Jesper Juul Pořadí knih

Je pochopitelné, že se v našich rodinách, institucích a ve společnosti snažíme co nejvíce zamezit agresi. My jsme z ní však udělali nebezpečné tabu. Ve vztahu k dětem a mládeži jsme si osvojili nový způsob mluvení a chování, který Jesper Juul nazývá „násilím vlídnosti a korektnosti“. Tuto skrytou agresi maskujeme za úsměv a konejšivý tón, a přitom beze studu vykazujeme agresivní děti z kolektivů. Kniha rozlišuje mezi agresí konstruktivní a destruktivní a vyzývá k integraci té první. Děti se tomu učí celé dětství, jejich agresivní projevy by proto neměly být morálně odsuzovány ani trestány. O vzniku agresivního chování dětí rozhoduje chování jejich dospělých vzorů – rodičů, vychovatelů, pedagogů a jiných. Jesper Juul nás svou knihou vyzývá k akci, protože osud těchto dětí leží v našich rukou. „Začít projevovat empatii agresivním a násilnickým dětem se může jevit jako skromný začátek, jde ale o zásadní krok.“ Jesper Juul

Mnoho z nás vyrostlo v autoritativním výchovném režimu, v němž rodiče říkali svým dětem na všechno ne a mluvili s nimi jazykem, který je zraňoval a ponižoval. Proto dnes volíme opačný přístup a říkáme dětem na všechno ano. Osvojili jsme si velice nepřirozený, strojeně sladký a uhlazený tón hlasu v domnění, že s nimi navážeme zdravé vztahy. Zapomněli jsme však na jednu důležitou věc – láskyplných vztahů nedosáhneme, změníme-li negativní jazyk v pozitivní, potřebujeme najít jazyk osobní a co nejvíce autentický. A v tom je velký rozdíl. Musíme se naučit říkat druhým lidem ne ve chvílích, kdy chceme říci ano sami sobě – vlastním hranicím, hodnotám a přáním. Přestože většina z nás vyrostla v přesvědčení, že právě tohle je sebestředné, asociální, nepříliš láskyplné či drzé, dnes víme, že tato schopnost je rozhodujícím ukazatelem duševního zdraví i osobního a sociálního růstu. „Člověk, který si neumí stanovit své osobní hranice, připomíná neoplocený ovocný sad – kdokoli tam může vejít a najíst se na účet majitele.“ Jesper Juul

Žijeme v době, která je plná podnětů, takže člověk neví, co má dělat dřív. Žijeme rovněž obklopeni násilím a nepochopením. Podle autorů této knihy je úkolem všech, kdo se podílejí na výchově dětí, pěstovat jejich schopnost spočinout v sobě, vnímat vlastní pocity, navázat se sebou kontakt. Tak se děti naučí vcítit se nejen do sebe, ale i do druhého – prohloubí schopnost empatie, s níž se všechny děti rodí, ale ne každé dítě tuto dovednost rozvine. K tomu autoři předkládají svůj model pěti přirozených kompetencí, jež souvisejí s tělem, dechem, srdcem, tvořivostí a uvědomováním. V knize je vysvětleno, co je empatie, čím může přispět dnešnímu světu a jak ji konkrétně pěstovat. Část knihy se proto věnuje návrhům na cvičení empatie pro rodiče, terapeuty či pedagogy.

Pro děti nemůže být nic lepšího než rodiče, kteří láskyplně vnímají svou vůdčí roli v rodině. Rodiče, kteří umí činit jasná rozhodnutí, a to i ta nepopulární, a kteří zároveň dovedou svá rozhodnutí obhájit a dětem je srozumitelně vysvětlit. Zkušený rodinný terapeut Jesper Juul povzbuzuje matky i otce, aby vyvinuli takové metody a návyky výchovy, kterým snadno porozumí všechny děti - batolata, školáci, teenageři – a v neposlední řadě i samotní rodiče.

Kniha dánského rodinného terapeuta podává pomocnou ruku všem rodičům, kteří by svým dětem chtěli lépe porozumět, a všem dospělým, kteří si s dětmi touží vybudovat zdravý a plodný vztah. Podle Jespera Juula je pro zdárný vývoj dětí rozhodující, aby rodiče svým dětem důvěřovali a aby profesionální vychovatelé a učitelé zase důvěřovali rodičům, že se chovají, jak nejlépe dovedou. Děti vysílají naprosto kompetentní signály a v zásadě reagují na svět velmi způsobile, na rozdíl od obecně rozšířené představy, že schopné jedince z nich vychovají teprve dospělí. Kompetentní ovšem neznamená, že by byly děti vševědoucí, ani pro rodiče to neznamená zvolit cestu nejmenšího odporu.