Vlasta Pittnerová Pořadí knih (chronologicky)

Kniha vypráví příběhy oblíbených autorek Vlasty Javořické a Vlasty Pittnerové odehrávající se v první polovině minulého století.

Život na zámku nemusí být vždy selankou, i tady žijí mladé dívky toužící po lásce a bránící se vůli rodičů, matky-hraběnky, které prožívají trpký osud společně se svými dětmi, vdovy po úřednících, jež se snaží sňatky zaopatřit své dcery. Autorka nejen poutavě popisuje prostředí, ale výstižně zachycuje zdejší mluvu, která je směsicí češtiny, němčiny a francouzštiny.

Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou, kde autorka prožila ve druhé polovině 19. století řadu těžkých let, jsou podloženy jejími osobními zážitky a zkušenostmi. Vypravuje o bídném životě nejchudších na venkově; o smutném osudu zestárlé matky, k níž se vrací dcera s dítětem, o svobodné matce, jejíž malá dcerka přinese oběma šťastnější život, a slepém harfenistovi, jehož provází po žebrotě sestra toužící vymanit se z bídy a utrpení.

Život na zámku nemusí být jen selankou, i tady žijí mladé dívky toužící po lásce a bránící se vůli rodičů, matky-hraběnky, které prožívají trpký osud společně se svými dětmi, vdovy po úřednícícíh, jež se snaží sňatky zaopatřit své dcery. Autorka nejen poutavě popisuje prostředí, ale výstižně zachycuje zdejší mluvu, která je směsicí češtiny, němčiny a francouzštiny.

Více než sto let staré povídky, otiskované kdysi v časopisu Lada a shromážděné v této knize, svědčí nejen o láskách, starostech a bolestech našich předků. Jsou také dokladem, že láska k přírodě může být i předznamenáním lásky k lidem, zdrojem pozitivního vztahu ke světu.

Pět povídek z vesnického prostředí, v nichž si autorka všímá především osudů mladých vesnických žen, které se často podrobují rodičovské vůli, a dostávají se tím do svazků plných ústrků a trápení. Jejich morální síla jim ale dokáže vrátit smysl života.

Příběhy ze života lidí zámožných i chudých, vesničanů z Vysočiny i lidí z Prahy, které Vlasta Pittnerová psala pod pseudonymem Vladimír Štěpánek, přináší výbor Návrat. Autorka v nich potvrzuje pověst spisovatelky realistických, často mravoučných próz, které publikovala i pod řadou dalších pseudonymů jako Mariana Turnovská, Ladislav Žďárský, V. Popelka či V. Haenburská. Mimořádně bohaté tvorby Vlasty Pittnerové zaměřené výchovně a postavené na křesťanské morálce si váží etnografové, protože zvláště její popisy venkovského prostředí jsou velmi plastické a podrobné, navíc věrně zachycující zdejší mluvu, která byla směsicí češtiny a němčiny.

Knížka přináší dojemné příběhy prostých lidí, kteří touží po životě naplněném láskou, pohodou a štěstím, ale úskalí, které jim život klade do cesty, je někdy nad jejich síly. Přesto se však své touhy nevzdávají a odhodlaně se nesnázím staví na odpor.

Soubor tří povídek - Ze závisti, Za ránu kamenem, Na milosti - z pera oblíbené autorky. Vlasta Pittnerová v těchto příbězích čtivým způsobem přibližuje osudy lidí na přelomu 19. a 20. století.

Vlasta Pittnerová se znalostí vesnického prostředí moravské strany Žďárských vrchů rozehrává ve svém díle příběh o lidské chamtivosti a pýše.

V knize Pro rodný grunt jsou otištěny tři povídky Vlasty Pittnerové - Smutná Tonička, U Jozlů a v Dubínském mlýně. Vlasta Pittnerová jako skvělá vypravěčka v nich popisuje příběhy obyčejných venkovských lidí.

Tři povídky z pera Vlasty Pittnerové mají společné téma. Vlasta Pittnerová, jedna z nejčtenějších autorek Vysočiny, ve svých povídkách ukazuje na osudech lidí šťastný i nešťastný život na venkově i malém městě. Její povídky z přelomu 19. a 20. století se z povahového hlediska hrdinů moc neliší od dnešní doby.

Ve své edici stoleté romantiky vydalo nakladatelství Akcent sbírku povídek, jejichž hlavním námětem jsou děti a jejich pohnuté osudy. Uslzenými dětskými očky, jež nezáří vždy radostně jako dva jiskřící uhlíky, tu dojme své čtenářky osm autorek. Kromě zavedených jmen tohoto oddechového žánru, v čele s Vlastou Pittnerovou, najdeme v tomto svazku i povídku serióznější autorky Růženy Svobodové.

Do stínu viny se dostávají hrdinové dojemných příběhů našich oblíbených autorů první poloviny minulého století. Do stínu, který je pak pronásleduje na jejich životní pouti a z kterého je přetěžké se vymanit. Většinou se nikdo neptá, co bylo pravou příčinou neštěstí. Byla to láska, sobectví, bezohlednost?

Kniha autorů V. Pittnerové A. Mittenhubrové, V. Špačka a dalších oblíbených autorů. Laskavé, láskyplné i smutné příběhy, které se odehrávají v období, kdy čerstvá sněhová pokrývka přikryje umrzlou zem a mrazivý dech nakreslí čarovné květy na oknech příbytků.

Honilové si od nepaměti volili ženy mezi mlynářskými dcerami, a pokud to bylo možné, ze mlýnů „na vodě“, na Sázavě, která tekla kolem rodného mlýna. A dcery vdávali ponejvíc také do mlýnů, takže krajánci, jdoucí kolem Sázavy ať po vodě nebo proti vodě, mohli téměř v každém mlýně vyřizovat pozdravení honilovskému příbuzenstvu.

V tišině u lesa, kde všechno vonělo posvátnými dary přírody, stromy, mech, jahody a kapradí, se objali. Zelené osení pokrývalo pole, nad kterým se vznášel s jásavou písní skřivánek. A jásavá píseň štěstí a lásky, vůně důvěry a svornosti naplňovala dvě duše smířených manželů. Kniha přináší čtyři povídky z díla oblíbené spisovatelky Vlasty Pittnerové.

Ve čtyřech povídkách Vlasta Pittnerová poukazuje na moc lásky milenecké, mateřské, rodičovské i sourozenecké. Píše se znalostí venkovského života o láskyplných vztazích, které pomáhají překonat nejednu životní nesnáz. V příbězích však nechybí ani tajuplná vidění a duchové na hřbitově, jevy, jimž naši předkové přisuzovali velkou důležitost.

Výbor z povídek přináší vylíčení osudů našich předků ze žďárských hor.

Z čisté lásky – je název dalšího výboru povídek oblíbené spisovatelky ze Žďárska Vlasty Pittnerové, která dobře věděla, jaké to bývá s láskou soužení: „Jak někdy v srdci vznikne hněv, když si mládenec myslí, že už se svojí pannou nebude mluvit, jak se pak beze slov, pohledem usmíří, dávají vinu každý sobě, odprošují se za to, v čem si ublížili, chtějí zapomenout, že měli bolest, že cítili hněv, že jim bylo něčeho líto. To je ta pravá láska, když se milovaná bytost usmívá na člověka jinak než všichni ostatní lidé, když slzy této bytosti váží víc než slzy celého světa.“

O trápení s láskou a vdavkami, o životě na zámku, na statku i v chaloupce, o tom všem píše ve svých povídkách oblíbená spisovatelka ze Žďárských hor.

Ve svých povídkách líčí oblíbená spisovatelka ze Žďárských hor životní osudy vesnických lidí, kteří sice těžce pracovali, ale svým úsměvem nikoho nezarmoutili. Kde jiní plakali s trpícími, snažili se potěšit nadějí na lepší časy. Ano, naši předkové si uměli pomáhat a sváry zaháněli vlídností a zbožností.

Nelehké životní příběhy dvou rodin ze Žďárska se odehrávají koncem devatenáctého století. V první povídce "V sousedství" líčí autorka životní příběh rodiny, žijící na zadluženém statku. Ve druhé, s názvem Růžencová babička, vypráví o osudech mlynářů na Podskalském mlýně.

Povídky s osudy prostých lidí, hledajících lásku, popisující prohry i vítězství, soužení i radosti.

Krajinou ve Žďárských horách protékají četné potoky. Z velikého rybníka Dářka vytéká potůček, který se ubírá úzkým korytem a protéká dalšími rybníky, mění se v potok a nakonec v širokou řeku Sázavu. Na řece samotné i jejích přítocích stávala řada mlýnů. Bývala to dost rozlehlá stavení, ale lidé v nich žijící bývali jako by odloučení od okolního světa. A nebýt okolností, že vrata, jimiž se polními cestami od vesnic do mlýnů přijíždělo, nebývala zavřená, žili by v nich mlynářovi často jako v zakletí. A právě o životě rodin mlynářů za starých časů vypráví Vlasta Pittnerová ve své knize Ve mlýnech.

Tři povídky Vlasty Pittnerové představují čtenářkám a čtenářům dávno zmizelý vesnický svět.

Do pozapomenutých osudů šlechty a zámeckého úřednictva dává autorka nahlédnout tentokrát v příbězích čerpaných v ovzduší zámků.

Baruška poznala krátce před svatbou, že nemá svého ženicha doopravdy ráda, poznala to, když si uvědomila, že má ráda jiného. Láska se jí dostala do srdéčka tak ošemetně, takřka kouknutím, když se na poslední muziku před adventem dostavil právě na revír dosazený myslivecký mládenec..

Další román od uznávané autorky vesnické prózy. Číslo sv. edice Vysočina stejné jako u knihy Staré panny / Vlasta Pittnerová.

Soubor šesti povídek z lesnického a mysliveckého prostředí vypráví o tom, jak se žilo v lesích a samotách Žďárských hor na konci 19. a počátku 20. století. Ve svých povídkách autorka líčí těžký život na opuštěných lesních samotách, v hájovnách a myslivnách, práci lesních dělníků i postavení hajných, kteří v zájmu své vrchnosti sváděli nikdy nekončící souboje s pytláky. Našli se však i takoví, kteří zneužívali své moci vůči podřízeným či vesnické chudině a někdy se stávali obětí vlastní zpupnosti do té míry, že je jejich páni museli chránit před pomstou postižených.

Příběhy ze života lidí zámožných i chudých, vesničanů z Vysočiny i lidí z Prahy přináší výbor Zapomenuté povídky, které Vlasta Pittnerová psala pod pseudonymem Vladimír Štěpánek. Autorka v nich potvrzuje pověst spisovatelky realistických, často mravoučných próz, které publikovala i pod řadou dalších pseudonymů jako Mariana Turnovská, Ladislav Žďárský, V. Popelka, V. Štěpánek či V. Haenburská. Mimořádně bohaté tvorby Vlasty Pittnerové zaměřené výchovně a postavené na křesťanské morálce si váží etnografové, protože zvláště její popisy venkovského prostředí jsou velmi plastické a podrobné, navíc věrně zachycují zdejší mluvu, která byla směsicí češtiny a němčiny.

Soubor pěti mravoličných povídek o údělu neprovdaných stárnoucích žen z venkovského a maloměstského prostředí na přelomu 19. a 20. století. Povídky se soustřeďují většinou na neradostný a tíživý život neprovdaných žen na vesnicích a malých městech, kde byly vystaveny velmi často opovržení a ústrkům nejen od svých sousedů, ale často i od vlastní rodiny. Jiná situace ovšem nastala, pokud byly zámožnější, nebo časem zdědily majetek, který jim zajistil určitou samostatnost a odvrátil od nich pokořující závislost na příbuzných. Číslo sv. edice Vysočina stejné jako u knihy Ze Žďárských vrchů / Vlasta Pittnerová.

Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou jsou převážně příběhy rodinnými nebo příběhy z nelehkého života starých lidí na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zapletlo-li se děvče s hochem z nižší společenské vrstvy nebo vojákem a nenašlo ženicha, zacházela s ním rodina jako s bezprávným a posměchu a potupě bylo vystaveno i její dítě. Často bylo nejlepším řešením odejít jinam, co možná nejdál. Nejrozsáhlejší je novela „Forman Lacina“, jejíž námět je dán názvem. Společenské přehrady, které existovaly i na vesnici, často zničily štěstí milenců, když rodiče tvrdě trvali na jejich dodržování. S výjimkou formanské, ostatní povídky ze života lidí spjatých s lesem.

Vyšívání výbavy, to bývala kdysi jedna z hlavních prací panen, které se chystaly na svůj život v manželství.. Bylo to za těch starých „zlatých“ časů, kdy se dívky vychovávaly jenom pro domácnost, jen za hospodyně a musely si zvykat na veškeré nepohodlí.

Kniha, nazvaná podle poslední povídky, zahrnuje ještě povídky Emilka z rychty, Jenofčin hřích, Palič a Petrolína. Zatímco první dvě povídky vykreslují obrázky ze života tehdejší venkovské honorace, tedy z rychty a kovárny, zbývající povídky se zabývají často podivně propletenými cestami osudů venkovských mládenců a dívek, ať již doma ve vsi nebo ve službě v městských rodinách.

Kniha obsahuje pět povídek z venkovského života. Jsou v nich plasticky vypodobněny venkovské rodinné i sousedské vztahy. Často nebývaly (a ani dnes nejsou) zdaleka tak průzračně čisté, jak se milovníci „vesnické idyly“ domnívají. Vzdělávání polí a zápas o úrodu je tvrdou prací, a proto jsou namnoze tvrdá i srdce sedláků, kteří někdy i vůči vlastní krvi zapomněli, co je to lidský cit. Někdy to vedlo až k rodinným tragédiím, které se tradovaly kolik generací, zvláště, když byl ve hře alkohol nebo vnucený životní partner.

Příběh z malé vesnice ve Žďárských horách, ve které podzimní bouře nečekaně ovlivní život dvou rodin. Hlavní hrdinka Lenka žije se svým otcem sedlákem na výminku. Ten usedlost, jak bývá zvykem, odevzdal nejstaršímu synovi. Lenka je hezké a milé devče na vdávání, ale ještě nenašla toho pravého. Za podzimní bouře a krupobití začne ve vesnici hořet mlýn. Všichni se snaží pomoci. Zámožný mlynář Kutil je vážená osoba. Má syna a tři dcery a pomýšlí na jejich výhodné sňatky, zvláště teď, když přišel téměř o všechen majetek. Osud ale zamýšlí jinak, jeho mladý Vincek se zamiluje do Lenky a prosadí si svou i před hrozivý odpor své matky. Ani nepřízeň okolí oba mladé lidi neodradí a dojdou svého štěstí.

Soubor šesti kratších povídek realisticky vypovídá o většinou nezáviděníhodném údělu osiřelých dětí na českém venkově v době na přelomu 19. a 20. století. V uvedených povídkách líčí autorka osudy dětí, které se v útlém věku staly polovičními nebo úplnými sirotky a byly odkázány na péči nevlastních rodičů nebo pěstounů. Někteří měli štěstí a dostali se do laskavých rukou, většina z nich se ale stává cílem nejrůznějších ústrků a posměchu nelítostného okolí.

Vesnický příběh, ve kterém se chudý výminkář stává neviditelnou rukou osudu pro obyvatele zámožného gruntu. Chudý výminkář Šimon, aby pomohl rodině svého syna, chodí vypomáhat na grunt k bohatému sedlákovi. Postupně se stává nepostradatelným besedníkem pro staršího muže na výminku. Ten je bohatý a i přes svůj věk čilý. Jeho syn si vede v hospodářství dobře, jediné co jim chybí, je dědic. A tak Šimon poradí starému hospodáři, aby se ještě oženil a najde mu hezkou vdovu. Muž neodolá jejím půvabům, žení se - a co víc - do roka se mu narodí dceruška. Bezdětné manželství jeho syna tím utrpí vážnou trhlinu. Snacha je však rozumná žena, smíří se se svým údělem a najde potěšení v roztomilé dcerce svého tchána, která se po smrti rodičů stane oporou a naplněním života nevlastního bratra a jeho ženy.

Čtyři povídky z prostředí českého venkova vypráví o radostech i starostech místních obyvatel.

Povídky, shrnuté do této knihy, vykreslují, jak je tomu u Vlasty Pittnerové obvyklé, drobné radosti ale především starosti chudého venkova ve "Žďárských horách". Zdaleka ne všechny životní příběhy a peripetie končí dobře, ostatně tak, jak je tomu i v životě. Dojímavost některých příběhů se mísí s tvrdostí selského stavu, dnes znovu vzkříšenou, která se zdá nepochopitelná těm, kteří nikdy nepřetvářeli hlušinu na oranici, ale naprosto není nutná za každou cenu.

Knížka obsahuje nenáročné příběhy čtyř vážených hospodářů, jejichž rozhodující slovo v rodině často zmařilo tajné plány dospívajících či dospělých dětí, jimž rodiče nesmlouvavě vybírali partnera bez ohledu na jejich přání. Autorka v povídkách ukazuje základy tradičního vesnického života, kde byl na předním místě především prospěch rodinného statku, k němuž měla přispět nevěsta svým věnem, pracovitostí a schopností vést hospodářství. Mnohdy bylo zapotřebí promyšlené lsti a někdy i trošku škodolibé pomoci sousedů, aby zamilovaná dcerka překročila majetkové rozdíly a přesvědčila tvrdohlavého pantátu o vhodnosti vlastní volby tak, aby neutrpěla jeho autorita.

Soubor šesti povídek z českého venkova nebo maloměsta na počátku 20. století je věnován rozličným životním příběhům převážně mladých dívek a žen. Na všedních osudech několika dívek ukazuje autorka nejrůznější zápletky, jaké dokáže život připravit lidem v prostředí, kde se všichni navzájem znají. Lidská závist či hamižnost, ale také laskavost a pochopení okolí, zasahují do života ženských hrdinek a mění jejich osud často zásadním způsobem.

Soubor tří jednoduchých povídek o životě žen z venkovského a maloměstského prostředí na konci 19. století. Hlavními hrdinkami povídek jsou dívky na vdávání, které své představy o lásce a manželství jen postupně uvádějí do souladu s realitou soudobého života a společenskou tradicí. Jejich život v manželství znamená často překonat nesouhlas rodičů a později se vyrovnávat s nečekanými starostmi a často hmotným nedostatkem. Všechny hrdinky však mají pevný morální základ v rodičovské výchově a tak obstojí i tváří v tvář nepříznivým okolnostem a své těžce nabyté životní zkušenosti předávají dál svým dětem.

Deset povídek z venkovského prostředí věnovala autorka osudům starých lidí, kteří po životě naplněném těžkou prací dožívají v kruhu své rodiny. Některé z povídek s úsměvem a pochopením vyprávějí o drobných nectnostech a svérázných zvycích vesnických staříků, jiné líčí tradiční život selské venkovské rodiny a úctu a lásku, kterou děti svým rodičům splácejí jejich celoživotní dřinu. Řada povídek ale pranýřuje tvrdost a hamižnost ze strany potomků, která poslední léta starých výměnkářů naplňuje trpkostí a pocitem křivdy.

Devět povídek v sobě skrývá příběhy smutné i humorné o trpkých zkušenostech žen, které zůstaly na stáří opuštěné a musely se mnohdy obejít bez lidské pomoci.

Pětice povídek z venkovského a maloměstského prostředí, jejichž hrdinkami jsou ženy-matky. Autorka rozvíjí příběhy žen, které se většinou cele obětovaly pro rodinu. Každodenní zápas o živobytí buď ještě vystupňoval jejich vřelost a lásku k dětem, nebo jim naopak obalil srdce slupkou nepřiměřené přísnosti hraničící až s tvrdostí. Klasická ukázka autorčina díla, věnovaného ponejvíce nelehkému životu na vesnici. Čtení starobylé, nenáročné.

Povídky ze života panských úředníků na šlechtických zámcích se odehrávají v období konce 18. a poč. 19. století. Devět povídek vypráví příběhy ze života vrchnostenských úředníků a jejich rodin. Pro jejich způsob života jsou vzorem jejich šlechtičtí pánové, snaží se žít na úrovni, k bontónu patří i onikání a zkomolená německá slova. Jejich životní úroveň jde však prudce dolů, když odcházejí na penzi nebo v případě, že žena s dětmi ovdoví. Své dcery se snaží provdat co nejvýhodněji, mnohdy se to však nedaří a mnoho z nich zůstává starými pannami.

Čtyři rozsáhlejší povídky popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých. Do svých povídek vepsala i smutný osud vdovy s malými dětmi, či ženy, odmítnuté společností pro osobní poklesek, ale zároveň výpověď o tom, co zmůže synovská láska. Ve všech těchto povídkách líčí autorka s pochopením složitosti života vesnických žen, které sama měla možnost dlouhá léta pozorovat.

Paničky, jak je nazván další soubor povídek Vlasty Pittnerové, byly manželky úředníků a zřízenců, zkrátka těch, kteří byli něco lepšího, seděli v kancelářích nebo dozírali na práci těch, kteří se živili řemeslem nebo nádenickou prací. Společenské postavění jejich manžela však nestačilo k tomu, aby povýšily na milostpaničky. Někdy se tak říkalo i ženám, jimž podle měřítek druhé poloviny devatenáctého století sice titul paničky nepříslušel, ale jimž bylo potřeba se zavděčit nebo vetřít do jejich přízně.Bývaly laskavé, přísné, protivné, tvrdé, nepřístupné, zkrátka stejné, jako dnešní ženy.

Povídky, zahrnuté do tohoto svazku, popisují život na vesnici před více než sto lety. Pozornému čtenáři však rozhodně neunikne, jak současné jsou vztahy mezi mladými lidmi a jejich rodiči. Autorka v těchto povídkách ukazuje významné společenské postavení některých žen, jejich moudrost a vážnost, jíž se těšily ve své rodině i mezi sousedy.

Příběh dívky Ludmilky začíná v idylickém prostředí venkovské školy. Na své další životní cestě se setkává s utrpením, zklamáním a nadějí, že prožije skutečné štěstí

Dvě povídky o věčném hledání přátelství a lásky, o odhodlání překonávat nepřízeň osudu a o poznání, že láska i přátelství ve všech podobách je velikým štěstím, velikým darem života. Hrdinky nesou jeho radosti i tíhu stejně statečně, jak ji nesly jejich matky a babičky.

Když se řekne macecha, člověka až zamrazí. V mysli vytane zlá, panovačná žen, měnící vyvdaným dětem život bez lásky v neustálé trápení. Že tomu tak nemusí být vždycky, a i macecha může být nevlastním dětem laskavou a milující matkou, dokazují povídky Vlasty Pittnerové, která nám nabízí právě tato kniha.

Šest poutavých příběhů o "tetinkách", které procházejí životem snad každého z nás.

Kniha rozdělená na čtvero ročních období popisuje lidové zvyky ze žďárských hor a jejich těsné provázání s jednotlivými etapami lidského života, spojeného s drsnou přírodou. V dnešní mnohdy uspěchané době je krásným nostalgickým ohlédnutím za dobou dávno minulou, která si pro své kouzlo prosté lidové moudrosti nezaslouží být

Když šla Káča Zubáková do Brna do služby a vrátila se asi po dvou letech se "živou výslužkou", klukem jako bukem v náručí, nikdo se tomu ve vesnici moc nedivil. Lidé o Káče věděli, že je to "větřidlo", ale divili se tomu, že se Káča s tím "klazanem" tak mazlila, jako by to bylo nějaké panské děcko... A Tonda byl opravdu rozmazlený jako nějaký hraběcí dítě. Mezi dětmi chtěl mít vždy přednost a hned se rval. Sám říkal: "Já su hraběcí dítě!" Jistě tušíte, jak to s takovým rozmazleným klukem na vesnici v dobách našich prababiček dopadlo. Nakonec chodil Tonda jako dospělý po žebrotě. Vlasta Pittnerová vypráví o jeho životě i životě dalších lidí v deseti povídkách Z našich dědin a městeček.

Další povídková kniha oblíbené spisovatelky ze žďárských hor Vlasty Pittnerové přináší líčení příběhů venkovských lidí v časech, kdy bylo vskutku nelehké se uživit. Ani těžká práce a víra v Boha nedokázaly vždy ochránit člověka před bídou a tak si mnozí z našich předků užili hladu, zimy a tmy dost a dost. Snad proto si také dokázali vážit chvil hezkých a uměli lépe vzdorovat nepřízni osudu v situacích, které si my už ani nedovedeme představit. Po stu letech tak autorka bezděčně klade i lidem dnešním velmi naléhavou otázku: jak se vy budete umět vypořádat s nepřízní osudu? S bídou, která, podle mnohých, už opět klepe na dveře.

Povídky: • JOHANKA NA SAMOTĚ • PANÍ RADNÍ • ZE STESKU • BABIČKA LESINOVÁ • JEJICH ŠTĚSTÍ • BRNĚ. O láskách a odolnosti venkovanů ze Žďárska, i těžkém životě, který si někdy lidé svým jednáním ještě zhoršují.

Sedm příběhů, sedm hlavních hrdinek, sedm různých osudů majících jedno společné přebohatý život starých žen, naplněný nejrůznějšími dramaty. Dramaty, jež vycházejí z bohatství i chudoby, životních snů, nesplněných přání. Ale v každém osudu, i v tom nejtěžším, jsou také světlejší stránky. O tom nás přesvědčí i babičky na stránkách této knihy...

Román o těžkém údělu slepé vesnické ženy, která se od dětství potýká s mnoha obtížemi i ve vlastní rodině, ale přesto statečně zápolí se životem, aby poctivě uživila sebe i svého syna. Barbora ztrácí v dětství po neštovicích zrak a zůstává zohyzděná jizvami. V pražském ústavu se však naučí hrát na harfu, což se pro ní stává obživou. Přestože se dokáže sama uživit a doma není na obtíž, matka i sestra jí jen využívají, zahrnují jí neustále výčitkami a různým příkořím. Jedinou její radostí zůstává syn Tomáš, o jehož otci však Barbora nic neví. Ale i na ní čekají chvíle štěstí a radosti.

Pokračování příběhů prostých lidí z Českomoravské vysočiny minulého století. Řemeslo má zlaté dno, U příbuzných, Honzíček z Hájku.

Zemanovi měli bohatý a dobře prosperující statek. Dceru brzy a dobře vdali do sousedství. Syn Josef však působil rodičům starosti. Střídal mnohá děvčata a navíc zavinil na tancovačce rvačku, z jejíchž následků se on a dva další mládenci dostávali mnoho měsíců a byli potrestáni i vězením. Děvčata, o která stál, měla zakázáno na něho jen pohlédnout a brzy se také vdala. Josef byl dlouho nešťastný, ale nakonec přece našel lásku a urovnal svůj život ke spokojenosti všech.

V knížce Vlasty Pittnerové Na penzi v zámku se seznámíme s lesním Mlejneckým, který právě odchází na penzi - vžijeme se do osudů celé jeho rodiny.

Povídky rozebírají především lidské vztahy; autorčiným oblíbeným tématem je pokání, odplata za prokázané viny, následné odpuštění hříchů a zejména ovšem láska, odolávající veškerým nástrahám. Jednoduché, idealizující žánrové obrázky vesnického života z doby asi před sto lety. Pět povídek z českého venkova o věrné lásce i věčném lidském soužení .

Příběhy obyčejných lidí, jejich omyly i úspěchy, smutky i radosti, marné i naplněné naděje, sobectví i ušlechtilost, a především touha každého člověka – nalézt spřízněnou duši, opětovat lásku a štěstí.

Povídky: • NA KŘIŽOVATCE • PLAKALA • ROZÁRA • ZNAMENÍ • VIDĚLA SMRŤ • TŘI KRÁLOVÉ • O SVATÉM JOSEFĚ • BETLÉM. Realisticky a čtivě popsaný život na Žďársku v 19. století. Kromě lásek šťastných i nešťastných zachycuje i předkřesťanskou tradici čarování na křižovatce. Takže nejen román pro ženy, ale též etnograficky významný zdroj.... celý text

Jako chasník si nedopřál ani dýmku tabáku, ani sklenici piva, šetřil v oblékání, nestaral se o muziky, poutě, jen a jen pracoval. Trápil rodiče na výměnku, honil je do práce, vytýkal jim, že nedovedli uspořit tolik, aby mohli přikoupit zpět pro rodinu kus bývalého majetku. Když se ohlížel po ženě, hledal jmění, proto si vzal děvče sirotka, za jehož peníze uložené v sirotčí kase koupil kus pole v sousedství, a hned od první chvíle byla u něho žena téměř otrokem. I takové lidské typy, jako byl sedlák Kratina, vytvářel v minulosti těžký život našich předků. Vlasta Pittnerová je popisuje v ve výbou sedmi povídek nazvaném Lakomci a sobci.

Příběh rodiny stíhané pomluvami sousedů, které se podařilo dokázat, že svornost a soudržnost, byť jen několika lidí, znamená víc než zloba okolí. Obsahuje též: Na Bukovance

Tři žánrové obrázky, v nichž autorka přibližuje čtenáři lidské osudy v podhorské vesnici na počátku 20.století. Titulní povídka je příběhem odloženého děvčátka, které si svou přičinlivostí dokáže vydobýt respekt mezi ostatními vesničany. "Čí vina?" vypráví o osudu selské dívky, kterou rodiče přinutili vdát se na bohatý statek, kde zažívá jen ústrky a nenávist. "Skálovský mlýn" je příběhem mladého manželství, kterému ke štěstí chybí jen dítě.

Oblíbená česká autorka popisuje ve své knize přehnanou lásku kupecké paničky k nemocné dcerce. Paní Terinka prosí boha, aby jí nemocnou dcerku zachoval, že vše udělá pro její blaho. Když se dcerka uzdraví, začne ji rozmazlovat a špatně ji připraví pro život. Myslí si, že všichni budou její Rézinku obdivovat, stejně jako ona, a ve všem jí ulehčovat. Opak je pravdou, Rézinku v životě čekají mnohé svízele. Ta si uvědomuje, že k ní měla být matka přísnější a lépe ji pro praktický život připravit. Z této čtivé knihy dýchá dobový kolorit počátku 20. století.

Další z půvabných venkovských románů Vlasty Pittnerové o tom, co přineslo spojení dvou rodin jejím jednotlivým členům.