Carlo Levi byl italský malíř, spisovatel a lékař, jehož dílo se vyznačuje soucitným a lucidním pohledem na životy obyčejných lidí. Jeho nejznámější práce, inspirovaná vlastní zkušeností s exilováním v chudém regionu jižní Itálie, se stala klíčovou pro veřejnou diskusi o sociálních problémech země. Leviho spisovatelský styl se zaměřuje na neideologický, empatický popis každodenních strastí, čímž pronikavě odhaluje lidskou situaci. Jeho psaní rezonuje svou upřímností a hlubokým porozuměním pro ty, kteří jsou na okraji společnosti.
Na pozadí příběhu zděděných hodinek zachycuje román složitost poválečné atmosféry Itálie a Říma. Obraz je složen z četných epizod: setkání s přáteli a jejich osudy, diskuse, naděje a obavy, jimiž žili, prostředí redakce a hlavně Řím oněch dnů – scény z černého trhu, podezřelé podnájmy, návštěva na periférii, podivné lidské typy tak, jak je vyplavila válka.
Pokrokový italský spisovatel poutavě líčí v knize život zaostalé horské vesnice Gagliano v jihoitalské Lukánii, do níž ho fašistický režim vykázal v třicátých letech k nucenému pobytu. Denním stykem s vesničany objevuje autor pudový, pověrami a kouzly prostoupený život lidu od věků ponechaného vlastní bídě a beznaději, zakletého mezi vyprahlé stráně a strže, deptaného malárií, lhostejně opomíjeného všemi režimy. Tenká vrstva místní honorace, hloupé, nevzdělané, pánovité, je jediným pojítkem vesnice s civilisovaným světem, jehož vzdáleným symbolem je nejbližší železniční stanice Eboli a za ní – Amerika, útočiště zbídačelých vystěhovalců.