Jules Barbey d'Aurevilly
2. listopad 1808 – 23. duben 1889
Jules-Amédée Barbey d'Aurevilly byl romanopiscem a literárním kritikem, jehož díla ovlivnila dekadentní hnutí. Specializoval se na tajemné příběhy, které se zabývaly skrytými motivy a naznačovaly zlo, aniž by se explicitně dotýkaly nadpřirozena. Jeho jedinečný styl a hloubavý pohled na lidskou psychiku zanechaly nesmazatelnou stopu v literatuře a ovlivnily klíčové autory.
Pocházel z normandské šlechtické rodiny. Studoval na Collège Stanislas v Paříži a v letech 1829-1833 práva v Caen. Po prvotních sympatiích s republikány (období červencové revoluce 1830) přešel ke krajně pravicovému monarchismu a katolicismu. Během studií v Paříži se seznámil s básníkem Mauricem de Guérin. Od roku 1833 se usadil v Paříži a psal kritiky do royalistických novin.
Francouzský spisovatel, básník, žurnalista a kritik.
Jeho dílo je spolu s dílem Augusta Villiers de l'Isle Adam považováno za spojovací článek mezi romantismem na jedné straně a dekadencí a symbolismem na straně druhé. Jeho romány a povídky jsou často situovány do rodné Normandie. Popisuje stav společnosti za revoluce a po ní a kritizuje i úpadek mravů kněží a šlechty. Ačkoli se sám označoval za nepřítele naturalismu, jeho práce jsou realismem a naturalismem zásadně ovlivněny. Dalším paradoxem jeho díla je, že - ač katolík a royalista - byl konzervativními kruhy odmítán a některá jeho díla byla na církevním seznamu zakázaných knih. Ve svých kritických soudech a názorech uplatňoval nejpřísnější kritéria a často se uchyloval až k nesnášenlivým útokům (v tom byl předchůdcem např. Léona Bloye a dalších katolických novinářů). V raném období byl také teoretikem dandysmu a napsal esej o G. Brummellovi.