Knihobot

Jan Plachetka

    Očividné okamžiky
    Dívám se a vídám
    Černé na bílém / bílé na černém
    Všem chutnají tuze Novákovy uzeniny
    Nádeník nelásky
    Dokud se zpívá
    • Všem chutnají tuze Novákovy uzeniny

      • 224 stránek
      • 8 hodin čtení

      Inzeráty z českých novin a časopisů konce 19. a začátku 20. století, kdy Rakousku - Uhersku vládl císař František Josef I., zvaný starej Procházka

      Všem chutnají tuze Novákovy uzeniny
    • Černé na bílém / bílé na černém

      • 260 stránek
      • 10 hodin čtení

      „233 sloupků z Mladé fronty (DNES) + 1 nový navrch“ aneb výběr z krátkých, tematicky různorodých textů, které autor, dlouholetý redaktor MF Dnes, psával do pondělního vydání našeho předního deníku v letech 1980–1993. Sloupky jsou seřazeny do dvou cyklů – jeden tvoří texty nadčasovější, druhý texty „dokumentárnější“, dobové, zejména ze začátku 90. Let, kdy se Československo nejprve dávalo po letech dohromady a posléze rozpadalo… Typograficky neobvykle pojatou černo-bílou knížku kapesního formátu (polovina je tištěna v pozitivu, polovina v negativu – jde tedy o balení ve stylu „2 v 1“) doplňují autorovy „karetní“ koláže a dvě předmluvy – jedna od prvního šéfredaktora MF Dnes Libora Ševčíka, druhá od autora samého.

      Černé na bílém / bílé na černém
    • Karla Kryla jsem měl příležitost fotit až po Plyšáku, poté, co se začal vracet do své domoviny, do Československa. Portrét uvnitř této knížky vznikl na dvoře domu v Michalské ulici na Starém Městě, při autorizaci dialogu, který jsme vedli na podzim roku 1993 cestou z jeho bavorského bydliště ve Waldkirchenu do (už pouze) české metropole, v hlučící škodovce řízené jeho synovcem. Rozhovor pak vyšel v začínajícím Magazínu MF Dnes pod titulkem Nakopnutá holeň československého světoobčana K. K. O necelé čtyři měsíce později už Karel Kryl nebyl... Při každém hovoru (a stejně tak při každém koncertu) mě ten velký malý muž poutal vyhraněnými názory a jejich precizním formulováním, naléhavou dikcí a pečlivou výslovností. Jeho řeč byla sošná, stejně jako jeho písničky. Oslnění češtinou, oslava češtiny. Při fotografování mě na Karlu Krylovi (vlastně stejně jako na ostatních lidech) nejvíc přitahovaly jeho oči. Tu laskavé, tu planoucí. Tu zasněné, tu zaťaté. Nikdy lhostejné ani vlažné. Žádný pohled stranou nebo skrz. Jen zpříma, třebas i vyzývavě: A jak to vidíš ty?! Jeho pohled na svět mi už třicet let schází. Jako máločí.

      Očividné okamžiky