Cesare L. Musatti Pořadí knih (chronologicky)

Con la sua personalissima intonazione arguta, Cesare L. Musatti era solito ricordare come lui e la psicoanalisi fossero gemelli. Il 20 settembre 1897 Sigmund Freud passò in treno davanti alla casa di Dolo, sulla riviera del Brenta, in cui stava per venire al mondo il suo più eminente seguace italiano. Sarebbe nato il giorno successivo, quando Freud, di ritorno a Vienna, scriveva all'amico Wilhelm Fliess la lettera poi ritenuta l'atto inaugurale di una conoscenza sovvertitrice, pronta a sfidare i filisteismi annidati nella scienza dell'epoca. Il settimino gracile che non sembrava in grado di sopravvivere e l'inaudito scandaglio della psiche, allora sogguardato dai più con sospetto, erano destinati entrambi a una lunga esistenza. Della gemellarità ideale Musatti fece una fratellanza di pensiero e di vita. E affratellato a lui si sentirà anche il lettore di questa raccolta di scritti dispersi o introvabili, che si dispongono con naturalezza centripeta nel libro rappresentativo di un intero percorso. Chi voglia incontrare il teorico, il clinico, l'interprete del proprio tempo, qui sarà colpito dall'affabilità di un vero Maestro che, senza montare mai in cattedra, dà lezione di misura innanzi tutto nel parlare di sé e dei pazienti, dal momento che ogni analisi è insieme autoanalisi.

Freud v první části tohoto společensko-teoretického spisu (Budoucnost jedné iluze) podává přehledný výklad svého pojetí kultury, která je vším, čím se lidský život liší od života zvířat a čím se povznáší nad animální podmínky. S tím souvisí represivní působení kultury na jednotlivce - lidé jsou nuceni zříci se svých přirozených pudů za účelem ovládnutí přírody pro dobývání životních statků. V souvislosti s kulturou je zde vyložena i Freudova teorie náboženských představ jakožto iluzí. Druhá část knihy (Nespokojenost v kultuře) rozvíjí myšlenku o působení principu reality, jenž je spojen s nelibostí, utrpením a vytlačuje princip slasti do pozadí. Člověk se snaží před utrpením uniknout - ať už prostřednictvím samoty, chemické intoxikace anebo přesunu libida, tzv sublimace pudů, která se může projevovat účastí na kolektivní snaze ovládnout přírodu, společnost atd. (kulturní sublimace) nebo uspokojením prostřednictví náboženství či umění. Jednou z forem úniku jsou rovněž neurotická onemocnění či psychózy. Kniha shrnuje Freudovo pojetí kultury, náboženství a sublimace pudů, které významně ovlivnilo společenskovědní trendy 20. století. Bude jistě žádaná studenty i laickou veřejností.

Vážený čtenáři! Otvíráš knihu, jež byla napsána již téměř před sto lety. Ovšem i po takových letech lze s úspěchem tvrdit, že v mnohém nebylo toto dílo slavného „moravského" psychoanalytika dodnes překonáno. Nemáme však přitom na mysli jakési sexuální excesy, jimiž měšťácká společnost (i za pozdějšího přispění u nás vládnoucích komunistů) zahalila Freudovo olbřímí dílo. Jeho Výklad snů je totiž základní prací vědeckého výzkumu snů a co se týče honu za „pověstnou" sexualitou, pak sexuální symbolice ve snech nevěnuje Freud ani desetinu celé své čtyřsetstránkové práce, přičemž navíc na těchto pouhých třiceti stranách většinou jen cituje jiné autory zabývající se sny. Téměř třetinu svého díla věnoval Freud oblasti „snové práce", v níž mistrně vysvětluje, jak sen mnohdy dochází k „naprostým" nesmyslnostem a jak právě výklad těchto „nesmyslů" velmi napomáhá k tomu, aby snící porozuměl svému snu. Vydání druhé, upravené

Italian