Delphine de Vigan Knihy

Psychologický román, který otevírá bolestné téma stárnutí a ztrát s ním spojených. Hlavní hrdinka, přáteli důvěrně oslovována Miška, začíná trpět afázií a je nucena opustit svůj byt a odejít do pečovatelského domu. Příběh nám vyprávějí její nejbližší - mladá žena Marie, které Miška svým způsobem nahrazovala matku, a logoped Jérôme. Se slábnoucími vyjadřovacími schopnostmi, které jsou mnohdy nechtěně humorné, se ve zbývajícím čase snaží vyrovnat svůj vnitřní dluh z dětství. Román je nejen dojemným popisem postupného odcházení, ale i zamyšlením nad významem slov, jejichž ztrácením přicházíme o část své svobody a důstojnosti. Vděk je po Poutech další částí zamýšlené volné trilogie, ve které se autorka snaží najít klíč ke složitosti mezilidských vztahů.

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou intimní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin srazily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, avšak záleží také na nás, zda a jak se jí pokusíme vzepřít. Spisovatelka totiž nepíše pouze o své rodině; hluboce osobní vzpomínky a prožitky se v jejím podání dotýkají nás všech a odhalují nakolik prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost.

Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život.

Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé.

V thrillerově laděném románu Delphine de Vigan Děti nade vše nahlédneme do dvou odlišných světů. V prvním kralují hvězdy internetu a mezi nimi hrdinka příběhu Mélanie, kterou vidina slávy a zisku pomalu vzdaluje od jejích nejbližších a reality vůbec. Ve druhém žije její protiklad Clara, dříč kriminalistického týmu, která je znepokojená zneužíváním dětí v digitálním prostoru. Sledujeme poutavý příběh, v němž hrají roli moderní fenomény doby, sociální sítě, virtuální realita, otisky každého z nás, a s jeho postavami s neklidem zjišťujeme, že se za ně platí vysoká cena. Autorka překvapivě zavede čtenáře i do nedaleké budoucnosti po roce 2030. Jaká asi bude?

Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…

Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.

Matthieu, pětačtyřicet let, manželka, dvě děti, pohodlný život a najednou chuť psát, první román, úspěch, dopisy obdivovatelů... Mezi těmito dopisy jsou i ty od Sáry, prodchnuté dávnou vášní, o níž si myslel, že na ni zapomněl. A ty mají všechno změnit. V hlubinách touhy se psaní ubírá po dráze paměti, prudké, instinktivní – a klamné. V pořadí druhý román oblíbené francouzské spisovatelky z roku 2005 se nyní dostává k českým čtenářům.

In this moving autobiographical novel, the narrator's mother, Lucile, raises her two daughters largely alone. A former child model from a large Bohemian family, Lucile is younger and more glamorous than the other mothers: always in lipstick and stylishly dressed, wayward and wonderful. But as the years pass her occasional sadness gives way to overwhelming despair and delusion. This is a story of luminous beauty and rambunctious joy, of dark secrets and silences, revelations and, ultimately, the unknowability of even those closest to us. And in the face of the unknowable, personal history becomes fiction. Nothing Holds Back the Night is universally recognisable and singularly heartbreaking.

A cautionary tale for a world in which social media has shattered the boundaries of intimacy