Beppe Fenoglio se ve své tvorbě zabýval především dvěma tématy: venkovským světem oblasti Langhe a partyzánskou válkou. Jeho styl se dělí na dva proudy: kroniku a epos. Raná díla jsou psána v neorealistickém duchu, později však Fenoglio dokázal mistrně propojit obě své stylové polohy s hlavními tématy, čímž vytvořil svébytné literární dílo. Jeho spisy často zobrazují život prostých lidí a jejich boj v drsných podmínkách.
Fenogliův do značné míry autobiografický román líčí vznik a vývoj partyzánského hnutí v Itálii od roku 1943. Ze zorného úhlu vlastních zážitků sugestivně líčí autor boj partyzánů proti fašistům a krutá odvetná opatření fašistické moci vůči partyzánům i vesničanům, kteří jim pomáhali. Boj mladých protifašistických bojovníků si v Itálii vyžádal těžké oběti ještě v posledních týdnech a dnech 2. světové války.
Román (Soukromá záležitost, 1963) a tři povídky (Předvojenská výchova, Šéf platí špatně, Goliáš) z partyzánských bojů v Itálii za druhé světové války. Příběhy zaměřené na mezní situace z bojů v blízkosti bolesti a umírání. Sžíravá a nevyslovená otázka, kam budu zasažen a jak se budu ve chvíli bolesti chovat. Jaké je to být odsouzen a čekat na smrt.