Agustina Bazterrica píše s mrazivou naléhavostí o temných stránkách lidské přirozenosti. Její práce zkoumá hranice empatie a morálky, často v dystopických prostředích, která odrážejí naše nejhlubší obavy. Prostřednictvím své jedinečné prózy nutí čtenáře konfrontovat nepohodlné pravdy o společnosti a o tom, co znamená být člověkem. Její styl je pronikavý a provokativní, zanechává trvalý dojem a vyvolává hluboké zamyšlení.
Agustina Bazterrica schildert in "Die Nichtswürdigen" die düstere Realität nach einer Klimakatastrophe. In einem ehemaligen Kloster lebt eine junge Frau in einer gewaltsamen Gemeinschaft, wo Gehorsam über Leben und Tod entscheidet. Eine neue Schwester bringt sie dazu, die strengen Regeln zu hinterfragen und neue Wege der Fürsorge und Zärtlichkeit zu entdecken.
Svět, jak ho známe, zmizel po black-outu, válkách o vodu a ekologických katastrofách. Počasí se v řádu několika hodin může změnit z ledového na horoucí, voda a vzduch jsou kontaminované toxickými látkami, zvířata ani příroda už téměř neexistují a přežilo jen málo lidí. V této bezútěšné současnosti žije skupina žen uzavřených v Domě Svatého bratrstva, náboženské sektě s přísnou hierarchií, jíž vládne železnou rukou sadistická Sestra představená. Nad ní stojí už jen tajemný „On“, kterého členky sekty nesmějí spatřit, dokud nejsou prohlášeny za vyvolené. A po tom touží i jedna z „nehodných“, jak jsou řadové členky sekty nazývány. Vypráví příběh, psaný tajně noc co noc, aby se jednoho dne někdo dozvěděl, co všechno se za těmito zdmi děje: mučení, oběti a děsivé obřady ve jménu osvícení. Vzpomíná na to, co se dělo předtím, než do Domu přišla, a zaznamenává i to, co se odehrává potom, kdy do sekty přibyde Lucía, mimořádná dívka s mimořádnými schopnostmi.
Nová kniha Agustiny Bazterricy se v ničem nepodobá předchozímu románu Znamenitá mrtvola. Snad jedině tím, jak mistrně dovede autorka zacházet s hrůzou, která číhá všude kolem nás, krčí se v těch nejobyčejnějších věcech, situacích, v lidech a zvířatech kolem nás. Devatenáct povídek jako devatenáct zastavení na podivné křížové cestě, na niž jsme náhodně narazili, když jsme na výletě sešli z cesty. Některé výjevy nás přimrazí svou prostotou, jiné jsou jako temné barokní obrazy plné svíjejících se démonů a nesrozumitelných symbolů. Ve všech se Agustina Bazterrica dostává až na dřeň: na dřeň každodennosti, na dřeň jazyka, na dřeň toho nejčernějšího humoru. Povídky svým vznikem předcházejí románu Znamenitá mrtvola a autorka je psala v průběhu několika let, proto jsou opravdu pestré – pestré v temnotě, jež je všechny spojuje.
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?