Pedagogika utlačovaných rozvíjí teorii vzdělávání přizpůsobenou potřebám marginalizovaných a znevýhodněných v kapitalistické společnosti. Kniha spojuje pedagogickou a politickou filozofii, analyzuje útlak a nabízí teorii osvobození. Freire kritizuje tradiční vzdělávání, které udržuje sociální, politický a ekonomický status quo, z něhož profitují ti, kdo jsou u moci. Pro překonání endemického útlaku je nutné transformovat vzdělávání tak, aby inspirovalo utlačované k boji za osvobození. Nový přístup se zaměřuje na zvyšování kritického vědomí, dialog a spolupráci mezi učiteli a studenty, což má vést k větší humanizaci všech. Freire zdůrazňuje, že vzdělávání je vždy politické a může buď udržovat stávající řád, nebo ho transformovat. Teorie vzdělávání a revoluční akce, které Freire nabízí, jsou určeny radikálnímu publiku usilujícímu o osvobození od útlaku. Sám se tomuto boji věnoval, když vyučoval brazilské a chilské rolníky a dělníky, což vedlo k jeho věznění a patnáctiletému vyhnanství z Brazílie. Kniha, poprvé vydaná v roce 1968, byla přeložena do mnoha jazyků a je jednou z nejcitovanějších v oblasti sociálních věd.
