Agustina Bazterrica Knihy

Svět, jak ho známe, zmizel po black-outu, válkách o vodu a ekologických katastrofách. Počasí se v řádu několika hodin může změnit z ledového na horoucí, voda a vzduch jsou kontaminované toxickými látkami, zvířata ani příroda už téměř neexistují a přežilo jen málo lidí. V této bezútěšné současnosti žije skupina žen uzavřených v Domě Svatého bratrstva, náboženské sektě s přísnou hierarchií, jíž vládne železnou rukou sadistická Sestra představená. Nad ní stojí už jen tajemný „On“, kterého členky sekty nesmějí spatřit, dokud nejsou prohlášeny za vyvolené. A po tom touží i jedna z „nehodných“, jak jsou řadové členky sekty nazývány. Vypráví příběh, psaný tajně noc co noc, aby se jednoho dne někdo dozvěděl, co všechno se za těmito zdmi děje: mučení, oběti a děsivé obřady ve jménu osvícení. Vzpomíná na to, co se dělo předtím, než do Domu přišla, a zaznamenává i to, co se odehrává potom, kdy do sekty přibyde Lucía, mimořádná dívka s mimořádnými schopnostmi.

Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?