John Ruskin Životopis
John Ruskin byl klíčovou postavou kritiky umění a sociální reformy, jehož raná díla se zaměřovala na obranu umění J. M. W. Turnera. Jeho rozsáhlá tvorba zkoumala vztahy mezi uměním, přírodou a etikou a často se zabývala morálními a duchovními dopady průmyslové společnosti. Ruskinův jedinečný styl plynul od podrobných uměleckých analýz k širším společenským a ekonomickým úvahám. Jeho spisy formovaly estetické chápání a inspirovaly hnutí k ochraně životního prostředí a sociální spravedlnosti.
John Ruskin (8. února 1819, Londýn – 20. ledna 1900, Brantwood) byl anglický spisovatel, básník, vědec a umělecký kritik.
Narodil se do dobře situované rodiny obchodníka s cherry a vínem. Základy vzdělání získal díky domácímu učiteli, později studoval na univerzitě v Oxfordu.
Od roku 1867 měl Ruskin na univerzitě v Cambridge hodnost Rede Lecturera, v letech 1869–1884 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Tehdy tam založil malířskou školu a muzeum. Chtěl, aby všechna anglická muzea byla přístupná veřejnosti zdarma.
Byl výborným učitelem, jeho snahou bylo umožnit vzdělání všem, i chudým.
Ruskin je považován za nejvlivnějšího obdivovatele hnutí prerafaelitů. Díky publikování jeho listu v novinách Times v roce 1851, ve kterém vyjádřil podporu jejich myšlence vztahu k přírodě, se hnutí stalo populárním a společnost je začala akceptovat.
Jelikož byl socialistou, po smrti svého otce v roce 1864 daroval většinu zděděných peněz Whitelands College v Chelsea, škole Johna Ruskina v Camberwellu a cechu svatého Jiří v Paddingtonu.
Díky svým nejvýznamnějším knihám o umění Modern Painters, The Seven Lamps of Architecture a The Stones of Venice se stal Ruskin jedním z nejuznávanějších a nejobdivovanějších kritiků viktoriánské éry.
Na konci svého života kvůli nervovému onemocnění téměř vůbec nemluvil a přestal úplně psát.