Petr Horák Pořadí knih

Kniha Pojednání o toleranci, kterou napsal Jean Arouet de Voltaire jako jedno ze svých nejznámějších děl, se řadí k vrcholným dílům evropského osvícenství druhé půle 18. století. Voltaire napsal toto své pojednání na pozadí konkrétního projevu náboženské nesnášenlivosti, jakým byla justiční vražda francouzského hugenota Jeana Calase, k níž došlo ve městě Toulouse roku 1762. Voltaire využil tohoto smutného případu, aby v souvislosti se záležitostí Jeana Calase, nespravedlivě odsouzeného a hrůzně umučeného, a s mnoha podobnými případy náboženského pronásledování, podnikl na svou dobu pozoruhodné historické a filosofické zdůvodnění přednosti náboženské tolerance před jejím opakem v dějinách a ve své současnosti. Voltairova kniha, ústící ve vášnivou obhajobu tolerance a svobody vyznání, zaznamenala hned v době svého vydání veliký úspěch a měla celoevropský ohlas. Patří nepochybně mezi ta díla evropského osvícenství, jež měla praktický dopad. Její morální étos není jistě zanedbatelný ani dnes, v době jiných projevů nesnášenlivosti, než jakým čelil Voltaire a jeho současníci, zůstává ovšem rovněž pozoruhodným svědectvím o osobnosti, odvaze, publicistické schopnosti a intelektuálním rozměru svého autora.

Autor filozoficky nahlíží na diskutovaná témata: gender - práva zvířat - eutanázie, a to na podkladě myšlenek myslitelů, vědců a teoretiků, kteří se těmto otázkám zevrubně věnovali. Jejich myšlenky kriticky analyzuje a poukazuje na možné rozpory.

Tato kniha je o parazitech… a lidech, samozřejmě. Hned na úvod si musíme něco ujasnit: tato planeta je planetou parazitů a parazitický způsob života je nejrozšířenější životní strategií na Zemi. Přesto se zdá, že jsou paraziti vzácní, ale to je tím, že žijí skrytě v tělech svých hostitelů. Proč nás paraziti tak moc zajímají? Proč se lidé parazitů bojí? A existuje vůbec důvod mít z parazitů strach? Na tyto a další otázky odpovídá tato kniha. Představuje lidské i zvířecí parazity a způsob jejich života z různých úhlů, od lékařského a veterinárního přes biologický až po historický a umělecký. Život ohrožující paraziti se na našem území vyskytují vzácně, ti méně nebezpeční jsou však stále běžní a mít vlastního cizopasníka není žádná vzácnost: většina dětí se nakazí vešmi a i roupi jsou v dětských kolektivech častí, přibližně pětina populace je infikována prvokem toxoplasmou. V tropech a subtropech jsou paraziti dodnes velmi vážným zdravotním problémem, na druhé straně se uvažuje i o jejich pozitivním přínosu pro naše zdraví a imunitu, a dokonce se používají k léčbě. Máme se jich tedy bát? Nepřeceňujeme je nebo nepodceňujeme? Nejdůležitější je náležitá informovanost a právě o tom je tato kniha. O parazitech… a lidech, samozřejmě.

Dům z karet patří k nejlepším politickým thrillerům historie. Vydán byl v roce 1989 a okamžitě se dočkal obrovského úspěchu u čtenářů i u kritiků. Pojednává o machiavellistickém a bezskrupulózním politikovi Francisi Urquhartovi, jemuž přestane jeho úloha v britském parlamentu stačit a rozhodne se zamířit výš: až úplně nahoru, tedy do křesla premiéra. Přestože je to vážený a alespoň navenek slušný člověk, za svým cílem jde přes mrtvoly. Kniha se dočkala dvou pokračování a do širšího povědomí se dostala i díky dvěma seriálům. První adaptaci provedlo BBC (1990) s Ianem Richardsonem v hlavní roli. Ještě slavnější je však zpracování americké od společnosti Netflix, v němž byla hlavní role svěřena Kevinu Spaceymu. První sezóna proběhla v roce 2013 a následovalo mnoho pokračování.

Produkce: Kim Čong-il je beletrizovanou rekonstrukcí skutečného případu z roku 1978, kdy severokorejský prominent nechal unést dvě hvězdy jihokorejské kinematografie, aby pro něj vybudovaly základy filmového průmyslu. Kim Čong-il, syn zakladatele Severní Koreje Kim Ir-sena, byl totiž filmový nadšenec a obdivovatel americké a japonské kinematografie. V izolovaném státě, kde zastával už tehdy vysoké státnické funkce, mu jeho oblíbená zábava scházela… A tak se režisér Šin Sang-ok a herečka Čoi Eun-he, bývalí manželé, na osm let ocitli v tvůrčím zajetí, kdy pro totalitní režim natáčeli jeden snímek za druhým a dokonce se museli znovu vzít. První polibek severokorejského stříbrného plátna patřil jim. Vysvobozeni byli po osmi letech za přispění CIA.

Sex a umění. Pět výprav za erotickými motivy ve starších dějinách výtvarné kultury.

Tento inovovaný text je určen především studentům vysokých škol v bakalářských a navazujících magisterských, příp. i v doktorských studijních programech a také širší odborné veřejnosti, která se zabývá řešenou problematikou.