Milan Myška Pořadí knih

Z pozůstalosti vydané vzpomínky významného historika hospodářských a sociálních dějin zachycují jeho dětství, studentská léta, práci na vysokých školách připravujících učitele na Ostravsku i počátek normalizace, spojený s jeho nuceným odchodem z pracoviště. Po cézuře let 1972-1982, kdy marně hledal uplatnění v oboru, podávají svědectví o období, kdy se stal "muzejníkem proti své vůli" a také objektem zvýšeného zájmu Státní bezpečnosti, ale posléze též o jeho návratu na vysokou školu po Listopadu 1989. Závěr představuje několik živých obrazů z jeho života. Součástí vzpomínek jsou původní dokumenty (s. 111-154) a obrazová příloha (s. 155-166).

Předkládaná edice obsahuje korespondenci mezi profesory Jaroslavem Markem (1926–2011) a Františkem Kutnarem (1903–1983) z doby jejich spolupráce na díle Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. a II. Umožňuje hlubší vhled do tvůrčích postupů obou autorů a reflektuje změny v politické situaci a kulturním milieu dané doby. Jejím prostřednictvím lze zachytit také postoje československých historiků, jejich vztah k politické situaci, jejich ochotu podrobit se ideologickému nátlaku či jej aktivně vykonávat.

Publikace je věnována fenoménu industrializace a jejímu regionálnímu průběhu. Je tvořena souborem čtyř obsáhlých studií, v nichž se autor zamýšlí nad paradigmatem industrializace a její interakcí s vybraným regionem. Sleduje tento fenomén v oblasti akciového podnikání v Rakouském Slezsku ve vybraných sektorech průmyslu, obchodu a dopravy před první světovou válkou. Všímá si také zániku domáckého průmyslu a dále vlivu industrializace na vývoj ekonomiky na rozhraní dvou hospodářských systémů.

Kniha našeho předního hospodářského historika je novým a doplněným vydáním knihy Opožděná industrializace, která vyšla v roce 1991 jako suplementum v Trutnově vydávaného sborníku Lnářský průmysl. Autor zde řeší především dva problémy: snaží se vysledovat hlavní tendence a pravidelnosti vývoje textilního průmyslu lnářského a bavlnářského na Místecku a Frýdecku v období od vzniku městské a venkovské plátenické výroby v regionu přibližně v 17. století do období, kdy se zde prosadila strojní, továrně organizovaná velkovýroba, a zároveň na příkladu konkrétního regionu řeší obecnější otázku tzv. protoindustrializace. Knihu tvoří pět hlavních kapitol (Počátky plátenictví na Místecku a Frýdecku, Zapojení venkovských tkalců do výroby pro neregionální trhy, Na cestě k průmyslové revoluci, Počátky továrního průmyslu bavlnářského, Protoindustriální formy a způsoby produkce ve věku moderních továren), které jsou dále funkčně členěny, a jeden exkurz zabývající se konkrétním příběhem jednoho z místních továrníků - Adolfa Landsbergera. Publikace je doplněna soupisem použitých pramenů a literatury, německým rezumé, jmenným a místním rejstříkem a průběžně v textu také více než čtyřmi desítkami černobílých fotografií.

Hlavním tématem pátého svazku ediční řady Nobilitas in historia moderna je otázka problematiky vztahu šlechty obývající hornoslezský prostor k regionálním či nadregionálním centrům (politickým, společenským, hospodářským či kulturním), jak se odrážel především v možnostech utváření osobních kariér konkrétních šlechticů, resp. jak dále ovlivňoval osudy celého rodu. Autoři jednotlivých textů řeší otázku, jaké možnosti uplatnění v Horním Slezsku mohli nalézt nejen domácí šlechtici, ale také příchozí z jiných částí zemí Koruny české, habsburské monarchie nebo zahraničí, a jak byly možnosti kariérního růstu ovlivněny významnými politicko-geografickými změnami, kterými Horní Slezsko prošlo v období novověku.

Albert Josef říšský hrabě z Hodic (1706-1778) patřil k nejznámějším osobnostem z řad slezské šlechty. Pozornost upoutával tím, jak z nevýznamného šlechtického sídla Slezských Rudoltic v průběhu tří desítiletí vybudoval pozoruhodné centrum zámecké kultury období pozdního baroka a osvícenství, jemuž se od současníků dostalo pojmenování "slezské Versailles". V odloučení od kulturních metropolí sledoval a rezonoval nové duchovní proudy a s pomocí svých poddaných a služebnictva rozvíjel zámeckou kulturu (hudba, opera, divadlo, tanec, zahradní architektura). V těžkých podmínkách regionu, který byl po dobu slezských válek dějištěm válečných operací, usiloval o smíření pruských Hohenzollernů (Friedrich II.) a rakouských Habsburků (Marie Tereze, Josef II.). Již za svého života, ale i později, osobnost Hodicova vzbuzovala zájem nejen historiků, ale i beletristů. Ti kolem jeho osobnosti navršili záplavu výmyslů, falešných konstrukcí a mýtů, které přešly do obecného povědomí. Kniha se pokouší alespoň některé z nich uvést na pravou míru.

Učební text se snaží uvést studenty hospodářských dějin do vybraných problémů oboru, aktuálních v soudobém historiografickém diskursu. Záměrně proto byla vybrána problematika, dosud jen málo zastoupená v českém dějepisectví. Obsažené texty zpřístupňují výsledky bádání zahraničních historiografií a umožňují tak orientaci v širším, alespoň evropském kontextu. Jednotlivé kapitoly se zabývají otázkou vývoje definice pojmu „hospodářské dějiny“, stručným nástinem historiografie hospodářských dějin, konkrétními pojmoslovím (modernizace, kapitalismus, sekundární prostor, průmyslová revoluce, průmyslová oblast), podnikatelstvem jako předmětem historického výzkumu a dějinami podniků a podnikání. Citovaná literatura je obsažena jak v dílčí podobě na konci jednotlivých kapitol, tak i souhrnně na konci publikace. Publikace vychází jako aktualizované a značně rozšířené vydání učebního textu Teoretické a metodické problémy hospodářských dějin (Ostravská univerzita v Ostravě, 1995).