Sigmund Freud Pořadí knih

Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení. V předkládaném výboru představujeme kazuistiky Krysího muže a Vlčího muže. Krysí muž shrnuje jeden z prvních popisů celé psychoanalytické léčby, klinické detaily i vnitřní svět pacienta. Ilustruje konflikt mezi touhou po lásce otce a zápasem s ním, mezi láskou a nenávistí a přemístění nenávistných pocitů do nutkavých příznaků. Naproti tomu Vlčí muž osvětluje záhadu psychosexuality, obsahující fantazie kastrace, primární scény a svedení. Freud v této kazuistice předkládá myšlenku zpětného přepracování traumatické zkušenosti, dodatečného proměňování vzpomínek a fantazií. Kazuistika Krysího muže je doplněna o rozsáhlé Freudovy poznámky, které si dělal bezprostředně po každém sezení. Ty se našly v jeho pozůstalosti a nebyly dosud česky publikovány. Jsou ale skvělým dokladem toho, jak Freud klinicky pozoroval a přemýšlel.Při četbě Freudových případových studií se ukazuje nejen to, že Freud byl schopen mistrovsky analyzovat lidské nitro a promluvit o vytěsněných stránkách lidské duše, ale i to, že jeho výpovědi mají vysokou literární úroveň.

Slavná novela z roku 1902 vypráví příběh mladého archeologa Norberta Hanolda, jehož bludné představy a sugestivní sny vedou do Itálie, kde pátrá po tajemné dívce z antického reliéfu, kterou nazve Gradiva. Setkání v troskách Pompejí v žáru poledního slunce vyvolává pochybnosti o realitě a snech. Je Gradiva skutečná, nebo jen přelud? Hanoldova italská výprava se stává poutí do temných zákoutí jeho duše a návratem k sobě samému. Dílo inspirovalo řadu literárních a výtvarných autorů, jako byli André Breton, André Masson a Salvador Dalí, a zaujalo i Sigmunda Freuda, který mu věnoval samostatnou studii. Freud tvrdí, že básníci a spisovatelé mají cenné povědomí o věcech mezi nebem a zemí, které školní moudrost nedokáže postihnout. V analýze Blud a sny v Gradivě z roku 1907 Freud popisuje rozvoj a terapii bludu, přičemž Hanolda považuje za pacienta trpícího neurózou, na němž Gradiva, alias Zoë, provádí psychoanalytickou léčbu. Hanoldovy sny jsou podle Freuda vytěsněnými erotickými touhami, na něž aplikuje metodu známou z Výkladu snů.

roce 1913 vyšlo poprvé, způsobilo značný rozruch pro svůj radikální výklad náboženství jakožto neurotického symptomu. Jedná se o soubor čtyř statí, v nichž Freud zkoumá některé aspekty života přírodních národů a dává je do souvislosti s duševním životem neurotiků. Asi nejslavnější je poslední stať, kde Freud víru v bohy a totem odvozuje od prehistorické události, při níž skupina ze skupiny vyloučených synů zabila svého otce alfa-samce a následně ho snědla, aby vstřebala jeho moc. Když se svůj čin synové snažili odčinit, učinili z mrtvého otce totem a zavedli zákaz jeho pojídání. Prvotní – a v zastřenější podobě jakékoli – náboženství je tak vlastně snahou odčinit prvotní zločin. Málokdo dnes takové interpretaci věří, ale přesto se stala slavnou a nedílnou součástí studia člověka a náboženství. Doslov Václav Soukup.

Studie, proslovy a předmluvy zakladatele psychoanalýzy z let 1925 až 1931. Drobné příležitostné práce závěrečného období pouze doplňují a interpretují ideové koncepce, obsažené v základních pojednáních. Tento svazek sebraných spisů neobsahuje díla zásadního významu a je tudíž určen čtenářům s hlubším zájmem o myšlenkový odkaz Sigmunda Freuda.

Studie zakladatele psychoanalýzy interpretuje podstatu vtipu a jeho vztah k lidskému nevědomí. Mechanismus slasti z humoru se odvíjí z analogické formule stejně jako komická slast a vtip. Slast vtipu, slast komiky, slast humoru z úspory duševní činnosti. Jedná se o metody opětovného získání slasti z duševní činnosti, která se ztratila teprve prostřednictvím vývoje této činnosti. Euforie, které tímto způsobem dosahuje, není ničím jiným než náladou určitého období života, v němž jsme byli zvyklí hradit celou naši psychickou práci obecně malým výdajem energie.

Dvanáctý svazek Sebraných spisů Sigmunda Freuda.

Studie, proslovy a předmluvy zakladatele psychoanalýzy z let 1913 až 1917. Drobné příležitostné práce závěrečného období pouze doplňují a interpretují ideové koncepce, obsažené v základních pojednáních. Tento svazek sebraných spisů neobsahuje díla zásadního významu a je tudíž určen čtenářům s hlubším zájmem o myšlenkový odkaz Sigmunda Freuda.

Studie zakladatele psychoanalýzy interpretují různorodou problematiku z oblasti psychoterapie a sexuality. První dva texty se pokouší o zjednodušující výklad podstaty a principů užití psychoanalytické metody. "Tři pojednání k teorii sexuality" prostřednictvím psychoanalýzy zkoumají biologické otázky sexuálního života (deviace, dětská sexualita, puberta). Čtvrtá studie hledá příčiny psychoneuróz z hlediska významu sexuality. "Zlomek analýzy případu hysterie" využívá výklad snů k odhalení skrytých a vytěsněných oblastí duševního života. Závěrečný spis definuje moderní principy psychické léčby.

Ranné teoretické studie a chorobopisy zakladatele psychoanalýzy naznačují konstituování vlivného psychoterapeutického směru. Tématicky různorodé práce (kupř. Charcot, hypnóza, neurózy, obsese, hysterie) v zárodečné formě obsahují řadu atributů vrcholného systému (např. katartická metoda, význam sexuality, sny, symbolika nevědomí). Jednotlivé texty z let 1892 až 1899 přibližují počátek jedné z nejvlivnějších ideových koncepcí dvacátého století.... celý text