Divadelní adaptace románu M. Bulgakova, kterou pro pražské Národní divadlo připravila Oxana Meleškina-Smilková. Publikace obsahuje kromě samotného textu adaptace i stručný životopis M. Bulgakova, studie o románu a jeho interpretacích a portréty inscenátorů a herců.
Povídky: Zápisky na manžetách, Osudná vejce, Diaboliáda, Dům č. 13, Mrtvé duše
Jedno z velkých děl ruské emigrantské literatury 20. století, Temné aleje, představuje vrchol celoživotního úsilí Ivana Bunina o neúnavné zpochybnění sovětského dogmatu. Napsáno mezi lety 1938 a 1944 a zasazeno do kontextu ruských kulturních a historických krizí předchozích desetiletí, tato sbírka povídek se soustředí na temné, erotické vztahy. Láska v jejích mnoha různých podobách je sjednocujícím motivem v bohatém spektru narativů, charakterizovaných evokativní, elegickou a elegantní prozou, pro kterou je Bunin právem uznáván.
Profesor V. I. Persikov vynalezne paprsek, který urychluje buněčný růst a množení. Ve stejnou chvíli v Rusku pomřou všechny slepice. Jeden člověk, který se jmenuje Osud, chce použít paprsku k namnožení slepic z dovezených vajec. Profesor Persikov to však nechce dovolit, paprsek se musí zkoumat. Chce to zkoumat na plazech a na pštrosech. Omylem se zamění zásilky slepičích a plazích vajíček a jelikož Osud není biolog a nepozná rozdíl, začne množit hady a pštrosy. Ty narostou do obřích rozměrů a mají velmi rychlou schopnost množit se. Nikdo si s tím neví rady, vojsko prohrává bitvy proti plazům…...