černé nebo bílé. A právě tahle rozmanitost je tím, co poutá člověka k životu a čtenáře k této knize. Za román Na světě žijeme každý jinak autor roku 2019 získal Goncourtovu cenu.

Vypravěč románu je obyčejný Francouz: Paul Blick vyrůstal jakoby ve stínu svého zemřelého bratra, po bouřlivácké éře 60. let se dobře oženil a usadil, začal pracovat jako novinář. Teď má na krku padesátku a jako kdekdo polyká prášky na uklidnění. Žije sám, žena ho zruinovala, děti se mu vzdálily. Autor podává osobité svědectví o francouzské společnosti, politice, rodině i sexualitě. Tato tragikomická generační výpověď se stala ve Francii bestsellerem - autor za dílo obdržel cenu Femina.

Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé.

Justine je stejně jako mnoho jejích stejně starých kamarádek neustále v běhu; hektický život v Paříži, vlastní podnikání i malá dcerka ji vytěžují na maximum. Je rozvedená, na hledání vztahu nemá čas a jedinou útěchu nalézá v Nanteil, venkovském městečku, kde vyrůstala a kde má dodnes rodinu a staré známé. Při jednom takovém výletě ji kroky zavedou až na místní hřbitov, kde ke svému překvapení nalezne na hrobě svého otce čerstvě položené růže. Její matka o tom nechce ani slyšet. Ale kdo by si po takové době vzpomněl? Justine se nadchne nad myšlenkou dávné lásky a dá se do pátrání. Odhalená rodinná tajemství ale dají do pohybu i vztahy veskrze současné.

Milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

Maigret u koronera – Jak zemřela mladičká Bessy, jejíž znetvořené tělo se našlo na železniční trati nedaleko arizonského Tucsonu? Maigret, toho času na studijní misi u kolegů z FBI, se v této pozoruhodné próze, jež se vymyká klasickým „maigretovkám“, stává často překvapeným a občas i kritickým pozorovatelem vyšetřovacích metod amerických kriminalistů. Před koronerem vypovídá pět podezřelých. Vyjde pravda najevo dřív, než Maigret odjede do Los Angeles, další zastávky na jeho cestě? Maigretovy paměti – Slavného vyšetřovatele navštíví novinář Georges Sim toužící poznat jeho práci, aby mohl napsat román. Jak to funguje na nábřeží Zlatníků? Co je realita a co její zjednodušení v literárním zpracování? Jaký je rozdíl mezi tvůrčím přístupem a pravdou? Poté co Georges Sim (později Simenon) vydá knihu s hlavním hrdinou nápadně podobným Maigretovi, rozhodne se komisař raději sepsat své paměti sám: vzpomínky na dětství, na seznámení s budoucí paní Maigretovou, na své kolegy a především na vyřešené i nevyřešené zločiny.