Zdeněk Nejedlý Pořadí knih (chronologicky)

Kniha Nejdelší den je Ryanovým nejznámějším dílem a byla okamžitě po vydání zfilmována. Představuje zvláštní druh reportáže, založené na vzpomínkách přímých účastníků bitvy na pobřežích Normandie 6. června 1944 - v den vylodění spojeneckých armád. Cornelius Ryan se na tuto událost dívá očima roku 1959, kdy knihu vydal. Nebylo to již období studené války, ale ani období bezprostředně po úspěšném vylodění, kdy mezi spojenci ještě převládala atmosféra společného protifašistického boje. Hovoří-li autor ve své knize o zahájení invaze jako o „osudném dnu Hitlerovi třetí říše“, čtenář, orientující se v dějinách druhé světové války, pochopí, že se autor nechává unést pocitem příslušnosti k národům, které bojovaly na pobřežích Normandie, a opomíjí historií stvrzenou skutečnost, že spojenecká invaze byla po řadě odkladů zahájena v době, kdy osud hitlerovského Německa byl již zpečetěn a jeho konečná porážka se stala už jenom otázkou času. Svérázný způsob literárního zpracování historické události před čtyřiadvaceti lety vytváří z „Nejdelšího dne“ četbu nevšední a přitažlivou....

Autor od r. 1939 hovořil do československého vysílání moskevského rozhlasu. A své příspěvky shrnul to této knihy, která vyšla v r.1977.

Kniha obsahuje dopisy mezi dvěma muži, v nichž závažně rozebírají nejenom literaturu. Jde o dopisy z let 1910 - 32.

První soubor statí vycházející po autorově smrti má širší čtenářské veřejnosti a zejména pak mladší generaci ukázat Z. Nejedlého jako socialisticky orientovaného zprostředkovatele, kritika a spolutvůrce novější české literatury a jejím prostřednictvím i české kultury, a to v rozmezí let 1860-1960. Soubor zahrnuje stati, které byly napsány od r. 1903 do r. 1954 a které se týkají nejen literatury krásné včetně jejího vztahu k divadlu, hudbě a výtvarnictví, nýbrž i literatury věcné, děl odborných, vědeckých i publicistických, a které mají vztah k širším otázkám kultury. Výbor uspořádal a doslovem opatřil Jaromír Dvořák.

V této knize se zabývá Zdeněk Nejedlý životním obdobím Smetanová tvůrčího zrání, a to od prvních začátků skladatelských až po jeho návrat ze Švédska, kde vznikly jeho první symfonické básně.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Toto vydání jest třetím v "Národní četbě" otištěným podle původního vydání z r. 1862. Chyby tiskové a pravopisné jsou opraveny.

Knížete Piccolominiho zastihne na cestě sněhová vichřice a proto hledá přístřeší ve vesnici. Zastaví Na skalce, kde již dlouho žije rodina Skaláků, kteří jsou vzdělanými vyznavači církve bratrské. Kníže zahlédne mladé děvče a jde za ní...

Druhy svazek "Kritik" obsahuje stati, jimiž Zdeněk Nejedlý komentoval v Rudém právu kulturní a především hudební život v letech 1923-1935.

K čemu potřebuje kulturu? A kdo ji potřebuje a kdo ne? I o tom je tato kniha. Tedy kdo a kolik je ochoten věnovat druhým, neb kultura je především výsledkem práce skladatelů, stavitelů, pisatelů, sochařů a jiných odvětví umění. Z. Nejedlý pochopitelně psal tuto knihu z pohledu své doby, avšak uvedené otázky řeší lidi v každé době a to každý sám za sebe.

Alois Jirásek: U NÁS. Románová čtyřdílná kronika. Kniha třetí - OSETEK.

Kniha Nejedlého statí, recenze i pasáže o spisovatelích a dílech.

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Hodnocení díla Aloise Jiráska Staré pověsti české

Články, vzpomínky a výňatky z korespondence Marxových žáků, současníků a členů rodiny přibližují dospělejší mládeži hlavní zásady Marxova učení, popisují jeho metodu práce a studie, seznamují s poměry, v nichž žil, a přibližují jeho lidské vlastnosti a rodinný život.

Rozšířená verze již dříve vydané knihy o velkých osobnostech českého písemnictví.

Přednáška vystihuje, jak velkou úlohu hraje v J. dílech místo, na němž se vyprávění odehrává. Jde hloub než obvyklé "literární průvodce", jde za smyslem líčených míst a krajů, sleduje nejen Jiráskovo vciťování se v přírodní ráz jednotných oblastí, ale i jeho prociťování kulturních, společenských a lidových jevů kraje. Jsou-li mu náchodský zámek s kláštery a kostely sídlem zlé moci, pak pravé Jiráskovo Náchodsko je mezi lidem, v prostých staveních, malých vesnických chaloupkách a roztroušených samotách.

Zdeněk Nejedlý v tomto díle nahlíží na dějiny české očima komunisty ovlivněného Leninským hnutím v Sovětském svazu.

Studie z r. 1926, zařazená pak do 13. sv. Sebraných spisů, načrtává nejprve sociologickou základnu let 60.-80. min. stol., z níž Jiráskovo dílo vyrůstá. Dokazuje, jak Jirásek vlastně dobýval svého obecenstva směrem zdola nahoru. Příčiny toho byly třídní: široké vrstvy porozuměly Jiráskovi ihned a přilnuly k němu, protože je s ním pojilo společné sociální vědomí a cítění. Naproti tomu naše buržoasie nikdy Jiráska za svého umělce nepokládala, jeho spisy četla povrchně, byl pro ni spisovatelem méněcenným a tendenci jeho spisů pak naprosto nepřijímala. V kapitolách "Hronov", "Litomyšl", "Historie" a "Epopeje" ukazuje Nejedlý, jak Jiráskovo umění je založeno na posile slabých proti mocným a objasňuje, proč v každé době zůstávají spisy Jiráskovy lidovým vrstvám milou a užitečnou četbou.

Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny, obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem.

Temno, román, jehož děj klade Jirásek do rozmezí šesti let 18. století (1723 – 1729). Již na počátku díla rozvíjí vyprávění o poddaných aa její vrchnosti na Skalce. Po úvodních kapitolách zachycujících poklidný život rodiny Machovcovy přicházejí první konflikty – nález kacířských knih, útěk Machovce a odchod dětí do poddanství do Prahy, do rodiny nábožnůstkářského měšťana Březiny. Zde se jejich cesty rozcházejí. Helenka žije v blahobytu u Březinů a téměř zapomíná na svou víru. Tomáš se mezi dělníky na vinicích nejen ve víře nezviklá, ale naopak utvrdí. Tento román nemá ústřední hodiny. Není jím ani Machovec, ani jeho děti, ani páter Kaniáš nebo pán Matěřovský, kněží, kteří věnují celý život úsilí, aby vyplenili každou vzpomínku na Mistra Jana Husa. Je jím živý kolektiv – sedláci, měšťané, kněží. Shrneme-li rysy děje i postav Temna, dospějeme k názoru, že pozadí příběhu je chmurné, temné – bolest poddaných, pronásledovaných nekatolíků, jezuitský fanatismus, poněmčování, smutná láska Helenky a Jiříka Březiny, nucená přetvářka Machovce, tragická smrt bratří Svobodových.

Publikace napsaná u příležitosti výročí 100 let od narození TGM.

Kniha o třech českých literátech, jejich životech a díle.

Publikace napsaná u příležitosti výročí 100 let od narození TGM.

Rozšířená verze již dříve vydané knihy o velkých osobnostech českého písemnictví.