Milan Syruček Pořadí knih (chronologicky)

V této knize se autor seznámí s dosud tajnými či nedávno odtajněnými archivními dokumenty a pozadím politických událostí od poválečné historie až po současnost. Například, kdo ví o historii moskevských signálů, které deset let v sedmdesátých letech ovlivňovaly americké velvyslanectví v Moskvě, zatímco rodinní příslušníci diplomatů o nich nesměli vědět? Autor, novinář s bohatými zkušenostmi v zahraničí, strávil většinu života jako stálý zpravodaj a reportér, přičemž navázal kontakty s významnými osobnostmi a sedmi českými prezidenty. Bádal v archivech, aby ověřil fakta, a byl svědkem válek a dalších významných událostí. Tyto zkušenosti se staly základem jeho literatury faktu, která není vždy lehká, ale vzrušující, jako doba, kterou prožíváme. Autor objasňuje příčiny událostí, jejich zákulisí a představuje aktéry na základě osobního poznání, rozhovorů a dokumentů. Nepotřebuje si nic domýšlet, protože život je složitější než fikce. Tato kniha je cenná, neboť obsahuje ověřená fakta, nikoli spekulace.

Když 24. února 2022 zahájila Ruská federace invazi na Ukrajinu, nešlo o překvapivý akt, ale o důsledek dlouhotrvajícího napětí. V aktualizovaném vydání knihy se publicista a novinář Milan Syruček pokouší zjistit, kam až kořeny současného konfliktu sahají. Už od dob vlády cara Ivana III. až do poloviny minulého století se ruská a poté sovětská říše rozšiřovaly na úkor svých sousedů rychlostí 80 kilometrů denně, jak spočítali historici. Ukrajina je dnes další obětí ruské rozpínavosti. Pravda, stala se jí mnohokrát. V této knize autor podrobně vysvětluje, proč se Rusko domnívalo, a je tomu i dnes, že vlastně žádná samostatná Ukrajina neexistovala, že to byla vždycky Rus, přesněji Malorus.

Zakarpatí, nejzápadnější část Ukrajiny, má díky společné historii s Československem silné vazby na Čechy. Tyto spojení sahají až k Velké Moravě a existovaly i za Rakousko-Uherska. Autor, jehož první manželka pocházela z tohoto regionu, se vydal po stopách Nikoly Šuhaje a přináší nové, zásadní poznatky na základě získaných dokumentů. Jeho bádání zahrnuje historii Zakarpatí, původ Rusínů a rusínštiny, a život Zakarpatců během Masarykovy první republiky, srovnávající jej s poválečnou historií, kdy bylo Zakarpatí připojeno k Ukrajinské sovětské republice. Předtím byla Podkarpatská Rus pod nadvládou uherského království. Autor zachycuje svědectví osobností jako Ludmila Vančurová, Halina Pawlowská či Jaroslav Marvan, kteří v regionu působili. Dále představuje významné osobnosti, včetně malířské školy a národního umělce Vasil Svidy. I když kniha není turistickým průvodcem, je ideální pro ty, kteří chtějí blíže poznat tento téměř zapomenutý kraj v srdci Evropy, jenž byl dvacet let součástí Československé republiky.

Kniha je osobním vyznáním nejvyššího představitele katolické církve v České republice, emeritního arcibiskupa, kardinála Dominika Jaroslava Duky.Kněz, který vyslechl mnoho zpovědí, se sám "zpovídá". Jde o svědectví muže, který byl dělníkem, vojákem základní služby, politickým vězněm, duchovním na všech úrovních. Kardinál vysvětluje, proč se stal knězem, jakým příkořím v životě čelil a svůj životopis dotahuje až do dnešních dní. V knize nejde o vyprávění faktografického životopisu, který je dostupný v řadě publikací a článků. Jde o reflexi životních událostí, která je dána i odstupem času.ˇ Editor Milan Syruček.

Autor zpracoval šokujících čtyřiadvacet tisíc stránek amerických vládních dokumentů, odtajněných 29. května 2021 americkým Národním bezpečnostním archivem. Tyto dokumenty se zaměřují na úvahy amerických prezidentů o prvním použití jaderné bomby proti SSSR a jeho satelitům během mezinárodních krizí, počínaje berlínskou krizí v roce 1948. Na seznamu cílů byly i objekty v tehdejší Československé republice, včetně Prahy. Dalšími klíčovými momenty byly korejská a vietnamská válka, suezská krize a konflikty v Libanonu až do roku 1975. Kniha rovněž zkoumá tajná jednání o bezpečnostních zárukách pro nově vzniklou Ukrajinskou republiku, která se vzdala jaderných zbraní, přičemž byla třetí nejsilnější jadernou mocností. Autor, žijící v Kyjevě, čerpal z osobních svědectví a informací od ukrajinských prezidentů a ministra zahraničí Anatolije Zlenka, který ho podrobně informoval o probíhajících jednáních a odporu Ukrajiny. Odtajněné materiály se také zabývají lety 1990 až 1994, kdy západní mocnosti ujišťovaly ruské prezidenty Michaila Gorbačova a Borise Jelcina, že NATO se nebude rozšiřovat na východ a zajistí Ruské federaci rovnoprávné začlenění do evropských struktur, včetně nabídky členství v severoatlantickém paktu.

Autor v knize strhujícím způsobem líčí osobnost a život Andreje Andrejeviče Vlasova, snaží se objektivně nalézt odpovědi na důležité otázky a poskytuje ucelený pohled na jedno z velkých témat Druhé světové války. Jak se mohlo stát, že z nejmladšího sovětského generála a Stalinova miláčka se stal jeho největší odpůrce, který se neváhal dokonce spojit se s tehdy největším sovětským nepřítelem, hitlerovským Německem? Proč se nakonec domníval, že větším nebezpečím pro Rusko není Hitler, ale Stalin? Když se Vlasov se svou 2. údernou armádou dostal do německého obklíčení u Leningradu, Stalin pro něj třikrát poslal letadlo se záchrannou skupinou, aby ho dopravila do bezpečí, do sovětského týlu a tam ho chtěl pověřit velením fronty u Stalingradu. Vlasov však pokaždé odmítl opustit své vojáky. Raději se dál pokoušel projít močály a hladový s hrstkou věrných do bezpečí. Kdy a proč nastala tato změna? Bylo to snad ze zbabělosti, když kvůli zradě jednoho starosty, který patřil mezi starověrce nenávidějící bolševiky, se dostal do německého zajetí? Proč se tedy rozhodl znovu bojovat, tentokrát proti svým krajanům a riskovat, že v nových bojích padne? A spojil se dokonce s Himmlerem, šéfem gestapa, považujícím Slovany za nižší rasu?

Nahlédněte do neuvěřitelných osudů odsouzenců k životu na zmrzlé Sibiři. Do vyhnanství sem byli posíláni poddaní nepohodlní carskému i stalinskému režimu, mezi nimiž se objevují spisovatelé jako Dostojevskij, Černyševskij, Sacharov, Solženicyn a mnozí další, stejně jako vědci, kteří zde jako vězni rýsovali projekty rozbití atomu, kosmických letů či dokonce atomové bomby. Na Sibiři se objevili i stovky Čechů a Slováků, kteří sem odešli, uprchli nebo byli vyhnáni. Na sedmdesát tisíc našich legionářů se po transsibiřské magistrále probojovalo až do Vladivostoku. Dobrovolně sem naopak odcházely ruské rodiny, které z náboženských důvodů hledaly útočiště, aby si mohly udržet svou víru: někteří z nich, jako například osmdesátiletá Agafja, na sibiřské samotě přežívají dodnes. Přijížděli sem stavitelé vodních a dalších děl, zlákaní dobrodružstvím, obrovským výdělkem a mladistvým nadšením, či geologové, pro něž Sibiř skrývá celou Mendělejevovu tabulku prvků. V jižním cípu Sibiře zahynula i devítičlenná Djatlovova expedice studentů a studentek – a stovkám expertů se dodnes nepodařilo objasnit, co způsobilo jejich smrt. To vše a ještě mnoho jiného se dočtete v této pozoruhodné knize, která Sibiř představuje tak, jak ji dosud patrně neznáte.

Autor nás provází posledním padesátiletím naší, evropské i světové historie pohledem očitého svědka rozhodujících událostí a autora rozhovorů s jejich hlavními aktéry, z nichž řada názorů nebyla dosud publikována. Byl hostem jak washingtonského Bílého domu, moskevského Kremlu, pařížského Elysejského paláce, tak Pražského hradu, ale také přímým účastníkem řady demonstrací a manifestací od pařížských bulvárů po Václavské náměstí. Jsou to unikátní pohledy na nejnovější historii, psané živou literární formou, které nám umožňují nahlédnout i do zákulisí takových událostí, jakými byla helsinská konference či americko-sovětské summity. Jeho přátelství s Alexandrem Dubčekem dává nahlédnout do těch okamžiků pražského jara, které dosud nebyly popsány. Autor nezůstává jen u rozhovorů v roce 1968, ale sleduje osudy svých partnerů až do dnešních dnů. Včetně jeho poslední návštěvy Francie v prosinci minulého roku a neobyčejného, nečekaného setkání, které zažil v kostele nedaleko od pařížského Severního nádraží.

Kdo z vás ví, že americký prezident J. F. Kennedy pobýval jako student v Protektorátu Čechy a Morava, aby napsal svou diplomovou práci Mnichovský appeasement? Že Richard Nixon dvakrát navštívil Prahu, než se stal prezidentem? Že francouzský prezident François Mitterrand, proslavený u nás zejména snídaní s našimi disidenty, měl nejen nemanželskou dceru Mazarine, která žila se svou matkou v komplexu Elysejského paláce společně s jeho manželkou Daniellou, ale rovněž nemanželského syna se švédskou novinářkou? Že ruský prezident Boris Jelcin jednou dokonce aktivoval jaderný kufřík? Že náš první prezident T. G. Masaryk měl dvě vášně – knihy a ženy ? Že shromáždil ve své knihovně 170 000 svazků a po smrti své manželky Charlotty měl celkem šest přítelkyň? Tyto a mnohé další zajímavosti můžete najít už ve třicáté knize autora literatury faktu Milana Syručka Soukromí prezidentů. S nadhledem připomíná nejen výkon jejich funkce, ale především odhaluje osobní zákulisí prezidentů a popisuje, čím se zabývali ve svém soukromí. Kniha čtenáře seznamuje s málo známými fakty s taktem a bez bulvárních fám.

O našich jedenácti prezidentech byla napsána řada životopisů. Ale prozatím se žádný z autorů nezamýšlel nad základní otázkou: jak odpovědně si počínali při výkonu svých funkcí právě v okamžicích, kdy rozhodnutí o dalším osudu republiky bylo výlučně nebo téměř výlučně v jejich rukou. U každého z nich nastaly takové chvíle a nebyly to jen roky 1938, 1948 či 1968. Autor nabízí i možné různé varianty pro jejich rozhodování. Především se zamýšlí, jaké měli v porovnání s představou ideálního prezidenta předpoklady k výkonu svých funkcí: zda byli trestně stíháni a souzeni, nemocní, jaký měli vzdělání, jaký byl jejich vztah k ženám, k Hradu, jak byli voleni, přijímáni veřejností a uctíváni, jak zasahovali do politického dění, jak udělovali amnestie a milosti, používali právo veta, jaké zahraniční cesty vykonali. A také, jaké okolnosti, objektivní i subjektivní, hrály při tom podstatnou roli. Přináší k tomu nezbytná fakta, ale nechává na čtenáři, aby vyslovil svůj konečný soud.

Cílem autora je podat svědectví na zobrazovaném procesu minulého století a tak se účastnit vytváření jeho mozaikového portrétu. Ze známých příčin je věnován posledním desetiletím Sovětského svazu a událostem, vedoucím k jeho rozpadu. Neboť autor se sám narodil v SSSR, v této zemi prožil větší část svého života a nakonec se ocitl ve finále jeho existence v epicentru politického dramatu, který skončil skonem ohromného státu. A také ještě proto, že „sovětská kapitola“, byť ne příliš dlouhá v porovnání s historickými měřítky mnoho staletí trvající existence Ruska, zanechala nesmazatelnou pečeť na obraze celého století.

Proč vlastně proběhla listopadová revoluce 1989 tak pokojně? Jakou osobní úlohu sehrál Michail Gorbačov v tom, že proti demonstrujícím nezasáhly ani naše armáda, bezpečnost či milice, ač byly připraveny? A nakolik v tom sehrál významnou úlohu fakt, že Gorbačov si Prahu oblíbil? Kolikrát ji vlastně navštívil a oč se především u nás zajímal? To je jen část otázek, které se autor Milan Syruček pokouší zodpovědět. Popisuje však nejen Gorbačovův vztah k naší republice, ale vrací se i k jeho úloze při zachování světového míru, zvláště pak ke schůzkám s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, jichž se jako novinář osobně účastnil. Přibližuje nám rovněž jeho pohnutý život, který začal ve vesnici Privolnoje, kde přišel na svět ve stodole na slámě, studium na moskevské univerzitě v Moskvě, i cestu hierarchií komsomolských a stranických funkcí až k té nejvyšší. Chtěl změnit SSSR a zachránit mír. Ač se mu to druhé zdařilo, v tom prvním přáni neuspěl, docílil opaku. Proč k tomu došlo? A co vůbec dnes dělá jako „důchodce národního a mezinárodního významu“, jak sám sebe nazval? 180 stran, 8 stran obrazových příloh.

Rok 2016 je rokem Françoise Mitterranda: uplývá v něm sto let od jeho narození a dvacet let od jeho smrti. Světlo světa spatřil 26. října 1916 a skonal 8. ledna 1996. Mezi těmito daty je téměř osmdesát let jeho života. Jaký byl? Byl nejen pohnutý, ale také v mnoha ohledech až dosud značně tajemný. Už jeho původ. Historici a novináři, kteří zkoumali jeho rod, dospěli k závěru, že byl vlastně vzdáleným bratrancem věčného následníka anglického trůnu, prince Charlese. Větší tajemno se skrývá v samotném Mitterrandově životopisu, a to již od jeho studentských let. Dodnes není plně objasněn atentát na jeho osobu u pařížské Observatoře. Odehrál se, nebo byl inscenován, aby zvýšil Mitterrandovu popularitu? Nebo za ním stáli vládní činitelé, aby zdiskreditovali vůdce levicové opozice? Jeho politickou kariéru provází více dosud ne zcela objasněných rozhodnutí, zákulisních jednání, skandálů jeho přívrženců. Přesto zůstával v úřadě nejdéle ze všech francouzských prezidentů… Milan Syruček zasazuje osud Françoise Mitterranda na pozadí dějin Francie 20. století a odhaluje dosud málo známá fakta jak o prezidentovi, tak o zemi, jíž vládl.

Mýty a skutečnost Obě země, Ukrajinu a Rusko, znám od roku 1956, mnohokrát jsem tam pobýval, zamiloval jsem si celý kraj od karpatských hor po jakutské. Stejně tak jsem si oblíbil lidi, kteří tam žijí, a jak se říká, v potu tváře dobývají svůj vezdejší chléb. Řeč však není o přátelství, bavíme se o konfliktu, který s tím nemá nic společného. Přerostl rámec jakéhokoliv přátelství, protože je svou podstatou nepřátelský – a nejen vůči lidem obou zemí, ale také vůči ostatnímu světu, a zvláště pak Evropě. Bezprostřední rozbuškou byl kyjevský Majdan, ale jak to tak bývá, kořeny je třeba hledat hluboko v historii. Není to snadné hledání. Historie vůbec, a zvláště historie obou států, je obestřena mnoha mýty. Mýty rusko-ukrajinských vztahů přepisují dějiny. Tím přepisují současnost. A budoucnost? Povede v tupik – slepou uličku, nebo se přece jen najde přijatelné východisko? Pro Ukrajinu, pro Rusko, pro celou Evropu?

Pátrání po ztracených insigniích Karlovy univerzity trvá již sedmdesát let. Univerzitní žezla, medaile a archiválie zmizely na konci druhé světové války a dosud není jasné, zda tyto sedm set let staré symboly, které jsou nedílnou součástí imatrikulací a promocí, ještě existují. Zveme vás na dobrodružnou cestu, jejímž cílem je nejen hledání těchto artefaktů, ale také povzbuzení k dalšímu bádání. Před samotným pátráním se seznámíme s historií univerzity, abychom lépe pochopili její vývoj, překážky a boje o existenci, což podtrhuje význam jejích symbolů a důkaz, že Karlova univerzita je českou institucí. Kniha se zaměřuje na osudy historických dokumentů a insignií, které zmizely během války, a zasazuje tuto historii do širšího kontextu vzdělanosti a politických podmínek. Zvláštní pozornost je věnována období okupace a roku 1945, kdy došlo k odvážení archiválií z Prahy, přičemž autor přináší nové a méně známé informace. Dílo je psáno populárně naučným stylem, a proto je vítaným příspěvkem k obecnému kulturnímu povědomí, které je dnes aktuální.

Jaká tajemna se skrývají v desítkách jezer a studánek, ve vrcholcích a hlubokých hvozdech Brd a jejich podhůří? Nejen o nich vypráví tato kniha. Zabývá se především novodobými záhadami brdských lesů. Prvorepublikoví vojáci z nich učinili střelnice, stavěli zde obranný pás Prahy, Wehrmacht odtud střežil nebe nad Evropou. Skončili zde svou životní pouť vlasovci i esesáci. Po válce zde byly v bunkrech, kam neměli přístup ani českoslovenští nejvyšší představitelé a generalita naší armády, za mnohatunovými ocelovými vraty a pod několik metrů tlustými stěnami z betonu ukryty prostředky, které mohly celou Evropu změnit v novou Hirošimu. Kde se skrývaly tyto bunkry, co se v nich konkrétně nacházelo, co dělali ti, kteří v nich žili? A proč měl být právě zde umístěn také americký radar? To jsou otázky, na které autor hledal odpovědi na brdských stezkách a ve vojenském pásmu, v dokumentech i výpovědích očitých svědků. Kniha je prvním souhrnným svědectvím o místech a skutečnostech, o nichž jsme ani nevěděli, že je neznáme; výpovědí o minulosti, bez nichž těžko pochopíme současnost. 232 stran + 16 stran barevných fotografií. 1. vydání.

Christian de Castries, velitel obležených francouzských jednotek v Dien Bien Phu, si oblékl čistou košili a kalhoty, nasadil svou červenou lodičku z dob, kdy absolvoval jezdeckou školu, a na ramenou zkontroloval generálské hvězdičky. Nahradil jimi ty plukovnické teprve před třemi týdny. Nárameníky nebyly pravé, vyrobili mu je v opravárenské dílně cizinecké legie. Čtyřhvězdičkový generál Navarré mu sice z Hanoje poslal své vlastní, dokonce i s několika lahvemi toho nejlepšího koňaku. De Castries ale nevěděl, kam dopadl kontejner, který mu na padáku shodili letci. V tuto chvíli to však nebylo důležité. Psal se 7. květen 1954, jeho hodinky ukazovaly 17:30, a generál jen čekal, kdy do jeho velitelského bunkru vstoupí první Vietminhci... Z rozhovorů s francouzskými vojáky, kteří boje přežili, bylo zřejmé, jak je taktika protivníka zaskočila. Nikdo z nich nepočítal s tím, že Vietminhci budou schopni vykopat dvě stě kilometrů zákopů a stovky metrů podzemních chodeb, jimiž pak pronikali k jednotlivým pevnostem, dokonce až do středu tábora. Také je šokovalo, že již týdny před generálním útokem, vždy o páté hodině odpolední, protivník vypálil dělostřelecký granát, který přesně zasáhl vybraný cíl, například letoun připravený k odletu. Vojáci to záhadné dělo nazývali „canon jap“, a průzkumná letadla i hlídky je marně vyhledávaly. Až po kapitulaci zjistili, jak to bylo ve skutečnosti.

Dvacátého šestého ledna 2013 ve druhém kole prezidentských voleb, prvních přímých v novodobé české historii, přesvědčivě zvítězil MILOŠ ZEMAN. Proč právě on? Čím zaujal voliče, že mu dali přednost před jinými kandidáty? Jaký je člověk a politik? Na tyto otázky hledá a nabízí odpověď tato knížka. Vytvořil ji renomovaný novinář a autor dr. Milan Syruček a přizval si k tomu i pětici dalších osobností - Miroslava Grégra, Jana Kavana, Antonína Peltráma, Květoslavu Kořínkovou a Alexandra Orta. Ti všichni se s Milošem Zemanem po léta setkávali v práci i v osobním životě, poznali ho z nejrůznějších projevů a situací a své zkušenosti s ním a zážitky vylíčili ve vzpomínkových medailonech. Jejich vzpomínání je osobní, střízlivé, nepochlebné. Odevzdali mu ve volbách svůj hlas, zde mu ho odevzdávají podruhé. A osvětlují, proč tak činí. Považují Miloše Zemana za člověka, který může naší republice, devastované a decimované dosavadními politickými garniturami a dobrodruhy, pomoci k tolik potřebnému uklidnění poměrů a návratu k tolik vytoužené prosperitě. Docílit, aby se vrátila se na mezinárodní politickou scénu jako seriozní partner, a nastolit vztahy spolupráce, nikoliv konfrontace. A především který chce a může být prezidentem pro deset milionů občanů této země.

Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech. Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.

Co je voda? Čirá bezbarvá kapalina bez zápachu. Vyskytuje se ve 3 skupenstvích: pevném, kapalném a plynném. Je všude kolem nás i v nás. Pokrývá přes 70 % povrchu naší Země. Je základní podmínkou života, probíhají v ní veškeré chemické děje všech živých organismů - živočichů i rostlin. Bez vody bychom prostě zemřeli, bez ní nelze žít. Voda je i nejdůležitější surovinou prakticky ve všech průmyslových odvětvích a zemědělství bez ní nemůže vůbec existovat. A má spoustu mimořádných vlastností, které dosud známe jen málo, vědce nevyjímaje. PROČ neteče přímo, ale ve spirále? JAKTOŽE proudí i ve sklenici? KDE vzala paměť a schopnost vnímat emoce? ČÍM TO, že se vymyká mnoha fyzikálním zákonům? Tyto a mnohé další otázky kolem vody se rozhodl prozkoumat a popsat známý publicista dr. Milan Syruček. Vzal to důkladně a vypravil se všude tam, kde se voda vyskytuje a uplatňuje: fyzika, biologie, historie, politika, války, katastrofy, lékařství ... A dospěl až k budoucnosti lidstva, protože vody je dost, a přece je jí málo. Odhaluje a dokazuje, že ač vodu známe, přece ji dosud neznáme.

Autor čtenáři nabízí objevnou, místy humornou a napínavou výpravu za taji největšího státu světa, pokrývajícího šestinu zeměkoule. Zkoumá potenciál Ruska, který sovětská moc nedokázala využít a vedla k jeho rozvratu. Jaké jsou možnosti Ruska v oblasti světové politiky, vlastnictví jaderných zbraní a především přírodního a lidského potenciálu, který je nyní teprve objevován? Autor se zaměřuje na klíčové momenty modernizace a demokratizace ruské říše, jako byl rozpad SSSR a Jelcinovo prezidentství, a porovnává je s historickými zlomovými předěly, včetně Leninova NEPu, Stalinovy industrializace a teroru, Chruščovovy kritiky kultu osobnosti a Brežněvova období stagnace. Zkoumá, do jaké míry přetrvává tradice samoděržaví a sovětské diktatury, a zda se Rusko demokratizuje a liberalizuje, nebo se vrací k autoritářství. Autor se s těmito otázkami seznamoval po desítky let během svých pobytů v Rusku, včetně rozhovorů s politickými špičkami a obyčejnými lidmi. Kniha shrnuje nejnovější poznatky z odtajněných dokumentů a literatury, aby odkryla mýty a přiblížila současnou Ruskou federaci, její politiku, ekonomiku, kulturu a životní úroveň lidí.

Co se vlastně odehrálo na ostrově Damanskij uprostřed řeky Ussuri? Proč se tento kousek země o rozloze menší než čtvereční kilometr stal předmětem lítých bojů, které hrozily přerůst ve velkou válku dvou jaderných mocností? Je pravdou, že sovětští vojáci použili proti čínským tajnouzbraň, která doslova vypařila - podle některých odhadů - až na 6000 čínských bojovníků i s jejich technikou, děly, minomety a skladišti zbraní? A proč se vůbec sváděly bitvy o tak malý kousek země, když sovětsko-čínské hranice měřily tehdy téměř 6400 kilometrů a Číňané uplatňovali nárok na více než milion čtverečních kilometrů sovětského Dálného Východu? V novém svazku Edice Magnetka autor nejen rekonstruuje tehdejší události, ale na základě dokumentů odtajněných v souvislosti se 40. výročím tohoto konfliktu podrobně popisuje, o jakou zbraň se jednalo. V té době byla skutečně tajná a poprvé byla použita právě na řece Ussuri.

Co se vlastně odehrálo na ostrově Damanskij uprostřed řeky Ussuri? Proč se tento kousek země o rozloze menší než čtvereční kilometr stal předmětem lítých bojů, které hrozily přerůst ve velkou válku dvou jaderných mocností? Je pravdou, že sovětští vojáci použili proti čínským tajnou zbraň, která doslova vypařila - podle některých odhadů - až na 6000 čínských bojovníků i s jejich technikou, děly, minomety a skladišti zbraní? A proč se vůbec sváděly bitvy o tak malý kousek země, když sovětsko-čínské hranice měřily tehdy téměř 6400 kilometrů a Číňané uplatňovali nárok na více než milion čtverečních kilometrů sovětského Dálného Východu? V novém svazku Edice Magnetka autor nejen rekonstruuje tehdejší události, ale na základě dokumentů odtajněných v souvislosti se 40. výročím tohoto konfliktu podrobně popisuje, o jakou zbraň se jednalo. V té době byla skutečně tajná a poprvé byla použita právě na řece Ussuri.

Atomové zbraně se vyvíjí a vyrábí, aby nikdy nebyly použity – takový byl slogan jaderného zbrojení mocností po druhé světové válce. Přitom stačilo málo a nemusela to být pravda. Několikrát jak sovětská, tak americká strana zvažovala možnost prvního jaderného úderu, počínaje už rokem 1949, naposledy v 80. letech minulého století. A v tomto rozmezí byl nejméně dvěstěkrát vyhlášen na jedné i druhé straně jaderný poplach, kdy se v důsledku technického či lidského selhání už začaly odpočítávat minuty před odpálením nosičů jaderných zbraní. A proč k tomu nakonec nedošlo?Nejen zodpovězení této otázky, ale také řada zajímavých informací, technických údajů a dosud nezveřejněných fakt o hrozbě atomové války čeká na čtenáře v nové knize zkušeného a renomovaného autora literatury faktu. .

O banderovcích se u nás v podstatě ví jen to, že to byli ukrajinští povstalci, kteří se po druhé světové válce pokoušeli probít přes Slovensko, Moravu a jižní Čechy do amerického okupačního pásma v Německu. Dodnes u nás vycházejí knihy a studie popisující „statečné“ příslušníky naší policie a armády snažící se tomu zabránit. Ale odkud se banderovci vzali, zač bojovali a proč současný ukrajinský prezident Viktor Juščenko jmenoval jejich vůdce národními hrdiny? Jak ukrajinský boj za nezávislost souvisel s Československem? To vše je obsahem knihy autora, který se na Ukrajině vydal po stopách třistaletého boje Ukrajinců proti ruské, polské, rakousko-uherské a rumunské nadvládě. Přináší svědectví jak z tajných archivů, tak od lidí, kteří prožili válečné a poválečné roky v partyzánském boji zejména proti bolševické moci. Osmý svazek EDICE MAGNET obsahuje dosud neznámá fakta z tajných archivů a vyprávění očitých svědků o pohnutém boji Ukrajinců za svou státnost a také, jakou roli v tomto úsilí sehrálo Československo. Současné rozporuplné hodnocení úlohy banderovců samotnými Ukrajinci dává autorovi možnost nahlédnout do zákulisí událostí vedoucích k vyhlášení ukrajinské nezávislosti před sedmnácti lety.

První válka v Indočíně začala po druhé světové válce vyhlášením Vietnamské lidové republiky Ho Či Minem a skončila v květnu 1954 odchodem Francie z Vietnamu. Následoval vnitřní konflikt, který vyvrcholil útokem na americkou válečnou loď v roce 1964 a skončil příměřím v Paříži v roce 1973. O několik let později se Vietnam opět ocitl ve válce, tentokrát s Čínou. Tyto konflikty měly dalekosáhlé důsledky pro asijskou, americkou i evropskou společnost. Kniha se komplexně zabývá válkami v Indočíně, včetně Vietnamu, Kambodže a Laosu, a zaměřuje se na americko-vietnamský konflikt, první válku, kterou USA prohrály, a která zásadně ovlivnila veřejné mínění, zejména mladou generaci. Autor, Milan Syruček, známý publicista, se zamýšlí nad otázkou, zda byla válka nutná. Při svých procházkách současnou Hanojí si připomíná chvíle, kdy Ho Či Min nabízel Američanům spolupráci. Kniha přináší méně známé aspekty konfliktu a vychází z rozhovorů s politiky, diplomaty a svědky, stejně jako z autorových návštěv regionu během a po válce. Není to suchý historický přehled, ale živé a dobrodružné vyprávění.

Kniha o zákulisí posledních patnácti let československé a české zahraniční politiky.

Publikace přináší portrét amerického politika a politologa. Henry Kissinger, židovský běženec z hitlerovského Německa, se stal nejproslulejším diplomatem své doby. Někteří ho nazývali druhým nejmocnějším mužem světa, jiní novodobým Metternichem. Jedni v něm viděli génia tajné diplomacie, druzí jej označovali za válečného zločince pro to, jak neváhal použít sílu, aby podpořil svá jednání. Byl snad jediným politikem, který předstíral milostné schůzky, aby mohl vést tajné rozhovory. Ať působil v Bílém domě jako prezidentův poradce nebo na ministerstvu zahraničí jako jeho šéf, či ať dosud rozdává své rady mocným tohoto světa za mnoha tisícové honoráře, zůstává legendou, která má stejně horlivé stoupence i odpůrce.

Kniha odhaluje odvrácenou tvář diplomacie. Ukazuje zákulisí velké diplomacie a všímá si spíše jejích humorných stránek. V antice se těmto komickým aspektům vážné politiky říkalo anekdota (z toho pochází slovo anekdota) ve smyslu nevydané či spíše nevydatelné historky seriózní politiky. Autor si z dlouhých dějin diplomacie vybral ty kapitoly, které neměly dějinný dosah, ale spíše ukazují, jak vážnosti politiků často prosvítá komičnost. Zcizení maršálské uniformy Josipa Broz Tita z ostrova Hvaru či známý dětinský vzdor Nikity Sergejeviče Chruščova na nejvyšším politickém fóru, kdy si tento čelný sovětský politik zul boty a na protest s nimi začal tlouci do lavice, patří ke zdařilým kontrastům ke světu prvotřídních sak a diplomatických misí. Nedílnou součástí jsou karikatury Jiřího Jiráska, jehož kresby mají vrstevnatou významovou strukturu.

Životopis je zároveň zajímavou studií o francouzské vnitřní i zahraniční politice po 2.světové válce.

Reportáže přibližují průběh sovětsko-amerických jednání na nejvyšší úrovni v letech 1985-1987.

Osudové byly pro lidstvo a vše živé vůbec především ty minuty v období po druhé světové válce, kdy svět stál na prahu válečné katastrofy: minuty berlínské a kubánské krize, místních konfliktů v Koreji, Vietnamu, tchajwanské úžině, na Blízkém východě, kdy americké velení zvažovalo použití jaderných zbraní, minuty poplachu při selhání počítačů apod. Byly to všaktaké minuty naděje usilovného zápasu o mír a jednání o odzbrojení.

Historie Kambodže od Angkorské říše po současnost. Vlastní poznatky. Kniha je obohacena o dobové a autorovy fotografie.

O československé vojenské pomoci Indonésii za vlády prezidenta Sukarna jsou založeny na prověrce lidských charakterů extrémními situacemi a akcentují smysl pro zodpovědnost a vzájemnou solidaritu

Kniha pojednává o myšlence organizovat mezinárodní tribunál jako formu protestu světového veřejného mínění a jeho odsouzení zločinů proti lidskosti. Poprvé s ní vystoupil Bertrand Russel, z jehož podnětu byl v srpnu 1966 vytvořen mezinárodní tribunál pro válečné zločiny ve Vietnamu.

Populární publikace o evropském kontinentu, zaměřená na tradice, mravy, zvláštnosti a události v jednotlivých státech v minulosti i přítomnosti, které do jisté míry formují i budoucí tvář Evropy.

Studie zahraničně politického komentátora o významné osobnosti Ch. de Gaulla a jeho významu.

Jestliže bylo možné spočítat, kolik Američané vydali na vietnamskou válku, to jest na své vojáky a na zničení cizí země, nikdo zatím ani neodhadl, jaké škody válka způsobila Vietnamu, za kolik miliard dolarů napáchaly škody všechny ty pumy, střely, granáty, napalm a další zbraně, kteréAmeričané vrhli na tuto zem. Její rány nyní nezhojí pouhý projekt Mekongu: žádný projekt na světě nemůže zacelit lidská utrpení ...

Historie špionážní centrály ve Švýcarsku za druhé světové války. Vikingovou linií nazývají dva francouzští novináři, autoři této reportážní, místy až románově pojaté knihy, zpravodajskou službu, organizovanou Rudolfem Rösslerem, majitelem malého nakladatelství v Luzernu, která zadruhé světové války získávala z vrchního velení wehrmachtu zprávy o připravovaných vojenských akcích a předávala je přes Švýcarsko Spojencům a především Rudé armádě. Jde podle autorů knihy včetně Rösslera o jedenáct mužů, Bavorů, protestantského vyznání, kteří se poznali za prvé světové války, jsou zapřisáhlými odpůrci nacismu a jako takoví vstupují mnozí z nich do wehrmachtu, získávají vysoké vojenské funkce a svého postavení využívají k podrytí Hitlerovy moci a později ke zmaření jeho válečných operací.