Tato autorská dvojice je pozoruhodná především svou redakční prací na sérii "Urania" v letech 1964 až 1985. Přestože jejich kurátorství bylo někdy kontroverzní, zanechali nesmazatelnou stopu v žánru science fiction. Jejich výběr a prezentace děl formovaly čtenářské vnímání a představili širokému publiku rozmanité světy a myšlenky.
Nedokončená kniha Charlese Dickense Záhada Edwina Drooda je jedním z nejtajuplnějších a nejdiskutovanějších děl anglické literatury. Autoři Fruttero a Lucentini předložili Droodův případ takovým kapacitám, jako jsou Hercule Poirot či Sherlock Holmes a nechali je bádat nad jeho rozluštěním. Kapitoly se střídají – původním Dickensovým příběhem se prolíná vyšetřování slavných detektivů a vede k neočekávanému konci…
Hrdinou tohoto románu je Turín, město šedivé a geometrické, zakládající si na své neokázalosti a civilnosti až k jakémusi snobství naruby. Před přivandrovalci z jihu se zdvořile a nenápadně uzavírá na sedm západů do ulity svého dialektu a předsudků. A tak se pátrání po vrahovi pochybného architekta Garrona mění pro Sicilce komisaře Santamariu v jakousi šachovou partii, kterou s pocitem rostoucí bezmocnosti svádí s neprůhledným „prostředím“. Kostra detektivky umožňuje autorům vylíčit v neobyčejně zábavné řadě karikujících obrázků místopis i živočichopis města, které jim přese všechno přirostlo k srdci. Snad proto s takovou jízlivostí a posměšnou vervou demaskují jeho falešné mýty, konvence a pokrytectví. Ruku v ruce se satirou společenskou jde literární parodie. Autoři si nevážně zahrávají se všemi ingredienty úspěšného čtiva větších či menších ambicí a přitom ani na okamžik neupouštějí od svého hlavního záměru vyprávět poutavý příběh. Výsledkem je román mimořádně přitažlivý jak pro svůj mnohoznačný obsah, tak pro rozmarnou lehkost podání.