Vlasta Pittnerová

Vlasta Pittnerová, křtěná Vlastimila Jenovéfa Karolina Pittnerová (1.1.1858 – 8.3.1926) byla spisovatelka, autorka naivně realistických, často mravoučných próz ze života obyvatel Českomoravské vysočiny a zejména Žďárských hor. Narodila se v Polné v rodině knihkupce a starosty města. Prostředí, ve kterém vyrůstala, přálo kulturním a vlasteneckým zájmům. Její otec byl přítelem Karla Havlíčka Borovského a Boženy Němcové. Matka Anna byla dokonce kmotrou dcery Němcové - Theodory (1841).

Vlasta absolvovala měšťanskou školu v Hradci Králové. v roce 1883 se proti své vůli provdala za lesníka (panského myslivce) Weymelku (staršího s dvěma dospívajícími dcerami), se kterým odešla do Sazomína u Žďáru, později se přestěhovali do Polničky. Jejich manželství však nebylo příliš šťastné. Po četných neshodách s manželem se odhodlala k tehdy pro ženu odvážnému kroku - v roce 1893 odešla od muže a přestěhovala se do Prahy. Bydlela v malém bytě na Královských Vinohradech a žila především z honorářů za své povídky romány a články, jež byly povětšinou uveřejňovány v různých časopisech (Zlatá Praha, Lady, Lumír), kalendářích, někdy i knižně. Pittnerová bývá označována proto také za první českou profesionální spisovatelku.

Celý život jí život ztrpčovaly neustávající zdravotní problémy. Kvůli tomu nebyla přijata již v mládí na učitelský ústav a místo studií zůstala v otcově obchodě v Polné. Když žila v Praze, časté ježdění do lázní jí narušovalo již tak skromný rozpočet. Když se přidal k nedobrému zdravotnímu stavu ještě šedý zákal, který jí znemožňoval práci a nehoda, při které ji porazil automobil (1903), se její stav se ještě zhoršil. V r. 1925 už docházela dvakrát až třikrát týdně do nemocnice. Vlasta Pittnerová zemřela 3. března 1926 v sanatoriu v Praze-Podolí ve věku 68 let. Podle jejího přání byla urna s popelem vrácena zpět do rodné Polné.